Co je chrpa?
Co se dozvíte v článku
Pod názvem chrpa (latinsky Centaurea) se ukrývá rozsáhlý rostlinný rod z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), který botanikové považují za jeden z determinačně nesložitějších, co se týče středoevropské flóry. Důvodem je především jeho velká druhová rozmanitost a skutečnost, že mezi jednotlivými zástupci často dochází ke křížení.
Chrpy jsou mezi lidmi známé hlavně jako jednoleté, dvouleté nebo vytrvalé byliny, ale některé druhy rostoucí mimo české území se řadí také mezi keře či polokeře. Jejich jednoduché, nebo naopak bohatě členěné listy se objevují v poměrně chudé přízemní růžici, kde již v době květu často bývají odumřelé, ale také na lodyhách (tam rostou střídavě).
Květenství představují úbory, které rostou na konci jednotlivých větévek, a to buď jednotlivě, nebo shloučeně. Tvořit je mohou květy různého zbarvení, přičemž nejčastěji se jedná o odstíny modré, fialové, růžové, bílé nebo žluté. Jsou oboupohlavné a cizosprašné, mají štětinatá lůžka a jejich zákrovní listeny bývají celokrajné, třásnité nebo přeměněné na ostny. Plodem jsou pak nažky (někdy s chmýrem).
Pokud jde o rozšíření tohoto rostlinného rodu, jeho vývojovým centrem je Přední Asie (konkrétně Turecko, Írán a Zakavkazsko). Kromě toho jsou však hojně zastoupené také ve Středozemí (na Pyrenejském poloostrově se nachází sekundární vývojové centrum) nebo v některých středoasijských oblastech. Malé množství zástupců pak najdete také v subsaharské Africe.
Ačkoliv střední Evropa nepatří mezi hlavní centra diverzity, vyskytuje se tu poměrně velké množství různých druhů chrp, přičemž některé zasahují až do Skandinávie nebo do Velké Británie. Nejčastěji se s nimi setkáte na loukách, pastvinách a mezích, dále na náspech a kamenitých svazích nebo třeba ve světlinách a podél cest. Některé pak rostou jako plevel na polích, zatímco jiné se objevují na ruderálních stanovištích. [1, 2, 3, 4, 5]
Jaké má chrpa druhy?
K blízkým příbuzným rodu chrpa patří například zástupci rodů světlice, srpice, chrpinka nebo srpovník. Taxonomicky a determinačně jde o jednu z nejobtížnějších rostlinných skupin, která zahrnuje několik stovek různých druhů. Uvádí se různá rozpětí, ale údajně jich je zhruba 400–700 (databáze Plants of the World dokonce uvádí 762 schválených zástupců).
Jelikož rod Centaurea není v tradičním pojetí homogenní, botanikové jej rozdělili do tří linií, které spolu vytváří monofyletickou skupinu. První z nich je podrod Lopholoma, kam patří asi 80–100 druhů. Ty jsou rozšířené hlavně v horských oblastech kolem Středozemního moře. Vyznačují se velkými úbory, které se skládají z fialových či žlutých květů, členěnými listy a třásnitými zákrovními listeny.
Druhou linií je podrod Cyanus, jenž zahrnuje zhruba 40–50 zástupců. Vyskytují se typicky ve Středozemí, přičemž obývají hlavně hory (například v Turecku nebo na Kavkaze). K jejich charakteristickým znakům patří především celistvé listy, zákrovní listeny s třásnitým lemem a samozřejmě i nápadně modré květy (výjimečně však mohou být i růžové či světle žluté).
Třetí skupinu pak představuje podrod Centaurea v užším pojetí, který je nejrozsáhlejší. Patří sem několik stovek samostatných druhů, jejichž charakteristickým znakem jsou především pylová zrna typu Jacea. Ostatní vlastnosti jsou pak velmi rozmanité, což znamená, že daná linie vykazuje na rozdíl od těch předchozích obrovskou variabilitu.
Přímo na území České republiky dnes roste 12 původních druhů (společně s archeofyty, které se k nám dostaly ještě před rokem 1500), z nichž některé patří mezi ohrožené, silně ohrožené nebo dokonce kriticky ohrožené rostliny. Kromě toho sem bylo novodobě zavlečeno ještě dalších 10–12 druhů a narazit můžete také na 15 mezidruhových kříženců.
Původní chrpy v české květeně:
- chrpa luční (Centaurea jacea),
- chrpa modrá (Centaurea cyanus),
- chrpa horská (Centaurea montana),
- chrpa čekánek (Centaurea scabiosa),
- chrpa chlumní (Centaurea triumfetti),
- chrpa latnatá (Centaurea stoebe),
- chrpa měkká (Centaurea mollis),
- chrpa Erdnerova (Centaurea erdneri),
- chrpa ostroperá (Centaurea oxylepis),
- chrpa třepenitá (Centaurea phrygia),
- chrpa parukářka (Centaurea pseudophrygia),
- chrpa úzkoperá (Centaurea stenolepis).
Kromě toho se pak v našich končinách můžete setkat i s dalšími druhy, které přechodně zplaňují. Patří sem například chrpa černá (Centaurea nigra), chrpa černající (Centaurea nigrescens), chrpa žlutá (Centaurea solstitialis) nebo chrpa žlutokvětá (Centaurea macrocephala). Kromě toho u nás roste také benedikt lékařský, chrpa maltská, chrpa rozkladitá nebo třeba chrpa sikavice. [6, 7, 8, 9, 10, 11, 12]
Chrpa luční
Jedním z nejznámějších zástupců rodu Centaurea je rozhodně chrpa luční (Centaurea jacea), která na našem území zároveň představuje nejvíce rozšířený druh. Jde o vytrvalou bylinu, jež se v České republice údajně vyskytuje ve dvou podobách, které vypadají následovně:
- chrpa luční pravá (Centaurea jacea L. subsp. jacea),
- chrpa luční úzkolistá (Centaurea jacea L. subsp. angustifolia).
Dříve se pak z botanického hlediska rozlišovaly ještě dva další poddruhy, což je konkrétně chrpa luční ostroperá, která je dnes známá jako samostatný druh, a chrpa luční hřebenitá, u níž se podařilo prokázat, že se ve skutečnosti jedná o hybrid (je to kříženec druhů Centaurea jacea x Centaurea macroptilon). [13, 14, 15, 16, 17]
Jak vypadá chrpa luční?
Tato rostlina se vyznačuje přítomností tlustého, vytrvalého oddenku, z nějž vyrůstá hranatá lodyha, která běžně dosahuje do výšky 50–120 cm. Je přímá či vystoupavá, v horní polovině se řídce větví a bývá porostlá drsnými listy tmavě zelené barvy, které se směrem nahoru postupně zmenšují. Mají vejčitý nebo kopinatý tvar a na obvodu mohou být celistvé, peřenolaločnaté nebo peřenoklané.
Další listy se pak objevují v přízemní růžici. Jejich velikost se pohybuje kolem 5–20 cm, přičemž na rozdíl od listů v horní části rostliny mívají zubaté okraje. Jejich tvar je typicky kopinatý, zužují se v řapíky a v době květu již většinou bývají zaschlé. Na koncích větví, které vyrůstají z hlavní lodyhy, se pak v době od května až června do září objevují velké květní úbory.
Jednotlivá nebo dvojitá květenství jsou tvořena pěticípými květy růžové, fialové nebo vzácněji bělavé barvy. Uprostřed přitom najdete protandrické květy trubkovitého tvaru, zatímco na kraji se nachází obvykle neplodné paprskovité kvítky. Zákrov bývá kulovitý nebo vejčitý a zahrnuje hnědé listeny s okrouhlými přívěsky, které jsou na koncích jasně oddělené.
Opylování chrpy luční zajišťují především včely a motýli, ale mohou to být i jiné druhy hmyzu. Kromě toho zde funguje i samosprašnost, která se může projevit u neopylených květů. Postupem času se pak objevují plody, což jsou mírně zploštělé nažky bez chmýří, které jsou chráněné přítomným zákrovem. Jakmile dozrají, rozloží se a semena se mohou pomocí větru šířit do okolí. [18, 19, 20, 21, 22]
Kde roste chrpa luční?
Chrpa luční je jedním z mála druhů rodu Centaurea, které se vyskytují prakticky po celé Evropě. Areál rozšíření sahá na západě až do Španělska či Francie, na severu pak zhruba do poloviny Skandinávie. Na jihu se daná rostlina vyskytuje po Itálii, střední část Balkánského poloostrova či Ukrajinu, zatímco ve východní části kontinentu zasahuje až po Ural.
Druhotně pak byla chrpa luční zavlečena například do Severní Ameriky nebo do některých států Jižní Ameriky a dnes se vyskytuje i ve Střední Asii či v Japonsku. U nás roste prakticky na každém kroku, přičemž dává přednost světlým stanovištím se suššími i vlhčími půdami, které jsou bohaté na živiny. Objevuje se tedy na loukách, na pastvinách, na mezích, v příkopech podél cest či na rumištích. [23, 24, 25, 26]
K čemu se používá chrpa luční?
Chrpa luční je známá tím, že vytváří řadu zajímavých kříženců s dalšími druhy chrp ze své sekce. Morfologicky je velice proměnlivá, takže rozlišování jednotlivých poddruhů může být někdy problém. Obecně je však známá jako skvělý zdroj pylu a nektaru, často se přidává do kytic tvořených lučním kvítím, z její nati se získává přírodní žluté barvivo a dá se pěstovat také na zahradě jako okrasná rostlina. [27, 28, 29, 30]
Pěstujete na zahrádce chrpy?
Chrpa modrá
Druhým hojně rozšířeným druhem na českém území je chrpa modrá (Centaurea cyanus), která je mezi lidmi známá také jako chrpa polní. Jde o jednoletou či ozimou bylinu, jež se v minulosti řadila k významným plevelům, s jejichž potlačováním měli zemědělci velké problémy. Ačkoliv na nějakou dobu téměř zmizela, dnes se na polích opět začíná aktivně šířit.
Vzhledem k charakteristické barvě nápadných květů se pro chrpu modrou vžila i celá řada lidových označení. Patří sem především modrák nebo modráček, což se používá v jihozápadních Čechách, charpa či charba (Morava a východní Čechy), charva (Valašsko) nebo blavatek (Těšínsko). Kromě toho se můžete setkat i s označením vondrák či jesenec, zatímco v angličtině se této rostlině říká cornflower nebo bachelor´s button. [31, 32, 33, 34, 35]
Jak vypadá chrpa modrá?
Tato bylina často dorůstá až do výšky 90 cm, takže může někdy převyšovat běžně pěstované obiloviny, ale i řepku. Má přímou lodyhu hranatého tvaru, která bývá porostlá drobnými chloupky a v příznivých podmínkách je také hojně větvená. Listy jsou na nich uspořádané střídavě a typicky bývají kopinaté, lysé a zubaté až peřenoklané.
Co se týče květních úborů, objevují se jednotlivě na koncích lodyžních větviček, a to konkrétně od června do září. Uprostřed se přitom nachází terčové kvítky purpurové barvy, zatímco okraje lemují květy trubkovité, které jsou o něco větší a zářivě modré. Plodem jsou celokrajné nažky vejcovitého tvaru, jejichž zbarvení se pohybuje od světle hnědé až po šedivou. [36, 37, 38, 39]
Kde roste chrpa modrá?
Původní domovinou tohoto hojně rozšířeného druhu byla pravděpodobně jižní Evropa spolu s jihozápadní Asií. Již ve starověku se však daná rostlina rozšířila také na zbytek evropského kontinentu či do západní a střední Asie, přičemž o něco později byla zavlečena také do Severní Ameriky, do Jižní Ameriky, na Havaj nebo třeba do Austrálie.
Na území České republiky je výskyt chrpy modré roztroušený, takže někde se objevuje hojněji, zatímco na jiných místech úplně chybí. Setkat se s ní můžete hlavně v nížinách a pahorkatinách. Nejčastěji obývá úhory a pole (hlavně ta obilná), kolem nichž mnohdy vytváří jakési modravé lemy. Kromě toho ji najdete také na rumištích, podél cest, na náspech nebo na skládkách. [40, 41, 42, 43, 44]
Obsažené látky
Chrpa modrá obsahuje širokou škálu farmakologicky aktivních sloučenin, které mají pozitivní vliv na lidské zdraví. Patří sem například flavonoidy (luteolin, rutin, quercetin, campherol a podobně), antokyany nebo aromatické kyseliny. Dále jsou zde zastoupeny také kumariny, různé minerální látky, sacharidy, saponiny, třísloviny či některé vitamíny.
V bylinkářství si své uplatnění našly především nápadné květy (typicky v sušeném stavu), za jejichž modré zbarvení je zodpovědné barvivo s názvem cyanin. V menší míře se zde ovšem využívají i chrpové listy, z nichž se připravuje protirevmatický odvar, nebo semena, která působí jako mírné projímadlo. [45, 46, 47, 48]
Jaké má chrpa modrá léčivé účinky?
V lidovém léčitelství se využívají hlavně květy chrpy modré, přičemž někteří zpracovávají pouze korunní lístky, zatímco jiní sklízí celé květní úbory (tedy včetně květového kalichu). Jejich sběr se většinou provádí v období od června do září, a to pouze ve chvíli, kdy venku panuje suché počasí. Květy se pak suší ve stínu nebo uměle, přičemž teplota nesmí přesáhnout 35 °C.
Vzhledem k přítomným fenolickým sloučeninám a kyselině askorbové se chrpa polní může pochlubit například svými protizánětlivými účinky. Dnes se tedy používá především k léčbě různých (často hnisavých) očních onemocnění, jako je zánět spojivek (konjunktivitida) nebo zánět očních víček. Pomoci ovšem může také při přecitlivělosti na světlo a zrakové únavě.
Ve formě nálevu či tinktury se pak daná rostlina hodí třeba při léčbě otoků, má potopudné a močopudné vlastnosti, takže podporuje léčbu urologických chorob, a údajně také pomáhá pročistit krev. Díky obsahu quercetinu, apigeninu a derivátů kyseliny kávové má chrpa modrá také gastroprotektivní účinky, což lidé využívají třeba ve chvíli, kdy je trápí nevolnost, nechutenství či zácpa. U žen pak může chrpový čaj podpořit pravidelnost menstruačního cyklu.
Pokud jde o zevní aplikaci, kromě očních výplachů se z chrpy polní připravují i různá kloktadla, která pomáhají zmírnit záněty v dutině ústní (paradontóza, zánět dásní). Kromě toho se daná bylina přidává i do koupelí a bylinných obkladů, s jejichž pomocí je údajně možné zmírnit různé kožní neduhy, jako jsou ekzémy, vyrážky nebo dokonce vrásky. [49, 50, 51, 52, 53, 54]
K čemu se používá chrpa modrá?
Modré chrpy patří mezi všestranné rostliny, které si našly využití v mnoha různých oblastech. Květy, listy i semena se například používají ve farmaceutickém průmyslu, kde se přidávají do různých medikamentů nebo doplňků stravy. V lidovém léčitelství se pak využívají především chrpové květy, z nichž se připravují:
- chrpové koupele,
- chrpové obklady,
- chrpový čaj,
- chrpová tinktura,
- chrpové kloktadlo,
- chrpová oční voda.
Velmi často pak obohacuje chrpa čaje, kde doplňuje řadu dalších bylinek, a to především kvůli svým výrazně modrým květům, které dodávají jednotlivým směsím příjemnou barvu. Antokyany získané z chrpových květů se přitom využívají také jako přísady do potravinářských produktů (například jogurtů), kterým dodávají přírodní modré zbarvení.
Květy chrpy polní se dají konzumovat v čerstvém i sušeném stavu. Existují například některé druhy sýrů nebo olejů, které obsahují syrové okvětní lístky této oblíbené rostliny. Dají se ovšem přidat také do salátů či dezertů, kde plní především okrasnou funkci. Kromě toho si pak chrpa modrá našla své místo i v kosmetickém průmyslu, kde obohacuje třeba přípravky určené pro podporu růstu vlasů.
Aby toho nebylo málo, chrpa modrá představuje také významnou medonosnou a pylodárnou rostlinu, jež poskytuje potravu včelám a dalším bezobratlým živočichům. V posledních letech si ji však oblíbili také šlechtitelé, díky kterým jsou dnes k dispozici různé plnokvěté formy. Ty se pěstují jako letničky na menších i větších zahrádkách, kde plní především okrasnou funkci.
Někteří lidé chrpy sbírají nebo pěstují jako základ pro různé květinové vazby, které se používají jako čerstvé kytice i jako dekorace do interiérů. Ve Francii se pak daná rostlina stala symbolem solidarity s válečnými veterány, oběťmi války a pozůstalými (jako takzvaný bleuet de France). Podobně jako vlčí máky se nosí jako upomínka především na Den válečných veteránů.
Přestože chrpa modrá v současné době nepatří na našem území mezi chráněné druhy, je zapsaná v Červeném seznamu ohrožených rostlin ČR, a to konkrétně jako zástupce kategorie C4a. To znamená, že se jedná o „druh zasluhující zvýšenou pozornost“. [55, 56, 57, 58, 59, 60, 61]
Chrpa jako polní plevel
Do první poloviny 20. století byla chrpa modrá považována za hojný plevel, který se šířil například špatně vyčištěným obilím nebo třeba chlévským hnojem, do kterého se její semena dostávala prostřednictvím krmné a podestýlkové slámy. Postupem času však díky zdokonalené herbicidní ochraně a pozměněnému zemědělskému systému začala z orné půdy mizet.
Ještě během 50. let patřila chrpa modrá mezi nejčastější plevele obilnin, které zemědělcům způsobovaly obrovské škody, ale v průběhu následujících 20 let její výskyt výrazně klesl. Teprve v posledních dvou desetiletích pěstitelé opět evidují její rozšíření, přičemž stoupá četnost nejen v ozimech, ale také v jařinách.
Tento nárůst se nejčastěji spojuje se zvýšeným podílem ploch, na nichž se pěstuje ozimá řepka, kterou chrpa modrá často zapleveluje a kde se dá její výskyt jen těžko regulovat. Také se ovšem stále více objevuje v ozimých ječmenech a najdete ji také v hrachu, v pícninách nebo v okopaninách. Zde může škodit například tím, že její hustý kořenový systém bere vodu a živiny pěstovaným plodinám.
Výskyt chrpy polní se zemědělci snaží potlačit pomocí pravidelného střídání pěstovaných plodin. Kromě toho se po sklizni provádí také podmítka, která podpoří vyklíčení dozrálých chrpových nažek. Ty mohou zemědělci následně zaklopit do půdy a zlikvidovat. Na jaře se pak provádí vláčení, a pokud jde o širokořádkové kultury, zde pomáhá kultivace během vegetace. Kromě toho se pracuje také s různými herbicidy a sulfonylmočovinami. [62, 63, 64, 65]
Pěstování chrpy modré
Zaujala vás tato na pohled příjemná rostlina a rádi byste si ji vysadili také na vlastní zahrádku? V tom případě vás jistě zajímá, jak zvládá chrpa modrá pěstování v našich končinách a zda se vůbec na záhonky k ostatním druhům hodí. Máme pro vás tedy dobrou zprávu, jelikož se jedná o nenáročnou bylinu, která se v českých zahradách pěstuje jako letnička.
Momentálně je k dispozici řada zajímavých kultivarů, jako je například ‘Jubilee Gem’, ‘Black Gem’, ‘Pinkie’ nebo ‘Snowman’. Chrpy pak preferují hlavně slunná stanoviště, ale nevadí jim ani polostín. Dobře se jim daří v propustných půdách bohatých na živiny, které obsahují dostatečné množství vápníku. Hlavně během horkých letních dnů vyžaduje pravidelnou zálivku a v průběhu vegetačního období byste ji měli také přihnojovat. [66, 67, 68, 69]
Zdroje: pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, webmd.com, powo.science.kew.org, efloras.org, sciencedirect.com, naturalmedicinalherbs.net, pfaf.org, researchgate.net, bylinkyprovsechny.cz, botanika.wendys.cz, ziva.avcr.cz, pladias.cz, biolib.cz, botany.cz, encyklopedie.biooo.cz, agromanual.cz, kvetenacr.cz, preslia.cz, eagri.cz