Lišejník islandský je na severu známý jako přírodní antibiotikum. Dříve poskytoval obživu hladovějícím

Co je pukléřka islandská?

Pukléřka islandská (latinsky Cetraria islandica) je lišejník vytvářející husté přízemní keříky. Při pohledu zblízka si můžete všimnout jeho zajímavých rýhovaných větviček se zploštělými laloky na koncích, které se někdy stáčejí do trubiček. Mezi lidmi je pak tato rostlina známá také jako islandský lišejník, což vychází z anglického pojmenování, které zní Iceland moss nebo true Iceland lichen.

Lišejníky jsou duální organismy, které fungují jako symbiotická společenství houby a řasy nebo houby a sinice. Tato koexistence je oboustranně výhodná a pomáhá jednotlivým organismům přežít v okolních podmínkách. Právě díky tomu je pukléřka islandská dobře chráněná a vyživovaná. Navíc údajně dokáže absorbovat škodlivé látky ze svého okolí, takže jakmile se někde objeví, jde o známku zdravého ekosystému s nízkou úrovní znečištění. [1, 2, 3, 4, 5]

Jak vypadá islandský lišejník?

Lišejník islandský běžně dorůstá do výšky kolem 7–10 cm a má pružnou, keříčkovitou stélku, která je však velice pevná. Přízemní větve stélky bývají rýhované a často se stáčejí do jakýchsi trubiček. Jejich koncové laloky jsou pak ploché a poměrně široké, takže na první pohled připomínají lístky jiných (vyšších) rostlin.

Co se týče charakteristického zbarvení, islandský lišejník mívá světle kaštanovou nebo sytě zelenou barvu, ale někdy může být také šedavý nebo dokonce téměř bílý. Spodní strana stélky je přitom vždy o něco světlejší než ta vrchní. Pokud jsou ovšem podmínky nepříznivé, stélka může získat olivově zelený až rezavě hnědý odstín.

Na okraji jednotlivých laloků lišejníku islandského jsou četné pyknidy (duté plodnice hub, na jejichž vnitřní straně se vytváří nepohlavní spory), které vypadají jako ostny. Daný lišejník, jenž se řadí k čeledi terčovkovitých, pak typicky vytváří větší společenství široká klidně i desítky centimetrů, která zdálky vypadají jako polštáře mechu. [6, 7, 8, 9]

Kde roste islandský lišejník?

Lišejník islandský roste hlavně v zemích severní Evropy. Jak už jeho název napovídá, je hojně rozšířený na Islandu a dokonce představuje jeden z mála druhů, které se vyskytují na tamějších lávových svazích. Kromě toho se s ním setkáte také v dalších evropských oblastech (například v horách severního Walesu, Anglie a Skotska nebo na jihozápadě Irska), v Kanadě a na severu USA. 

Co se týče vhodných podmínek, pukléřka roste především na kyselých půdách tundry, a to hlavně v horských regionech. Najdete ji dokonce i na našem území, kde obývá horská pásma. Vyskytuje se pak například na lesních cestách nebo na skalách porostlých mechem. V Červeném seznamu České republiky je nicméně klasifikována jako téměř ohrožený druh (NT). [10, 11, 12, 13]

Obsažené látky

Chuť stélky je v případě islandského lišejníku nepříjemně hořká, ale to neznamená, že by daná rostlina byla toxická. Všechny její části jsou naopak jedlé, přičemž hořkosti se dá zbavit pomocí namáčení ve vodě (louhování). Obsahuje řadu důležitých látek, kam patří například:

• slizy (lichenin, isolichenin),
• lišejníkové kyseliny (kyselina fumarová, kyselina protolichesterová, kyselina cetrarová, kyselina lichenostearová a podobně),
• zvláštní modifikace chlorofylu (thaloflor),
• vitamíny (vitamín A, vitamíny řady B),
• minerální látky (jód),
• pektiny.

Lišejník islandský se sbírá po celý rok, ale doporučuje se vybírat hlavně čerstvě narostlé varianty, které se běžně objevují od května do června (někdy ovšem až do konce léta nebo do září). Bylinkáři pak radí sbírat ho během deště nebo po dešti, protože se lépe čistí mokrý. Chcete-li však tento lišejník usušit, doporučuje se zvolit raději suché počasí. [14, 15, 16, 17, 18]

Jaké má islandský lišejník účinky?

Ačkoliv jste možná o lišejníku islandském nikdy neslyšeli, po staletí se na některých místech používá jako součást tradiční lidové medicíny. Jde konkrétně o stélku bez spodní části, která se vyznačuje obsahem různých zdraví prospěšných látek. Například slizy podporují správnou činnost dýchací a trávicí soustavy, zatímco přítomné lišejníkové kyseliny údajně působí proti virům a bakteriím.

V severských zemích se o lišejníku islandském někdy mluví jako o přírodním antibiotiku. Tradičně se zde pak využíval hlavně při léčbě respiračních onemocnění, ale také zdravotních problémů postihujících trávicí trakt. Údajně totiž působí protizánětlivě, a měl tedy přinášet úlevu pacientům, kteří se potýkali s některým z následujících stavů:

• nachlazení,
• suchý kašel,
• bronchitida,
• dýchací potíže,
• ztráta chuti k jídlu,
• chřipka či angína,
• tuberkulóza,
• nevolnost,
• průjmy a bolesti břicha,
• záněty žaludku a střev,
• podráždění úst a hrdla,
• různá jaterní onemocnění,
• potíže s ledvinami a močovým měchýřem.

Obsažené slizy vyživují sliznice trávicího traktu a chrání je před škodlivým působením toxických látek. Často se říká, že konzumace lišejníku islandského podporuje přirozenou obranyschopnost organismu, jelikož působí jako antioxidant. Kromě toho údajně podporuje chuť k jídlu, je vhodný při bolestech v krku a může pomoci v boji proti chronické zácpě.

Obecně se lišejník islandský nejčastěji používá ve formě alkoholových nebo vodných extraktů (nálevů, čajů, sirupů). Při vaření (nad 40 °C) nicméně ztrácí velkou část účinných látek, a proto je nejlepší bez tepelné úpravy, například ve formě studeného macerátu. Kromě toho obsahují islandský lišejník pastilky nebo různé bylinné balzámy. Odvarem z pukléřky se někdy ošetřovaly hnisavé rány, popáleniny nebo vředy.

Extrakt z pukléřky islandské je v současné době zkoumán pro antioxidační účinky a dále pro antimikrobiální působení proti grampozitivním bakteriím. Jedná se však pouze o laboratorní studie a je nutné provést další výzkum, který předpokládané účinky islandského lišejníku na lidský organismus potvrdí, nebo naopak vyvrátí. Prozatím neexistují dostatečné důkazy, díky kterým by se dalo jeho využití při léčbě zmiňovaných nemocí doporučit. [19, 20, 21, 22, 23, 24, 25]

Má lišejník islandský nežádoucí účinky?

Jako ostatní druhy lišejníků je také pukléřka islandská schopná absorbovat těžké kovy, radioizotopy a další škodlivé látky z okolního prostředí. Rozhodně se proto nedoporučuje konzumovat ji ve větším množství, jelikož to může mít negativní vliv na lidské zdraví. U člověka může například vyvolat nevolnost, průjem, bolesti břicha, svědění, pálení žáhy nebo také závratě.

Přestože je krátkodobé užívání pukléřky islandské pravděpodobně bezpečné, pokud to člověk přežene s dávkováním, může to mít negativní důsledky. Rozhodně by se neměl užívat islandský lišejník v těhotenství ani při kojení, protože by mohl mít špatný vliv na zdraví matky i jejího dítěte. Také se nedoporučuje lidem, kteří se potýkají s vředy v zažívacím traktu. [26, 27, 28]

Na co se používá islandský lišejník?

Pukléřka islandská představuje jednu z tradičních léčivých bylin, které jsou známé hlavně v severských zemích. Jak už její přízvisko napovídá, velké popularitě se vždy těšila hlavně na Islandu, kde byla historicky využívána jako potrava v těžkých časech či nehostinných oblastech. Zhruba od 18. století se ale zmínky o tomto lišejníku začaly objevovat také v dalších evropských lékopisech.

V minulosti se mletým islandským lišejníkem nastavovala mouka do chleba nebo třeba ovesná kaše. Stélky se pak daly svařit s mlékem, čímž vznikla tradiční polévka. Kromě toho se z čisté pukléřkové mouky ve 21. století začalo připravovat běžné pečivo a dnes z ní lidé stále vyrábějí i tradiční vánoční pečivo. Může se ovšem stát také základem různých posilujících nálevů či odvarů.

Kvašením lišejníku islandského se kdysi připravoval nealkoholický nápoj, který pak bylo nutné zředit vodou. Kromě toho se pukléřka používala také ke konzervaci masa, jelikož sůl bývala nedostatkovým zbožím a musela se na Island dovážet. Aby toho ovšem nebylo málo, islandský lišejník se hodil i pro barvení tradičních vlněných svetrů, a to hlavně na odstíny hnědé.

Vzhledem k tomu, jaké má lišejník islandský účinky na lidské zdraví, se dnes používá hlavně k výrobě různých přírodních léčivých prostředků. Nejoblíbenějším produktem jsou pravděpodobně bylinné pastilky s lišejníkem islandským, ale k dispozici jsou samozřejmě i různé bylinné čaje, tinktury, mleté prášky nebo bylinné kapky.

Přípravky s pukléřkou islandskou:

• pastilky s islandským lišejníkem,
• sirup s islandským lišejníkem,
• bylinný balzám z lišejníku islandského,
• tablety s islandským lišejníkem,
• čaj s islandským lišejníkem,
• studený macerát,
• rosol z pukléřky.

Na některých místech se pak z islandského lišejníku získává extrakt, který se používá při výrobě kosmetiky (především parfémů, mýdel, peelingů nebo třeba krémů). Dále se přidává také do speciálních zubních past a ve Spojených státech lišejník islandský někdy slouží jako dochucovadlo alkoholických nápojů. Kromě toho jde o důležitou potravu pro soby, karibu, pižmoně nebo losy a používá se jako doplněk stravy pro ovce a skot. [29, 30, 31, 32, 33, 34]

Zdroje: botany.cz, webmd.com, healthline.com, ncbi.nlm.nih.gov, bylinkyprovsechny.cz, magazin.biooo.cz, rxlist.com, britannica.com, naturalmedicinalherbs.net, sciencedirect.com, myko.cz, books.google.cz