Co je karpální tunel?
Karpální tunel (canalis carpi) je anatomická oblast, která spojuje předloktí a zápěstí. Můžete si ho představit jako úzkou chodbu či štěrbinu, kterou prochází nervy, drobné cévy a šlachy flexorů, které umožňují pohyb zápěstí. Ohraničen je pak vyvýšeninami zápěstních kostí, přičemž zadní stěnu tvoří zápěstní kůstky a zepředu ho kryje zápěstní poutko ohýbačů.
Pomocí vazivové přepážky je karpální tunel rozdělený na dvě samostatné části, a to konkrétně na ulnární oddíl (na straně malíčku), který je o něco větší, a na radiální oddíl (na straně palce). Zatímco ulnární oddíl zahrnuje hluboký a povrchový ohýbač prstů, dlouhý ohýbač palce nebo středový nerv, obsahem radiálního oddílu je vřetenní ohýbač zápěstí.
Spolu s devíti šlachami ohýbačů tedy karpálním tunelem prochází mediální nerv (nervus medianus), jenž inervuje ruku, má na starosti jemnou i hrubou motoriku (reguluje pohyb ruky i lidský hmat) a zajišťuje senzitivitu. Pokud dojde k jeho útlaku okolními strukturami, pacienti hovoří o tom, že mají karpální tunel. Ve skutečnosti ale mají na mysli, že se u nich rozvíjí syndrom karpálního tunelu. [1, 2, 3]
Syndrom karpálního tunelu
Jako syndrom karpálního tunelu (syndroma canalis carpi, SKT) se v lékařské terminologii označuje bolestivé onemocnění zápěstí, které je způsobeno útlakem středního nervu v karpálním tunelu. Toto tlakové poškození přitom často souvisí s nadměrnou či nepřiměřenou zátěží vyvíjenou na zápěstí, ale při jeho vzniku může hrát roli kombinace většího množství různých faktorů.
V současné době představuje syndrom karpálního tunelu, který lidé někdy mylně nazývají zánět karpálního tunelu, jedno z nejčastějších onemocnění ruky, s nímž se potýká stále více pacientů. Patří mezi úžinové syndromy, což je specifická skupina chronických mononeuropatií, které jsou způsobeny útlakem nervu prostřednictvím okolních struktur. Zároveň se jedná o nejčastější nemoc z povolání.
Jako první popsal kompresi n. medianus v zápěstí po zlomenině distálního radia Sir James Paget, a to konkrétně roku 1854. Později lidé tomuto problému začali věnovat mnohem více pozornosti, jelikož se ukázalo, že jde o častější komplikace, než se zpočátku zdálo. Postižení navíc mnohdy bývá oboustranné, zhruba 4× častěji postihuje ženy než muže a průměrný věk pacientů se pohybuje v rozmezí od 40 do 60 let (ale samozřejmě mohou být i mladší, nebo naopak starší). [4, 5]
Příčiny obtíží
Etiologických faktorů, které mohou mít na rozvoji syndromu karpálního tunelu svůj podíl, je mnoho a mohou se dokonce kombinovat. Jakákoliv abnormalita nervu nebo jeho okolí, která vede ke zmenšení okolního prostoru, má za důsledek kompresi nervu. Chronický útlak pak může způsobit také strukturální změny s postupnou ztrátou funkce motorických a senzitivních vláken.
Jednou z nejčastějších příčin syndromu karpálního tunelu bývá chronické přetěžování zápěstí a vystavení této oblasti dlouhodobému, nadměrnému (nepřiměřenému) a jednostrannému tlaku. K tomu dochází například v zaměstnání, kdy pacient celý den pracuje s počítačem. Trvalý tlak na zápěstí v takovém případě způsobí zbytnění vazu kryjícího karpální tunel, což vede k útlaku nervu.
Co se týče profesionálních příčin, riziková je také dlouhodobá práce s vibračními nástroji (motorová pila, sbíječka, vrtačka, pneumatické kladivo), s kleštěmi, se zahradními nůžkami nebo třeba se šroubováky. Pozor by si ovšem měli dát také lidé, kteří pravidelně hrají na hudební nástroje (zejména na ty strunné), nebo jedinci denně pracující s razítky.
Syndrom karpálního tunelu nicméně může vzniknout také na podkladě anatomických změn a odlišností, kam se řadí například kongenitálně úzký karpální tunel či hypertrofický karpální vaz. Problematické jsou pak samozřejmě také různé úrazy, zlomeniny či poranění v dané oblasti a rozvoji obtíží často předchází také zvětšení objemu tkání, které kanálem procházejí, a to například vlivem:
- degenerativních změn synovie a vaziva,
- otoku měkkých tkání v důsledku přetěžování,
- anomálních odstupů šlach,
- cévních anomálií,
- hematomu,
- akromegalie,
- dny,
- obezity.
Další příčinou rozvoje syndromu karpálního tunelu pak mohou být procesy, které zvyšují zranitelnost nervu a jeho citlivost na tlak, kam patří třeba neuropatie na podkladě onemocnění (cukrovka), alkoholismus nebo výživové karence. Velice často se pak karpály objevují v těhotenství, kdy u pacientek dochází k zadržování vody a typická je také tvorba otoků. Kromě toho se na rozvoji obtíží podílí také životní styl (kouření, nedostatek pohybu, nadváha, nadměrný příjem soli). [6, 7, 8]
Rizikové faktory:
- genetické predispozice,
- anatomické odlišnosti karpálního tunelu,
- hormonální změny – menstruační cyklus, těhotenství, užívání hormonální antikoncepce, menopauza, poruchy funkce štítné žlázy,
- různá onemocnění – revmatoidní artritida, systémový lupus erythematodes, dna, diabetes mellitus, Raynaudův syndrom, vysoký krevní tlak, selhání ledvin, lymfedém,
- traumatické změny a patologické procesy v karpálním tunelu – zlomeniny zápěstních kostí, vznik osteofytů (výrůstků), Collesova fraktura, poranění a úrazy,
- přetěžování ruky a stále se opakující pohyby ruky a prstů – práce s počítačovou myší a klávesnicí (v nevhodné ergonomické poloze), práce u pásu, expozice vibracím, hraní na hudební nástroj,
- obezita – syndrom karpálního tunelu často postihuje ženy ve věku 30–60 let, které se potýkají s nadváhou,
- životní styl pacienta – alkoholismus, kouření, nedostatek některých živin. [9, 10, 11]
Zdroje: fyzioklinika.cz, wikiskripta.eu, mayoclinic.org, neurologiepropraxi.cz, nemoci.vitalion.cz, orthoinfo.aaos.org, internimedicina.cz, my.clevelandclinic.org