Inzulin stabilizuje hladinu cukru v krvi. Jak se dávkuje při diabetu?

Co je inzulin?

Inzulin je hormon bílkovinné povahy, který vzniká v buňkách slinivky břišní a spolu s glukagonem ovlivňuje hladinu glukózy v krvi. Přesněji řečeno, inzulin a glukagon snižují glukózu v krvi. Hladina cukru v krvi přirozeně stoupá po enzymatickém štěpení cukrů přijatých z potravy a díky přítomnosti inzulinu následně proniká do buněk, kde se stává zdrojem energie. Tento proces nastává pokaždé, když konzumujete potravu.

Pokud je v krvi přítomno příliš mnoho glukózy, inzulin se postará o to, aby se uložila do jater. Ta se pak neuvolní do té doby, dokud se hladina glukózy v krvi nesníží. Cukr v krvi se přirozeně snižuje mezi jednotlivými jídly, případně je-li tělo ve stresu a potřebuje získat využít věší množství energie.

Inzulinový index

Produkci inzulinu však neovlivňuje pouze cukr v potravinách, ale i jiné látky, a to včetně aminokyselin a mastných kyselin. Rozhoduje tedy také tzv. inzulinový index. S ním však nutriční terapeuti příliš nepracují, neboť bývá přímo úměrný glykemickému indexu potravin.

Inzulin rovněž ovlivňuje ukládání tukových zásob v těle. V podstatě vysílá tělu signál, aby přestalo čerpat energii z tukových zásob a místo toho absorbovalo více mastných kyselin a glukózy z krve a přeměnilo je na tělesný tuk. Pokud tělo přestane inzulin využívat správně nebo se nevytváří dostatek inzulinu, dochází k rozvoji cukrovky 1. nebo 2. typu. [1, 2, 3]

Inzulinová rezistence

Inzulinová rezistence nastává ve chvíli, kdy buňky ve svalech, tucích a játrech nereagují na inzulin tak, jak by měly, a tím pádem nedokáží správně využívat glukózu v krvi. Důsledkem toho slinivka břišní produkuje větší množství inzulinu a hladina cukru v krvi se postupem času zvyšuje.

Inzulinová rezistence bývá příčinou mnoha zdravotních problémů, včetně obezity, vysokého krevního tlaku, vysokého cholesterolu a cukrovky 2. typu. Někdy se také nazývá metabolický syndrom. [4, 5]

Aplikace inzulinu: druhy

Všechny druhy inzulinu se používají k nahrazení přirozené regulace inzulinu v těle. Složení jednotlivých typů se liší tím, jak rychle a po jak dlouhou dobu účinkují. Existuje 5 různých typů inzulinu, které se pohybují od rychle působícího až po dlouhodobě účinkující. Některé druhy jsou čiré a jiné spíše zakalené. 

Druhy inzulinu:

• rychle působící inzulin – nastupuje 15 minut po aplikaci,
• krátkodobý inzulin – nastupuje za 30 minut,
• inzulin působící středně dlouho – do krve se dostává 2 hodiny po aplikaci,
• smíšený inzulin,
• dlouhodobě působící inzulin – do krve se dostává v řádu několika hodin a může působit 24 až 36 hodin.

Nejčastěji se pro aplikaci inzulinu používají inzulinové injekční stříkačky, inzulinová pera a inzulinové pumpy. Váš lékař vám předepíše nejvhodnější druh inzulínového aplikátoru a vysvětlí vám, jakým způsobem, jak často a do jaké části těla inzulin aplikovat.

Běžně se píchá do stehna, hýždě, paže či břicha. Často je také důležité místa aplikace měnit, aby se předcházelo tvorbě inzulinových usazenin v místě vpichu. Lékař vám přitom předepíše vhodný inzulin v závislosti na několika faktorech, mezi něž patří zejména:

• váš věk,
• úroveň vaší aktivity,
• doba, kterou vaše tělo potřebuje k absorpci inzulinu,
• doba, po kterou inzulin ve vašem těle účinkuje. [6, 7]

Inzulinová pumpa

Inzulinová pumpa je malé programovatelné zařízení obsahující zásobník mimo tělo. Je naprogramována tak, aby průběžně dodávala inzulín do tukové tkáně pomocí plastové hadičky s tenkou kanylou, jež se zavádí těsně pod kůži. Pro aplikaci inzulinu pumpou se využívá pouze rychle působící inzulin.

Celý infuzní set klasické inzulinové pumpy se mění jednou za 2 až 3 dny. V současné době existují také modernizované typy, jako je například inzulinová pumpa tandem, která je menší než klasické pumpy.

Inzulinové pero

Inzulinová pera mohou být jednorázová i opakovaně použitelná (ta se využívají častěji). Jednorázová pera mají inzulinový zásobník již v sobě, zatímco do opakovaně použitelných je potřeba vložit patronu obsahující 3 ml inzulinu. Při vyprázdnění se do pera vloží nová náplň. Inzulinové jehly do per se na ně šroubují a jsou dostupné v délkách od 4 do 12,7 mm. Lišit se může i tloušťka.

Inzulinové stříkačky

Inzulinové stříkačky se vyrábějí v odměrkách o velikosti 30, 50 a 100 jednotek, přičemž velikost stříkačky bude záviset na dávce inzulinu. Jehly stříkaček bývají dlouhé 6 až 8 mm, přičemž lékař vždy individuálně rozhodne, která pro vás bude nejvhodnější. Inzulinové stříkačky slouží pouze k jednorázovému použití a jsou tedy méně pohodlné než inzulinová pera. [8, 9, 10]

Jak a kdy se píchá inzulin

Inzulin je vždy aplikován do podkožní tkáně, čili tukové vrstvy kůže. Nikdy by se tedy neměl píchnout do svalu ani přímo do krve. Následná absorpce závisí především na typu inzulinu a také na místě vpichu. Nejrychleji se inzulin vstřebává na břiše, zatímco z končetin a hýždí bývá absorpce látky do těla pomalejší. Čas aplikace vždy stanoví váš lékař v závislosti na typu inzulinu, a to následovně:

• Rychle působící inzulin: užívá se s jídlem, typicky těsně před ním. Často se aplikuje spolu s dlouhodobě působícím inzulinem.
• Krátkodobě působící inzulin: užívá se zpravidla 30 až 60 minut před jídlem.
• Inzulin působící středně dlouho: aplikuje se jednou nebo dvakrát denně. Někdy také jako noční inzulin. Někdy se užívá rovněž s krátkodobě působícím inzulinem.
• Smíšený inzulin: Píchá se dvakrát denně, obvykle 10 až 30 minut před snídaní a večeří.
• Dlouhodobý inzulin: aplikuje se jedenkrát denně. [11, 12]

Dávkování inzulinu

Dávkování inzulinu vždy závisí na typu inzulinu. Lékař vám může rovněž doporučit vyzkoušet nejprve dlouhodobě působící inzulin, který budete používat jednou denně. V tomto případě může lékař pro začátek stanovit velikost dávky 10 jednotek nebo v závislosti na vaší hmotnosti přibližně 0,2 jednotky na 1 kg vaší váhy.

Dávkování pak závisí i na hladině vašeho krevního cukru a konkrétních zdravotních problémech. V případě krátkodobě nebo rychle působícího inzulinu, který můžete užívat dvakrát až třikrát denně spolu s jídlem, můžete začít na 4 až 6 jednotkách inzulinu. Následně se dávka může každé 3 dny zvyšovat, dokud nedosáhnete cílové hladiny cukru v krvi. Dávkování inzulinu tedy může záviset na:

• hladině cukru v krvi nalačno nebo před jídlem,
• obsahu sacharidů v jídle,
• jakékoli činnosti plánované po jídle,
• citlivosti na inzulín,
• cílové hladině cukru v krvi po jídle. [13, 14, 15]

Předávkování inzulinem

Předávkování inzulinem může nastat poměrně snadno, pokud například zapomenete, že jste si jednu dávku již vzali, a užijete další, zapomenete se najíst, nesprávně aplikujete předem stanovenou dávku a podobně.

Předávkování inzulinem způsobuje, že buňky ve vašem těle absorbují příliš mnoho cukru z krve, čímž může dojít k nebezpečně nízké hladině glukózy v krvi, též známé jako hypoglykémie. Příznaky se mnohou lišit v závislosti na závažnosti situace. Mezi symptomy mírné až střední hypoglykémie patří:

• pocení a zimnice,
• točení hlavy,
• mírné zmatení,
• úzkost nebo nervozita,
• chvění,
• zrychlený srdeční tep,
• hlad,
• podrážděnost,
• mravenčení ve rtech nebo kolem úst.

Pokud se u vás tyto příznaky objeví, měli byste sníst přibližně 15 gramů rychle stravitelných cukrů. Poté by měly obtíže odeznít do 15 minut. Jestliže se tak nestane, opakujte totéž ještě jednou. Pokud ani poté příznaky neodezní, vyhledejte lékařskou pomoc. Vážné příznaky vyžadující pohotovostní léčbu zahrnují:

• problémy s koncentrací,
• rozmazané vidění,
• silné závratě,
• záchvaty,
• bezvědomí. [16, 17]

Zdroje: webmd.com, vimcojim.cz, linkos.cz, healthline.com, webmd.com, medlineplus.gov, legionathletics.com, betterhealth.vic.gov.au, diabetes.org