Cestovatelský průjem způsobují bakterie, viry i parazité. Obvykle si s ním poradíte sami

21. 7. 2023 7:30
1 nový názor
Autor: Depositphotos

Průjem v současné době patří mezi nejčastější obtíže, s nimiž se cestovatelé do zahraničí setkávají. Na vině přitom bývá hlavně konzumace kontaminované vody či potravin, ale k rozvoji průjmu může přispět i neobvyklá strava, časový posun nebo stres. Problémy ve většině případů samy od sebe po několika dnech odezní, ale někdy je nutné kvůli dehydrataci a dalším komplikacím vyhledat lékaře.

Co je cestovatelský průjem?

Co se dozvíte v článku
  1. Co je cestovatelský průjem?
  2. Výskyt cestovatelského průjmu
  3. Příčiny cestovatelského průjmu
  4. Druhy cestovatelských průjmů
  5. Příznaky cestovatelského průjmu
  6. Možné komplikace
  7. Diagnostika
  8. Léčba cestovatelského průjmu
  9. Možnosti prevence

Průjem cestovatelů je nepříjemné onemocnění gastrointestinálního traktu, které postihuje člověka při pobytu v zahraničí nebo krátce po návratu domů. Nemocný denně zaznamená více než 3 vodnaté stolice, což doprovází také silné křeče v břiše a celková únava. Na vině přitom bývají bakterie, viry nebo parazité, ale svou roli zde může sehrát také stres, časový posun či konzumace neobvyklých jídel.

Rozvoj cestovatelského průjmu souvisí s návštěvou míst, kde jsou hygienické normy, sociální poměry, klimatické podmínky a stravovací návyky odlišné od těch, na které jsme v našich končinách zvyklí. Potíže však typicky přetrvávají pouze krátce a samy od sebe během několika dní odezní (zhruba do 7–10 dnů), takže není nutné nasazovat žádnou speciální léčbu. U seniorů a malých dětí nicméně může mít nemoc závažnější průběh. [1, 2, 34]

Výskyt cestovatelského průjmu

Lékaři předpokládají, že každoročně cestovatelským průjmem onemocní 11–12 milionů lidí, přičemž během 14denního pobytu v zahraničí bývá postiženo zhruba 30–70 % cestovatelů. Asi 40 % z nich pak kvůli těmto komplikacím mění své cestovní plány, 20 % zcela přeruší dovolenou nebo zahraniční cestu a 1 % pacientů musí být hospitalizováno.

Nejvíce postiženy bývají osoby, které cestují z oblastí mírného pásu do subtropických a tropických zemí Afriky, Asie, Středního Východu nebo třeba Latinské Ameriky. Za rizikový se považuje hlavně pobyt v rozvojových státech, kde se tolik nedbá na dodržování hygienických standardů. Nejméně ohroženi jsou pak většinou cestovatelé do Severní Ameriky, Japonska, Austrálie či Evropy.

Není to však pravidlem, protože onemocnět člověk může při pobytu prakticky v jakékoliv destinaci. Svou roli zde totiž hraje celá řada faktorů, kam kromě turistického cíle patří také dostupnost nezávadných potravin a vody nebo způsob cestování a délka pobytu v zahraničí. K nejvíce ohroženým skupinám obyvatel momentálně patří:

  • pacienti trpící achlorhydrií (nepřítomnost kyseliny chlorovodíkové v žaludku),
  • pacienti po gastrektomii (úplné nebo částečné odstranění žaludku),
  • jedinci užívající antacida, inhibitory protonové pumpy či H2 blokátory,
  • lidé trpící cukrovkou, zánětlivým střevním onemocněním nebo nějakou závažnou srdeční, jaterní či ledvinovou chorobou.
  • imunokompromitovaní pacienti (HIV pozitivní, IgA deficience),
  • adolescenti a mladí dospělí, kteří se stravují méně hygienickým způsobem,
  • osoby, které se v nedávné době léčily antibiotiky.

Za průjem cestovatelů dnes lékaři považují každé akutní střevní onemocnění, které se pojí se změnou normálních podmínek ve střevním traktu pacienta. K tomu dochází nejen při konzumaci kontaminovaných potravin a vody, ale i vlivem expozice neobvyklému jídlu, koření či mikroorganismům. Také ovšem může jít o výsledek cestovního stresu nebo časového posunu. [5, 6, 7, 8, 9]

Příčiny cestovatelského průjmu

Co stojí za rozvojem cestovatelského průjmu, většinou není možné jednoznačně určit (až u poloviny nemocných), protože obtíže typicky přetrvávají jen krátce a po návratu ze zahraničí již zdravotní stav pacienta nevyžaduje speciální lékařskou péči. Se vznikem průjmu kromě působení bakterií, virů a parazitů nicméně mohou být spojeny také další faktory, které je nutné vzít v potaz.

Většinu cestovatelských průjmů dnes mají na svědomí bakterie (50–70 % případů), přičemž nejčastěji je na vině enterotoxigenní Escherichia coli. Riziko vzniku potíží zde závisí hlavně na geografickém regionu, kam člověk cestuje, na aktuálním ročním období a také na výskytu místních epidemií průjmových onemocnění.

Až ve 20 % případů mohou být původcem akutních průjmů viry, přičemž u malých dětí jsou někdy rotavirové gastroenteritidy doprovázené také život ohrožující hypertonickou dehydratací. Kromě toho se však lékaři setkávají také s nákazami, za jejichž rozvoj jsou zodpovědní nejrůznější parazité, a cestovatelský průjem samozřejmě může mít i neinfekční příčiny.

Původci bakteriálních průjmů:

  • Escherichia coli,
  • Campylobacter jejuni,
  • bakterie rodu Salmonella,
  • bakterie rodu Shigella,
  • Plesiomonas shigelloides,
  • Aeromonas hydrophila,
  • Yersinia enterocolitica.

Původci virových nákaz:

  • noroviry,
  • rotaviry.

Původci parazitárních chorob:

  • Giardia intestinalis,
  • Entamoeba histolytica,
  • Isospora belli,
  • Blastocystis hominis,
  • Ascaris lumbricoides,
  • Cyclospora cayetanensis,
  • kokcidie (včetně kryptosporidií).

Zdrojem infekce bývá nejčastěji kontaminovaná voda (například i ledové kostky přidané do nápoje). Kromě toho se ovšem člověk může nakazit také prostřednictvím některých potravin. Sem patří hlavně nedostatečně tepelně upravené (nebo dokonce syrové) maso, ryby a plody moře, dále pak mléčné produkty nebo vybrané druhy ovoce a zeleniny, které není možné oloupat.

Pokud jde o to, proč tato průjmová onemocnění postihují hlavně cestovatele, důvodem je skutečnost, že místní obyvatelé jsou na přítomnost bakterií zvyklí a jejich organismus si vůči nim mohl postupem času vytvořit dostatečnou imunitu. Kromě toho jsou lidé, kteří se vydávají do zahraničí, vystaveni i působení dalších faktorů, které zde mohou sehrát svou úlohu.

Další možné příčiny cestovatelského průjmu:

  • psychický stres,
  • příliš horké počasí,
  • nezvyklá a hodně kořeněná strava,
  • dietní chyba (příliš velké množství jídla),
  • vliv cestování na střevní peristaltiku,
  • projímavý účinek některých druhů ovoce,
  • nadbytek oleje, s nímž některé kuchyně hodně pracují,
  • konzumace většího množství sladkých a přechlazených nápojů. [10, 11, 12, 13, 14, 15, 16]

Druhy cestovatelských průjmů

Průběh nepříjemného průjmového onemocnění, které se u pacienta rozvinulo při cestě do zahraničí, se může v jednotlivých případech zásadně lišit. Podle klinických příznaků, doby trvání a případně i dalších komplikací pak lékaři rozlišují dvě hlavní kategorie cestovatelských průjmů, kam patří:

  • Akutní cestovatelský průjem – pacienta trápí minimálně 3 vodnaté stolice denně, nevolnost, křeče v břiše a případně i zvracení, ale problémy přetrvávají většinou pouze 3–5 dnů.
  • Chronický cestovatelský průjem – jestliže potíže neustupují ani po 14 dnech, průjem se označuje jako perzistující, a pokud se s nimi pacient potýká více než 1 měsíc, jde o chronický nebo recidivující problém.

Pokud v klinickém průběhu akutního průjmu dominují projevy těžké dehydratace, označujeme jej jako choleriformní (podobný choleře). Také se ovšem může jedna o dyzenterický průjem, který často doprovází vysoké horečky, citlivost v oblasti tlustého střeva a příměs krve nebo hlenu ve stolici. Původcem chronických průjmů pak často bývají paraziti, ale může se jednat také o průjem neinfekčního původu. [17, 18, 19, 20]

Tasemnice parazitují v těle různých obratlovců. Jak se člověk může nakazit?
Přečtěte si také:

Tasemnice parazitují v těle různých obratlovců. Jak se člověk může nakazit?

Příznaky cestovatelského průjmu

Nepříjemné průjmové onemocnění obvykle začíná již během návštěvy zahraniční destinace, a to zhruba 2–4 dny po příjezdu nebo pak kolem 10. dne pobytu. Může ovšem propuknout i krátce po návratu. Akutní problémy po nasazení léčby typicky odezní během 2–3 dnů. S některými příznaky se ale pacient může potýkat po dobu jednoho týdne nebo déle (záleží na původci).

Co se týče charakteristických projevů cestovatelského průjmu, vždy samozřejmě záleží na tom, co potíže vyvolalo a jaký má nemoc v konkrétním případě průběh. Postiženého většinou trápí minimálně 3–5 vodnatých stolic denně, které doprovází také nepříjemné křeče v břiše. Kromě toho pociťuje celkovou slabost, potýká se s nevolností a může zaznamenat i zvýšenou teplotu nebo horečku.

Charakteristické projevy průjmu cestovatelů:

Rozvine-li se u nemocného dyzenterický průjem (zhruba u 10–15 % cestovatelů), k typickým příznakům se řadí vysoká horečka, palpační citlivost v oblasti tlustého střeva, pocit neúplného nebo nedostatečného vyprázdnění a příměs hlenu nebo krve ve stolici. Choleriformní průjem naopak bývá bez teploty a ve vodnaté stolici nebývají známky krve ani hlenu.

Chronický průjem obvykle doprovází nechutenství, plynatost, bolesti břicha nebo úbytek hmotnosti. Průjem přetrvává dlouhodobě, přičemž střídavě se mohou jednotlivé obtíže zlepšovat a zase zhoršovat. V těžších případech pak může pacient zaznamenat také silnou dehydrataci, která se projevuje suchostí sliznic a kůže, velkou žízní, ospalostí, slabostí a malým objemem vypuzené moči. [21, 22, 23, 24, 25, 26, 27]

Možné komplikace

Mezi nejčastější komplikace, které se u pacientů trpících cestovatelským průjmem objevují, se řadí výše zmiňovaná dehydratace. Důvodem je ztráta tekutin, která může být zvláště v případě malých dětí velmi nebezpečná. Pokud se stav nemocného nezlepšuje, je nejlepší vyhledat lékaře, přičemž někdy je nutná i hospitalizace a intravenózní podávání tekutin. K příznakům dehydratace patří:

  • sucho v ústech, na jazyku a na rtech,
  • tmavá moč či malé množství moči,
  • velká žízeň,
  • zapadlé oči,
  • bolesti hlavy,
  • závratě,
  • zmatenost,
  • celková únava a slabost,
  • svalové křeče,
  • pláč bez slz.

Kromě dehydratace se ovšem mohou objevit i další zdravotní problémy, které jsou důsledkem cestovatelského průjmu. Sem patří například reaktivní artritida, Reiterův syndrom, Guillain-Barrého syndrom po kampylobakterióze, ale i hemolyticko-uremický syndrom po nákaze bakterií Shigella dysenteriae nebo Escherichia coli. Také je možné zaznamenat postinfekční syndrom dráždivého tračníku (PI-IBS). [28, 29, 30, 31, 32]

Diagnostika

Cestovatelský průjem většinou sám od sebe během několika dní ustoupí, takže není nutné situaci dále řešit. Pokud ovšem u pacienta průjem přetrvává delší dobu nebo se rozvinou další potíže, jako je dlouhodobé zvracení, vysoká horečka, krvavá stolice, neustupující bolest břicha či konečníku nebo těžká dehydratace, měl by co nejrychleji vyhledat ošetřujícího lékaře.

Obzvláště opatrní byste pak měli být ve chvíli, kdy se rozvine cestovatelský průjem u malých dětí, protože v jejich případě může během krátké doby způsobit těžkou dehydrataci. Pozor si v jejich případě dávejte hlavně na přetrvávající průjem a zvracení, vysoké horečky, krvavé stolice, sucho v ústech, pláč bez slz, snížený objem moči nebo na neobvyklou ospalost.

Jestliže se stále nacházíte v zahraničí a nevíte si rady, na koho se obrátit, pomoci vám může české velvyslanectví nebo konzulát. Během návštěvy zdravotnické ordinace pak budou lékaře zajímat především vaše potíže, jako je četnost a konzistence stolice, ale i doprovodné projevy a informace o vašich cestách. Již na základě těchto údajů obvykle bude schopný cestovatelský průjem odhalit.

Zažili jste někdy cestovatelský průjem?

Kromě toho pak může lékař provést také fyzikální vyšetření (pohmatem břicha). V některých závažnějších případech se následně provádí i mikrobiologické vyšetření (tedy kultivace a parazitologické vyšetření stolice), které pomůže určit, o jaký typ potíží se jedná a co je způsobilo. Díky tomu je pak možné nasadit vhodnou léčbu, díky které by se mělo pacientovi v brzké době ulevit.

Co se týče diferenciální diagnostiky, cestovatelský průjem je nutné odlišit od jiných potíží, které mohou mít podobné projevy. Sem patří například průjmy vzniklé otravou po konzumaci některých mořských ryb, korýšů či měkkýšů. Průjem ovšem může být i známkou některých celkových infekcí, kam patří například následující onemocnění:

Chronický nebo recidivující cestovatelský průjem je pak nutné odlišit od protrahovaného průběhu shigelózy, salmonelózy, kampylobakteriózy nebo třeba yersiniózy. V rámci parazitárních onemocnění se může jednat o giardiózu, amébózu nebo třeba kryptosporidiózu. Následkem střevní infekce navíc může být malabsorpce nebo syndrom dráždivého tračníku. 

Kromě toho je nutné pamatovat na to, že vleklý nebo recidivující průjem může být i prvním projevem nějakého závažnějšího střevního onemocnění, které dosud mělo latentní průběh. Jedná se například o ulcerózní kolitidu, ale patří sem také Crohnova nemoc, divertikulóza tračníku či kolorektální karcinom. [33, 34, 35, 36]

Léčba cestovatelského průjmu

Jelikož průjem cestovatelů většinou během několika dnů sám od sebe odezní, obvykle není nutné konzultovat situaci s lékařem. Základem léčby je v takovém případě vždy orální rehydratace, dieta a symptomatická terapie, která se soustředí na aktuální potíže, s nimiž se pacient potýká. Pomoci přitom mohou i běžně dostupné léky proti průjmu.

Chybějící tekutiny je dobré doplnit pitím dostatečného množství nesycených nápojů s obsahem minerálních látek (mírně oslazený čaj, minerálka bez příchutě). Omezit byste naopak měli sycené sladké nápoje, alkohol nebo kávu. V případě závažnější dehydratace se pak doporučuje vyzkoušet rehydratační iontové nápoje připravené z prášku nebo tablet rozpuštěných ve vodě, které pomohou nahradit ztracené minerály. Není-li člověk schopný orální rehydratace, je nutná hospitalizace.

Konzumaci tekutin je zpočátku dobré doplnit konzumací vhodných potravin, například sucharů, piškotů, suchého bílého chleba, vařené rýže či brambor nebo případně strouhaných jablek a banánů. Naprosto nevhodné jsou naopak smažené, mastné a kořeněné pokrmy nebo mléčné produkty. Trápí-li pacienta větší množství vodnatých stolic denně, po konzultaci s lékařem by pak měl také vysadit diuretickou léčbu nebo snížit dávky antihypertenziv.

Součástí lékárničky každého cestovatele by samozřejmě měly být volně prodejné léky na průjem. Symptomatická léčba pak spočívá například v podávání těchto medikamentů:

  • Střevní dezinficiencia (cloroxin, nufuroxazid) – podávají se u průjmů, které mají pravděpodobně bakteriální příčinu, a užívají se pouze krátkodobě. Patří sem například Endiaron nebo Ercefuryl.
  • Adsorbencia (aktivní uhlí, diosmectit) – tyto přípravky na sebe váží různé škodliviny a omezují tak jejich efekt. Patří sem například Carbosorb, Smecta nebo Diosmektit.
  • Antimotilika (loperamid) – zpomalují střevní pohyby, jsou velice účinné a doporučují se především při akutních či vleklých problémech. Nepodávají se ale dětem ani v případě horečnatých průjmů s příměsí krve. Patří sem třeba Loperon nebo Imodium.
  • Probiotika – pomáhají obnovit přirozenou střevní mikroflóru, a tím posilují nespecifickou obranyschopnost organismu. Doporučuje se vyzkoušet například Enterol nebo Hylak Forte.

Závažnější průjmy (nebo případně potíže u rizikových pacientů) je pak nutné řešit pomocí antibiotické nebo antiparazitické terapie, která pomáhá zmírnit klinický průběh nemoci a zkrátit dobu jejího trvání. Výběr vhodného přípravku závisí na mnoha různých faktorech, kam patří navštívená oblast, původce onemocnění, zdravotní stav pacienta, jeho věk nebo třeba jiná přidružená onemocnění.

Aby byla léčba antibiotiky nebo antiparazitickými prostředky účinná, důležité je vyhledat lékaře co nejdříve. Ten vám pak předepíše vhodný lék na základě veškerých dostupných informací a výsledků provedených vyšetření. V rámci léčby se přitom podávají například medikamenty, jako jsou fluorochinolony, azitromycin, rifaximin, cotrimoxazol, metronidazol nebo ciprofloxacin. [37, 38, 39, 40, 41, 42]

Možnosti prevence

Pokud se chystáte na dovolenou nebo na pracovní cestu do zahraničí, jistě byste nechtěli prosedět několik dnů plánovaného zájezdu na toaletě. Abyste se cestovatelskému průjmu vyhnuli, měli byste vše pečlivě naplánovat, dodržovat základní pravidla hygieny a dbát i na další opatření, která se týkají především stravování na cestách:

  • Cílovou destinaci vybírejte s ohledem na věk a zdravotní stav cestovatelů.
  • Dostatečně si vybavte svou cestovní lékárničku, aby vám nic nechybělo.
  • Pijte pouze balenou vodu v originálních obalech.
  • Vodu z veřejných zdrojů nejprve převařte nebo chemicky dezinfikujte.
  • Nepřidávejte do nápojů kostky ledu, které mohou být kontaminované.
  • Při čištění zubů používejte pouze balenou vodu a nepolykejte vodu při sprchování.
  • Před každým jídlem si umyjte ruce vodou a mýdlem nebo použijte dezinfekční prostředek.
  • Jezte pouze dostatečně tepelně zpracované jídlo, a to ihned po přípravě.
  • Konzumujte pouze ovoce, které se dá bezprostředně před požitím oloupat.
  • Vyhněte se salátům připravovaným ze syrových surovin.
  • Nekupujte si jídlo od pouličních prodavačů.
  • Nekonzumujte nedostatečně tepelně upravené plody moře.
  • Vyhněte se výrobkům z nepasterizovaného mléka (včetně zmrzliny).
  • Neplavte ve vodě, která by mohla být kontaminovaná.

Preventivní podávání antibiotik se doporučuje pouze výjimečně. Profylaktické užívání těchto léků může být nicméně vhodné třeba pro osoby s chronickým střevním onemocněním či renálním postižením, ale také pro jednice trpící cukrovkou nebo onemocněním AIDS. Profylaxe pak typicky začíná v den odjezdu a trvá nejdéle po dobu dvou týdnů.

K dalším možnostem prevence patří také očkování proti různým infekčním chorobám. Před cestou do zahraničí byste si proto měli zjistit, jaké vakcíny jsou pro vaši cílovou destinaci povinné nebo doporučené. Mezi základní očkování pro cestovatele do rizikových oblastí dnes patří například vakcína proti břišnímu tyfu, očkování proti hepatitidě typu A a někdy také očkování proti choleře. [43, 44, 45, 46, 47, 48]

Zdroje: internimedicina.cz, medicinapropraxi.cz, cestovni-nemoci.cz, ockovacicentrum.cz, solen.cz, mayoclinic.org, cdc.gov, my.clevelandclinic.org, pharmanews.cz, ncbi.nlm.nih.gov, healthline.com

  • Našli jste v článku chybu?