Ketamin dokázal prvně syntetizovat americký vědec Calvin Stevens, když se pokoušel najít přijatelnější anestetikum za halucinogenní fencyklidin (PCP). Počátky jeho užití sahají do Belgie, kdy sloužil jako anestetický lék pro zvířata. Až v roce 1970 byl ketamin Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv uznán za bezpečný i pro lidi a asistoval třeba při léčbě raněných vojáků ve vietnamské válce. Dnes se ve zdravotnictví užívá u krátkých lékařských zákroků a k útlumu sebevražedných myšlenek.
Co se dozvíte v článku
Co je ketamin?
Ketamin se řadí mezi disociativní anestetika. Adjektivum disociativní znamená, že člověk se cítí jakoby odpojený od svého těla. Ve zdravotnictví proto slouží k navození celkové anestezie u procedur nevyžadujících svalovou relaxaci a podává se injekčně. Ketamin také pomáhá při depresi a proti sebevražedným myšlenkám. Vysoké účinnosti dosahuje u krátkých lékařských zákroků a současně zesiluje účinky látek s nízkou účinností, a to třeba oxidu dusného.
O ketaminu je známo, že podobně jako některé drogy (LSD či andělský prach) může vést k halucinacím, tedy pozměněnému zrakovému a sluchovému vnímání. Z toho důvodu je zneužíván jako droga, na kterou si lze vypěstovat vysokou psychickou závislost. Dostupný bývá v různé formě, a to jako tablety, roztok nebo kapsle. V moči ho je přitom možné detekovat ještě několik dní po jeho posledním užití.
Použití ketaminu má svůj počátek v 60. letech minulého století v Belgii, kdy se užíval jako anestetický lék pro zvířata. Jako anestetikum pro lidi byl povolen v roce 1970 Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv, přičemž například ve vietnamské válce sloužil k léčbě zraněných vojáků na bitevním poli. V minulosti se mimoto uplatňoval i jako prostředek usnadňující sexuálním predátorům napadení. [1, 2, 3, 4, 5, 6]
Chemické vlastnosti ketaminu
Ketamin je nebarbiturátové disociativní anestetikum s chemickým vzorcem C13H16ClNO, které vykazuje strukturní podobnost s halucinogenem fencyklidinem (PCP). Prvně byl přitom vyroben americkým vědcem Calvinem Stevensem, jenž se snažil najít alternativu k anestetiku PCP kvůli jeho závažným halucinogenním účinkům.
Ketamin obvykle mívá podobu čiré tekutiny, v rámci nelegálního užití je dostupný i jako bílý až špinavě bílý prášek. Prášek vzniká odpařováním kapaliny tekutého ketaminu v mikrovlnných troubách a jiných přístrojích, čímž se vytvoří krystaly, které se posléze rozmělní na prášek. Za klubovou drogu se považuje od 90. let minulého století, přičemž jako droga se užívá buď sám o sobě, nebo společně s amfetaminem, metamfetaminem, MDMA či kokainem. [7, 8, 9, 10, 11]
Je ketamin nebezpečný?
Nebezpečí ketaminu jakožto drogy tkví v tom, že lidé po něm coby anestetiku necítí bolest, tedy by si nemuseli všimnout zranění, pokud by k němu došlo. Ke zranění přitom mohou vést jisté jeho vedlejší účinky, jako je zmatenost či potíže se vstáváním, z čehož plynou různé nehody nebo pády.
Obavy pak panují ohledně jeho dlouhodobého užívání, kdy by se k dosažení požadovaných účinků u některých jedinců mohla projevit potřeba po větších dávkách a hrozila by závislost. Mezi abstinenční příznaky ketaminu se přitom řadí neustálá chuť na tuto látku, zimnice, pocení a třes, tachykardie či úzkost. Tomu by se však mělo předejít rozložením dávek v průběhu času a zkrácením léčby.
Dále ketamin způsobuje zvýšení srdeční frekvence a krevního tlaku, a tím zvyšuje riziko srdečního infarktu nebo mrtvice. Zároveň pokud se užívá pravidelně, může přivodit problémy s močovým měchýřem, jako je krev v moči či nutkání častěji močit.
Kromě toho může mít nepředvídatelné a negativní účinky kombinování ketaminu s alkoholem a jinými drogami, jako například s amfetaminy, extází nebo kokainem. V této sestavě může totiž poškodit nervový systém a je velkou zátěží pro organismus. Současně může dojít k nežádoucí interakci s určitými léky, a to aminofylinem, antihistaminiky, vasopresinem, benzodiazepiny, léky na záchvaty a opioidními léky.
Léčba ketaminem se přitom nedoporučuje lidem se schizofrenií, u nichž může přechodně vést ke zhoršení příznaků psychózy. Rovněž se nepokládá za bezpečnou pro jedince, kteří byli na nějaké návykové látce v minulosti závislí. [12, 13, 14, 15, 16]
Jaké má ketamin účinky?
Při nízkých dávkách může ketamin přivodit stimulační účinky. V dotyčných vyvolává pocit vznášení se, euforie, uvolnění, odpojení a znecitlivění těla. Při vyšších dávkách je typické, že se jedinci stahují do sebe, bývají odtažití. Zároveň ztrácejí pojem o čase a realitě a mohou mít problémy s chůzí či se jim při pokusu o ni může rozbušit srdce a špatně dýchat. Dále se účinek ketaminu může projevit dezorientací, ospalostí, nezřetelnou řečí, pocitem otupělosti či nekoordinovaností.
U některých uživatelů ketaminu může stav odpoutanosti dosahovat té míry, že se jim zdá, jako by prodlévali mimo své tělo či cítili blízkost smrti. V rámci vizuálních projevů se pak může dostavit rozmazané vidění, ale i intenzivní halucinace. Nástup účinku drogy se dostavuje po pár minutách a oproti jiným drogám trvají halucinace relativně krátkou dobu, přibližně 30 až 60 minut.
Nežádoucí účinky ketaminu
S užíváním ketaminu se pojí vážná zdravotní rizika, kvůli čemuž by tato látka měla být používána pouze pod dohledem lékaře. K těm nejnebezpečnějším patří bezvědomí, vysoký krevní tlak a zpomalené dýchání. Ketamin může také vyvolat zvracení, závrať, zvýšenou teplotu, dvojité vidění, nevolnost, pocení, ale i paniku a úzkost.
Ketamin používaný jako droga může vést i k dlouhodobým problémům, například vředům, potížím s ledvinami, bolesti žaludku či močového měchýře, depresi nebo špatné paměti. Kromě toho se při dlouhodobém užití mohou objevit změny nálad, flashbacky, jaterní dysfunkce a problémy se soustředěním. Fatální dopad pak může mít na osoby pod vlivem alkoholu a nedoporučuje se užívat těhotným a kojícím ženám. [17, 18, 19, 20, 21, 22]
Léčba ketaminem
Ketamin slouží k navození celkové anestezie, využívá se na pohotovostním oddělení ke krátkodobé sedaci při zlomeninách, kloubní luxaci nebo hojení ran u nespolupracujících pacientů, jako jsou malé děti. Vedle toho se podává v malých dávkách nevyvolávajících disociaci za účelem ulevit od silné bolesti břicha, končetin nebo při bolesti v kříži.
Dle jedné studie by se mohlo jednat o efektivní prostředek k léčbě refrakterního epileptického statusu, což je onemocnění nereagující na standardní léky proti záchvatům. Jiný výzkum došel k závěru, že by ketamin mohl přispět k léčbě sociálně úzkostné poruchy.
Úřad pro kontrolu potravin a léčiv zatím ketamin neschválil jako prostředek určený k léčbě psychiatrických onemocnění. Nicméně povolil esketamin, jenž se z ketaminu získává, k léčbě rezistentní deprese. Látka se používá pouze pod přísným dohledem v certifikovaných zdravotnických zařízeních a u těch pacientů, kteří mimoto pobírají perorálně antidepresiva. Používané formy podání zahrnují infuze nebo injekce do paže, ty však prozatím nebyly již zmíněným úřadem schváleny.
Zpočátku léčby se esketamin podává jedincům trpícím rezistentní depresí 2× týdně po dobu 1 až 4 týdnů. Posléze se pobírá v časovém úseku od 5. do 9. týdne jednou týdně, přičemž po uplynutí této doby se esketamin dává pacientům jednou za týden nebo dva.
Byl vám již někdy ketamin aplikován?
Po celou dobu ketaminové terapie bývá pacientovi k dispozici lékař. Dávka ketaminu bývá přitom 5–10× nižší než v anestezii a neuvádí pacienta do umělého spánku, vyvolává pouze disociativní stav, který vede ke změně smyslového vnímání a narušení motoriky. Po vystavení se tomuto prožitku nastává integrace, tedy dialog mezi pacientem a zdravotníkem.
Několik dní po podání dávky ketaminu pacienti pociťují zmírnění projevů deprese. To je dáno tím, že ketamin napomáhá růstu synapsí, které při dlouhodobé depresi mizí. Kromě toho se zdá, že ketamin může mít příznivý vliv i na glutamátové receptory, které jsou u některých lidí s depresí deaktivovány, což následně znemožňuje neuronům odpovědným za náladu vzájemnou komunikaci.
Jaké má ketamin dávkování?
Uvádí se, že jde o bezpečnou látku, kterou mohou užívat i děti, a to od tří měsíců. Děti dokáží metabolizovat ketamin rychleji než dospělí, kvůli čemuž u nich bývá nutné vyšší dávkování. Naopak u starších lidí se tato látka metabolizuje pomaleji, a proto jim stačí nižší dávky. Předávkování přitom může vést ke ztrátě vědomí nebo záchvatům a mezi jeho příznaky se řadí křeče, ztuhlost svalů a neschopnost pohybu.
Co se týče konkrétních hodnot, u dětí se zpravidla podává od 9 do 13 mg/kg ketaminu, přičemž chirurgická anestezie nastává do 4 minut. Počáteční intravenózní dávka pro osoby ve věku 16 let a výše se pohybuje od 1 do 4,5 mg/kg této látky. Průměrná dávka 2 mg/kg obvykle stačí k navození disociativních účinků a 5–10minutové anestezie. Účinek se většinou dostaví do 30 sekund a trvá od 5 do 15 minut. [23, 24, 25, 26, 27]
Zdroje: medicalnewstoday.com, dea.gov, webmd.com, camh.ca, ncbi.nlm.nih.gov, healthdirect.gov.au, kidshealth.org, my.clevelandclinic.org, britannica.com, adf.org.au, pubchem.ncbi.nlm.nih.gov, psyon.cz
