Pyelonefritida může ovlivnit funkci ledvin. Obzvláště nebezpečná je v kojeneckém věku

Riziko vzniku pyelonefritidy zvyšují různé faktory, včetně anatomických abnormalit močových cest, močových kamenů nebo stavu, který brání volnému odtoku moči. Nezřídka se objevuje i u těhotných žen, což může představovat zvýšené riziko jak pro matku, tak pro plod. Diagnóza pyelonefritidy se opírá o klinické příznaky, laboratorní vyšetření moči a často i zobrazovací metody, které pomáhají odhalit rozsah postižení ledvin. Včasné zahájení léčby je zásadní pro prevenci možných komplikací, jako je selhání ledvin nebo sepse.

Co je pyelonefritida?

Pyelonefritida (anglicky pyelonephritis) je infekční onemocnění močových cest, které postihuje tkáň ledvin, ledvinovou pánvičku a někdy i okolní tkáně. Toto onemocnění je obvykle způsobeno bakteriemi, které se dostanou do močového systému, většinou z močového měchýře, a následně putují směrem k ledvinám. Nejčastějším původcem potíží je bakterie Escherichia coli (E. coli), která je běžně přítomna v lidském trávicím traktu.

Typy pyelonefritidy

Pyelonefritida se může projevovat různými způsoby v závislosti na závažnosti a průběhu infekce. V základu se rozlišují dva typy pyelonefritidy, a to akutní a chronická forma, přičemž každá z nich má své specifické vlastnosti a důsledky pro pacienta.

• Akutní pyelonefritida: rychle se rozvíjející infekce, která způsobuje náhlý nástup symptomů, jako je vysoká horečka, zimnice, bolest beder (na straně postižené ledviny), nevolnost a zvracení. Dalšími příznaky mohou být časté močení, bolest při močení a zakalená nebo zapáchající moč. Tato forma infekce je považována za závažnou a vyžaduje okamžitou lékařskou péči, často včetně hospitalizace a léčby antibiotiky.
• Chronická pyelonefritida: dlouhodobý stav, který může být důsledkem opakovaných nebo neléčených infekcí močových cest. Tento typ pyelonefritidy může vést k trvalému poškození ledvin, jejich zhoršené funkci a v některých případech k selhání ledvin. Symptomy chronické pyelonefritidy mohou být méně výrazné než u akutní formy a zahrnují dlouhodobou únavu, opakující se bolesti v bederní oblasti, horečky a přetrvávající infekce močových cest. [1, 2, 3, 4, 5]

Pyelonefritida u dětí

Pyelonefritida je vážným zdravotním problémem obzvláště u malých dětí, protože jejich imunitní systém nemusí být dostatečně vyvinutý k efektivnímu boji s infekcí. U malých pacientů je pyelonefritida často důsledkem vrozených abnormalit močového systému, jako je vezikoureterální reflux (zpětný tok moči z močového měchýře do ledvin), který může usnadnit šíření bakterií do ledvin.

Prevence pyelonefritidy u dětí zahrnuje důkladnou léčbu jakýchkoli infekcí močových cest, pravidelné lékařské kontroly a v případě potřeby i chirurgickou korekci anatomických abnormalit. Důležitá je také edukace rodičů ohledně hygienických opatření a správného způsobu močení, aby se minimalizovalo riziko infekce. [6, 7, 8, 9]

Pyelonefritida v těhotenství

Pyelonefritida je vážným zdravotním problémem také během těhotenství, protože infekce může mít negativní dopady jak na matku, tak na plod. Těhotné ženy jsou náchylnější k infekcím močových cest včetně pyelonefritidy kvůli hormonálním změnám a mechanickým vlivům, jako je zvětšující se děloha, která může tlačit na močové cesty a bránit normálnímu odtoku moči. Typické příznaky zahrnují horečku, bolest v bederní oblasti, časté a bolestivé močení, stejně jako nevolnost a zvracení.

Léčba pyelonefritidy v těhotenství spočívá v podávání antibiotik, která jsou bezpečná pro těhotné ženy, a v některých případech může být nezbytná hospitalizace k zajištění intravenózního podávání léků a sledování stavu matky a plodu. Nezbytné je také pozorování funkce ledvin a pravidelné kontroly moči. Komplikace neléčené pyelonefritidy mohou zahrnovat předčasný porod, nízkou porodní hmotnost novorozence a v extrémních případech i sepsi, což je život ohrožující stav.

Prevence pyelonefritidy v těhotenství zahrnuje pravidelné lékařské prohlídky, dostatečný příjem tekutin, správnou hygienu a okamžitou léčbu jakýchkoli symptomů infekce močových cest. Těhotné ženy by měly být poučeny o důležitosti vyhýbání se situacím, které mohou zvyšovat riziko infekce, jako je zadržování moči nebo nedostatečná hydratace. [10, 11, 12, 13]

Příčiny pyelonefritidy

Pyelonefritida má různé příčiny, které mohou být bakteriální nebo vzácněji virové či houbové povahy. Nejčastější příčinou nemoci jsou přitom bakterie, které vstupují do močových cest a putují k ledvinám. Infekci tak mohou způsobit tyto mikroorganismy:

• Escherichia coli (E. coli),
• Proteus mirabilis,
• Klebsiella pneumoniae,
• Enterococcus faecalis,
• Staphylococcus saprophyticus.

Riziko vzniku onemocnění pak mohou zvyšovat některé strukturální abnormality močového systému. Navíc jsou k pyelonefritidě náchylnější osoby se sníženou imunitou a k jejímu rozvoji mohou v některých případech přispět také určité lékařské procedury. Za vznik nemoci tak mohou být zodpovědné i následující příčiny:

• Vezikoureterální reflux: stav, kdy moč proudí zpět z močového měchýře do močovodů a ledvin, což zvyšuje riziko infekce.
• Obstrukce močových cest: například ledvinové kameny nebo zvětšená prostata, které mohou bránit odtoku moči a umožnit bakteriím množit se.
• Kongenitální anomálie: vrozené vady močového systému, které mohou způsobit obstrukci nebo reflux.
• Diabetes mellitus: zvýšená hladina cukru v krvi může podporovat růst bakterií.
• HIV/AIDS: oslabený imunitní systém u pacientů s HIV/AIDS zvyšuje riziko infekcí.
• Imunosupresivní terapie: lidé užívající léky, které potlačují imunitní systém (např. po transplantaci), mají vyšší riziko infekcí.
• Urologické procedury: instrumentace jako katetrizace močového měchýře nebo cystoskopie může zavést bakterie do močových cest.
• Dlouhodobá katetrizace: pacienti s trvalými močovými katétry jsou více náchylní k infekcím močových cest a případně následné pyelonefritidě.

Riziko vzniku infekcí močových cest, které mohou vést k pyelonefritidě zejména u žen, může zároveň významně zvyšovat i sexuální aktivita. Při pohlavním styku snadno dojde k přenosu bakterií z vnějších genitálií do močové trubice. U žen je tato vzdálenost krátká, což usnadňuje bakteriím vstup do močového systému a následné putování směrem k ledvinám.

Častý pohlavní styk (především s mnoha různými partnery) zvyšuje riziko těchto infekcí. Použití spermicidů navíc může změnit přirozenou vaginální mikroflóru, čímž se vytvoří příznivé prostředí pro růst patogenních bakterií. Proto je důležité dodržovat preventivní opatření, jako je vyprázdnění močového měchýře před a po pohlavním styku, aby se snížilo riziko infekce.

Na vině však bývá i nedostatečná hygiena v oblasti genitálií a nesprávné hygienické praktiky. Bakterie z anální oblasti mohou být snadno přeneseny do močové trubice, pokud se při utírání po vykonání potřeby postupuje zezadu dopředu. Doporučuje se také nosit prodyšné spodní prádlo a vyhýbat se dlouhodobému používání vlhkých nebo těsných oděvů, které mohou podpořit růst bakterií. [14, 15, 16, 17, 18]

Jaké má pyelonefritida příznaky?

Příznaky pyelonefritidy mohou být jak obecné, tak i specifické pro infekci ledvin. Dané symptomy se přitom obvykle liší v závislosti na závažnosti a typu infekce a mohou se projevovat u akutní i u chronické formy nemoci. Může se jednat o vysokou horečku a celkovou únavu. Horečka někdy bývá doprovázena pocením a zimnicí, což je známkou toho, že tělo s infekcí bojuje. Mnoho pacientů navíc také zaznamená nevolnost a pocit na zvracení.

Specifické příznaky pyelonefritidy se pak týkají močového systému a ledvin. Charakteristickým projevem nemoci, který může být velmi intenzivní, je bolest v bederní oblasti, většinou na jedné straně. Tato bolest je obvykle způsobena zánětem a otokem ledvinové tkáně. Kromě toho může pacient zažívat časté a bolestivé močení (dysurie) a pocit naléhavosti močení, i když je množství moči malé. Moč je přitom mnohdy zakalená, zapáchající nebo obsahuje krev (hematurie).

U některých pacientů se mohou objevit ještě další příznaky, jako je bolest břicha, která může být zaměněna za jiné zdravotní problémy. Někdy se vyskytne také ztráta chuti k jídlu a nežádoucí hubnutí. V obzvláště těžkých případech, kdy se infekce šíří do krevního oběhu, pak může dojít dokonce k sepsi, což je život ohrožující stav vyžadující okamžitou lékařskou pomoc. [19, 20, 21, 22, 23]

Komplikace pyelonefritidy

Jednou z možných komplikací pyelonefritidy jsou abscesy na ledvinách, které se tvoří, když se infekce rozšíří a vytvoří hnisavé kapsy uvnitř nebo kolem těchto orgánů. Tyto abscesy mohou způsobit další bolest a horečku a někdy vyžadují chirurgický zásah spolu s dlouhodobou antibiotickou léčbou.

V závažných případech může nemoc vést i k akutnímu renálnímu selhání, kdy ledviny náhle přestanou fungovat. Pokud tento stav není rychle řešen, může mít za následek trvalé poškození těchto životně důležitých orgánů. Akutní renální selhání vyžaduje intenzivní lékařskou péči a zpravidla také hospitalizaci.

Aby toho nebylo málo, infekce ledvin v některých případech způsobují také zjizvení ledvinové tkáně, což může narušit jejich schopnost efektivně filtrovat krev. Toto zjizvení někdy vede k rozvoji hypertenze (vysokého krevního tlaku), v jejímž důsledku je zatěžováno srdce a krevní cévy, čímž přispívá ke vzniku dalších kardiovaskulárních komplikací.

Pokud se navíc daná infekce rozšíří do okolních tkání nebo jiných částí těla, může vyvolat další závažné komplikace, jako je například peritonitida (zánět pobřišnice) nebo infekce jiných orgánů. Tyto stavy pak často vyžadují rozsáhlou léčbu antibiotiky a někdy i chirurgický zákrok.

Kromě toho bývá u těhotných žen pyelonefritida někdy odpovědná za předčasný porod, nízkou porodní hmotnost novorozence a infekci plodových obalů (chorioamnionitida). Je proto nezbytné, aby těhotné ženy s pyelonefritidou byly pečlivě monitorovány a léčeny, aby se minimalizovalo riziko rozvoje těchto komplikací. [24, 25, 26, 27]

Diagnostika

Diagnostický proces obvykle začíná podrobným klinickým hodnocením pacienta. Lékaře budou zajímat informace o příznacích, které pacienta trápí, a také se bude ptát na podrobnosti ohledně pacientovy zdravotní historie a rodinné anamnézy. Dále následuje fyzikální vyšetření, které může odhalit citlivost nebo bolest v oblasti ledvin při palpaci bederní oblasti.

Zásadním krokem v diagnostice pyelonefritidy je pak především vyšetření moči, ale i krevní testy. Kromě toho se k posouzení stavu ledvin využívají rovněž některé zobrazovací metody, jako je ultrazvuk, počítačová tomografie (CT) nebo magnetická rezonance (MRI). V některých případech je potřeba také podstoupit intravenózní urografii, která pomáhá odhalit strukturální abnormality močového systému, nebo radionuklidové vyšetření ledvin sloužící k posouzení funkce ledvin a detekci jejich případného zjizvení. [28, 29, 30, 31, 32]

Pyelonefritida: léčba a prevence

Následná léčba pyelonefritidy vždy závisí na závažnosti infekce, zdravotním stavu pacienta a přítomnosti jakýchkoli komplikací. V případě mírné až středně těžké pyelonefritidy se obvykle podávají perorální antibiotika, přičemž doba léčby ve většině případů trvá 10 až 14 dní.

Pro úlevu od bolesti a na snížení horečky je zároveň možné užívat paracetamol nebo ibuprofen. Důležitý je pak také dostatečný příjem tekutin, který podporuje vylučování bakterií z močových cest a zabraňuje dehydrataci. U těžké pyelonefritidy, nebo pokud pacient nereaguje na perorální antibiotika, se přistupuje k intravenóznímu podávání léčiv.

Kromě léčby příčiny vzniku nemoci a jejích symptomů zahrnuje terapie někdy rovněž léčbu nastalých komplikací. Jedná se například o odstranění ledvinových kamenů nebo užívání speciálních léků k eliminaci renálních abscesů. V případě závažných komplikací je navíc nezbytná hospitalizace pacienta v nemocnici.

Snížit riziko vzniku infekce močových cest a následného šíření do ledvin pak může pomoci dodržování určitých preventivních opatření. Základem je přitom správná osobní hygiena v oblasti genitálií, nošení prodyšného spodního prádla a vyhýbání se dlouhodobému používání těsných nebo vlhkých oděvů.

Kromě toho k prevenci pyelonefritidy přispívá i pravidelný a dostatečný příjem tekutin a pravidelné vyprazdňování močového měchýře, obzvláště pak po pohlavním styku. Zároveň je také důležité vyhýbat se používání dráždivých hygienických výrobků v oblasti genitálií, které mohou zvýšit riziko infekce. [33, 34, 35, 36, 37]

Zdroje: pediatriepropraxi.cz, wikiskripta.eu, cus.cz, my.clevelandclinic.org, mayoclinic.org, healthline.com, urologyhealth.org, urologiepropraxi.cz, ncbi.nlm.nih.gov, solen.cz, nct.org.uk, niddk.nih.gov, vinmec.com