Co se dozvíte v článku
Co je puškvorec?
Jako puškvorec (latinsky Acorus) se označuje rod jednoděložných rostlin, které se řadí do čeledi puškvorcovité (Acoraceae) a do samostatného řádu puškvorcotvaré (Acorales). Dříve botanikové tyto byliny považovali za blízké příbuzné rostlin z čeledi áronovitých (Araceae), nicméně později se ukázalo, že ve skutečnosti tomu tak není.
Puškvorce jsou vytrvalé aromatické rostliny dorůstající zhruba do velikosti 150 cm, které patří mezi vlhkomilné (mokřadní) až vodní druhy. Vyznačují se především svými nápadnými oddenky a přisedlými, střídavými listy uspořádanými ve dvou řadách. Jejich čepele jsou čárkovité a mají mečovitý tvar. Najdete na nich také souběžnou žilnatinu.
Ačkoliv je celá rostlina výrazně aromatická, nejvýrazněji to zaznamenáte v momentě, kdy rozlomíte její oddenek nebo některý z listů. Jednotlivé květy jsou uspořádané do spirály a vyrůstají v květenstvích označovaných jako palice, přičemž bývají podepřené listeny. Plodem je dužnatá bobule, ale na území České republiky se s ní nesetkáte.
V závislosti na taxonomickém pojetí botanikové rozlišují buď dva, nebo více samostatných druhů puškvorce (údajně sem patří až 6 různých zástupců). Nejčastěji se pak můžete setkat s následujícími druhy puškvorce, z nichž pouze jediný roste také na území České republiky:
- puškvorec obecný (Acorus calamus),
- puškvorec trávolistý/trávovitý (Acorus gramineus),
- Acorus americanus (dříve klasifikován jako Acorus calamus var. americanus).
Pokud jde o rozšíření puškvorců, tyto rostliny pochází z Asie, odkud se postupem času rozšířily také na další kontinenty. Dnes rostou také na území Evropy či Severní Ameriky, a to převážně na severní polokouli (od mírného až po tropické pásmo). Na mnoha místech se objevují pouze adventivně, což znamená, že sem byly zaneseny (to platí také pro jižní polokouli).
Přestože puškvorce na mnoha místech rostou planě, můžete si je také sami vypěstovat. To se provádí hlavně na jejich přirozených stanovištích, což označujeme jako pěstování v polokultuře. Rostliny se přitom množí prostřednictvím oddenků, které se také suší a zbavené kořenů se v kuchyni používají jako koření. Známé jsou ovšem i pro své léčivé účinky. [1, 2, 3, 4, 5]
Puškvorec obecný
Asi nejznámějším zástupcem rodu puškvorec je v současné době puškvorec obecný (Acorus calamus), což je trvalka dorůstající zhruba do výšky 50–150 cm. Mezi lidmi se dané rostlině někdy říká také akorum, nejedlík, piškvorec, šišvorec, tatarák, tatarská tráva, tatarské býlí nebo třeba prskořen, zatímco v angličtině se můžete setkat s označením sweet flag, sway nebo třeba muskrat root.
Pokud jde o to, jaký má puškvorec kořen, daná rostlina vyrůstá z plazivého válcovitého oddenku, který je horizontální, větvený a na řezu má bílou barvu. Jeho velikost se pohybuje kolem 2–4 cm, přičemž obsažené pletivo bývá houbovité a buňky, které se zde nachází, se řetízkovitě pojí kolem siličných buněk. Je tedy silně aromatický.
Mezi charakteristické znaky puškvorce obecného patří trojhranná lodyha a dvouřadě uspořádané, střídavé listy o velikosti zhruba 50–125 cm. Ty bývají měkké a přisedlé, mají mečovitý tvar a vyznačují se světle zeleným zbarvením, které někdy přechází lehce do bronzova. Po stranách mohou být varhánkovitě zkadeřené, zatímco na bázi se nachází také listové pochvy.
Květy puškvorce obecného jsou uspořádané do květenství označovaného jako palice. Ta se směrem k vrcholku zužuje, zpočátku mívá zelenou barvu, ale postupem času hnědne. Její velikost se pohybuje v rozmezí od 5 do 9 cm, a přestože je vrcholová, nepůsobí tak, jelikož ji podpírá listen, jenž vypadá jako pokračování lodyhy a svým vzhledem připomíná klasický list.
Jednotlivé kvítky jsou velice drobné a objevují se běžně v období od června do července. Zelenavé okvětí se přitom skládá ze šesti okvětních lístků, které společně tvoří dva přesleny. Jelikož je puškvorec obecný sterilní triploid, nenajdete na něm žádné plody, ale jeho příbuzné druhy (například Acorus americanus) mohou vytvářet červené bobule. [6, 7, 8, 9, 10]
Kde roste puškvorec obecný?
Tato rostlina se původně vyskytovala na jihu Číny. Již velice dávno se však rozšířila také na další místa, jako je Indie, Korea, Japonsko, Filipíny, Borneo, Jáva nebo třeba Sibiř. Následně ovšem byla zavlečena také na další kontinenty, takže v dnešní době se s puškvorcem obecným můžete setkat nejen v Asii, ale také v Evropě (od Ruska až po Británii a jižní Švédsko) či v Severní Americe.
Ačkoliv na mnoha místech můžete najít informaci, že puškvorce volně rostoucí v Evropě pochází z botanické sbírky ve Vídni, odkud se rozšířily v průběhu 16. století, není to tak úplně pravda. Na evropské území (konkrétně do Polska) totiž danou rostlinu údajně dovezli Tataři, kteří byli přesvědčení, že pomáhá čistit vodu a funguje tedy jako indikátor její nezávadnosti.
Existují také důkazy, že se puškvorec obecný v Evropě pěstoval již během 12. století a postupem času se hojně rozšířil na mnoho různých míst včetně České republiky. Stále se s ním zde můžete setkat, ale v poslední době spíše ustupuje a jeho výskyt není zdaleka tak četný jako dříve, což je důsledkem rozsáhlých meliorací (opatření aplikovaná pro zlepšení úrodnosti půdy).
Vzhledem k tomu, že se jedná o mokřadní rostlinu, nejčastěji se objevuje na březích stojatých nebo pomalu tekoucích vod, tedy u rybníků, řek a tůní. Dává přednost stanovištím, která jsou trvale zaplavená vodou, přičemž v některých případech obývá také vegetace plovoucích ostrovů. Pokud jsou okolní podmínky příznivé, tvoří poměrně rozsáhlé monodominantní porosty. [11, 12, 13, 14, 15]
Obsažené látky
Puškvorec obecný je zhruba z 2–7 % tvořený silicemi, které se skládají z řady monoterpenů a seskviterpenů (konkrétní složení se liší dle cytotypu a geografického původu). Kromě toho obsahuje také třísloviny, hořčiny, slizy, fytoncidy, cholin a cukry, ale i fenylpropan beta-asaron. Tato látka má sedativní a halucinogenní účinky, přičemž bývá označována jako kancerogenní, což znamená, že její užívání může vést k rozvoji rakoviny.
Právě z toho důvodu by se neměly užívat přípravky z puškvorce, které v silici obsahují větší množství dané složky. Na některých místech je pak kvůli možným negativním účinkům tato droga zcela zakázaná (například ve Spojených státech amerických). U bylin rostoucích na území České republiky nicméně bývá obsah beta-asaronu výrazně nižší na rozdíl od těch východoasijských či amerických.
Chcete-li puškvorec obecný využít jako léčivo či potravinu, měli byste si také dávat dobrý pozor na to, kde přesně byla daná rostlina vypěstována. Pokud roste v kontaminované vodě, může následně obsahovat nebezpečné chemikálie. Lidé sbírající oddenky puškvorce si jej mohou navíc splést také s oddenky jedovatého bolehlavu plamatého. [16, 17, 18, 19, 20]
Jaké má puškvorec léčivé účinky?
Pro jeho pozitivní vliv na lidské zdraví si puškvorec obecný cenili již lidé ve starověké Číně a Indii, kde se hojně využíval jako léčivka. Také se jej však podařilo najít v egyptských hrobkách či na egyptských papyrech a údajně byl oblíbený i mezi Řeky, Římany nebo Araby. V dnešní době už sice není tak dobře známý jako kdysi, ale stále se z něj připravují různé odvary, nálevy, prášky nebo tinktury.
V lidovém léčitelství se využívá především oddenek puškvorce obecného, který se sbírá v březnu a dubnu nebo pak v září až listopadu a je nutné ho co nejrychleji usušit (maximálně při teplotě 35 °C), aby nedošlo k jeho zhnědnutí. Zároveň byste si měli dávat dobrý pozor na to, jak puškvorec skladujete, jelikož může poměrně snadno zvlhnout. Spotřebovat byste jej měli nejpozději do dvou let, protože kvalita časem klesá.
Vnitřně se puškvorec obecný používá například při zažívacích potížích a poruchách trávení. Nápomocný může být třeba pacientům trpícím zánětem žaludku nebo střevní kolikou, ale zmírňuje také pocit nafouklého žaludku, nechutenství, nadýmání, průjmy a bolesti břicha. Podporuje totiž látkovou výměnu a tvorbu trávicích šťáv, zklidňuje organismus a tlumí nepříjemné křeče. Právě z toho důvodu se v minulosti z puškvorce vyráběl účinný žaludeční likér.
Kromě toho lze puškvorec obecný použít také ve chvíli, kdy člověka trápí jakékoliv nervové problémy (neurózy, nespavost, melancholie), jelikož má zklidňující účinky a působí antidepresivně. Obecně může člověka posílit, a proto se dříve hojně doporučoval třeba starším osobám nebo oslabeným jedincům (vlivem nemoci, operace, ozařování či chemoterapie).
Na organismus puškvorec obecný působí mimo jiné i močopudně, a proto se někdy využívá také jako lék na různé nemoci ledvin. Údajně pomáhá čistit krev, zbavuje tělo otoků a může mít i protialergické účinky, přičemž tlumí nepříjemné astmatické záchvaty. Od starověku se touto bylinou navíc léčily také další stavy, jako je bronchitida, bolest na hrudi, kašel či horečka.
Zevně se puškvorec obecný používá například ve formě koupelí, které mají pozitivní vliv na pacienty potýkající se s revmatismem. Zároveň v podobě léčivých obkladů pomáhá rychleji hojit různá drobná poranění a zklidňuje nepříjemné vyrážky. Díky protizánětlivým účinkům jej můžete ovšem vyzkoušet také při zánětech v ústní dutině. [21, 22, 23, 24, 25, 26]
Má puškvorec nežádoucí účinky?
Vzhledem k přítomnosti výše diskutovaného beta-asaronu má daná rostlina sedativní, halucinogenní a spasmolytické účinky (odtud pochází tvrzení, že u některých lidí vyvolává puškvorec obecný halucinace). Při dlouhodobějším užívání může být také kancerogenní, pokud se jedná o rostlinu s vyšší koncentrací této složky (například evropské triploidy působí bezpečně).
Při konzumaci puškvorce obecného mohou lidé zaznamenat také další vedlejší účinky, jako je například zvracení, zrychlená srdeční frekvence nebo celkové zpomalení střevních pohybů. Obecně přitom neexistuje dostatek podložených informací, aby bylo možné říct, zda je vnitřní a vnější aplikace puškvorce obecného bezpečná. [27, 28, 29, 30, 31]
K čemu se puškvorec používá?
Díky tomu, jaké má puškvorec obecný účinky na lidský organismus, se již odpradávna využívá hlavně jako součást lidového léčitelství. Své místo si našel v tradiční čínské a indické medicíně, ale využívali jej také Egypťané, Římané či Řekové. Později si ho oblíbili lidé také na dalších místech, což platí dodnes, a to především v následujících podobách:
- čaj z puškvorce obecného,
- tinktura z puškvorce obecného,
- puškvorcový olej,
- směs s dalšími bylinami (řepík, měsíček lékařský, zeměžluč),
- koupel s puškvorcovým oddenkem,
- hojivé obklady, nálevy a odvary.
Kromě toho si však puškvorec obecný našel uplatnění také v gastronomii, a to především díky svému hořkému nádechu a silné vůni. Již od středověku se jeho oddenky používaly jako koření, které v rámci indické a islámské kuchyně pomáhalo dodat specifickou chuť sladkým pokrmům a kompotům. Hodí se ovšem i pro kandování nebo k výrobě žaludečního likéru a mladé listy se někdy přidávají do salátů.
Dalším odvětvím, kde si puškvorec obecný našel své místo, je kosmetický průmysl. Získává se z něj například vonný olej, který se již po staletí používá při výrobě parfémů. Výtažek z puškvorce ovšem lidé přidávají také do lázní, protože účinně hydratuje a zklidňuje pokožku, a může být součástí různých přípravků určených k péči o vlasy nebo některých zubních past.
Aby toho nebylo málo, v některých asijských státech se puškvorec obecný používá také jako součást postřiků, které chrání pěstované plodiny před napadením škůdci. Olej z puškvorce je vhodným repelentem například proti blechám, mravencům a molům. Z listů této rostliny se pak někdy vyrábí rohože a jsou vhodné také pro zpevnění pletených košů a jiných nádob. [32, 33, 34, 35, 36]
Zdroje: botany.cz, byliny.vitalion.cz, bylinkovo.cz, theses.cz, ceskatelevize.cz, botanika.wendys.cz, bylinkyprovsechny.cz, pladias.cz, biolib.cz, encyklopedie.biooo.cz, powo.science.kew.org, britannica.com, efloras.org, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, sciencedirect.com, drugs.com, toxicology.cz, webmd.com