Zánět pohrudnice se pojí s ostrou bolestí na hrudi. Důsledkem může být voda na plicích

Co je zánět pohrudnice?

Zánět pohrudnice je onemocnění tkáně v oblasti mezi plícemi a hrudníkem, která se označuje jako pleura. Pacientům způsobuje hlavně nepříjemnou bolest při dýchání, suchý kašel, dušnost, ale i řadu dalších problémů. Odborně pak tuto nemoc nazýváme pleuritida nebo pleuritis, přičemž zánět pohrudnice anglicky bývá označován pojmem pleurisy.

Pleura je tenká blána vystýlající hrudní dutinu, která obaluje plíce, chrání je před různými škodlivými vlivy a usnadňuje jejich činnost. Skládá se ze dvou vrstev (listů), což je konkrétně viscerální pleura pokrývající plíce (poplicnice, útrobní pohrudnice) a parietální pleura (pohrudnice, pohrudniční pleura), která kryje stěnu hrudní dutiny zevnitř.

Mezi poplicnicí a pohrudnicí se za normálních okolností nachází plurální dutina, což je úzký prostor naplněný malým množstvím pleurální tekutiny. Zároveň zde panuje podtlak, díky čemuž po sobě poplicnice s pohrudnicí hladce kloužou, ale stále drží u sebe. Právě to je velmi důležité z pohledu dýchání, jelikož se pak mohou plíce snadno rozpínat a zase stanovat.

Pokud se u pacienta rozvine zánět pohrudnice, dochází k porušení jednotlivých vrstev pleury (otečou a zanítí se) a někdy také ke zmnožení pleurální tekutiny. Při dýchání se pak po sobě poplicnice a pohrudnice nepohybují tak jednoduše, jak by měly, ale spíše o sebe drhnou. To nemocným při nádechu způsobuje ostrou bolest na hrudi i další potíže. [1, 2, 3, 4]

Druhy pleuritidy

• Vlhká pleuritida (pleuritis exsudativa) – u pacientů se zánětem pohrudnice se začne abnormálně hromadit tekutina v pleurální dutině a dochází ke vzniku pleurálního výpotku (někdy také označovaný jako voda na plicích či fluidothorax). Tekutina pak může obsahovat proteiny (exsudát), nebo je to pouze ultrafiltrát plazmy (transudát).
• Suchá pleuritida (pleuritis sicca) – v tomto případě se žádný pleurální výpotek nevytváří. [5, 6, 7, 8]

Jaké má zánět pohrudnice příčiny?

Zánět pohrudnice se objevuje z mnoha různých důvodů. Pokud se jedná o samostatné onemocnění, označujeme ho jako primární zánět pohrudnice. Často ale jako přidružené onemocnění doprovází jinou chorobu nebo bývá důsledkem jiného zdravotního problému. Může se například rozvinout jako komplikace při poranění žeber, kdy dojde také k poškození pohrudnice.

Poměrně často jsou za vznik pleuritidy zodpovědné různé virové a bakteriální infekce (například bakteriální pneumonie mnohdy přechází také na pohrudnici). Toto onemocnění však může být spojené také s různými autoimunitními a systémovými chorobami, se zhoubnými nádory nebo s různými zdravotními problémy, které postihují plíce.

Běžné příčiny pleuritidy:

• virová infekce (například chřipka, příušnice či cytomegaloviry),
• bakteriální infekce (například zápal plic či tuberkulóza),
• mykotická či parazitární infekce,
• autoimunitní onemocnění (revmatoidní artritida, lupus),
• dědičná onemocnění (například srpkovitá anémie),
• onemocnění v horní části břicha (pankreatitida),
• zánětlivá onemocnění střev (Crohnova choroba, ulcerózní kolitida),
• rakovina plic nebo mezoteliom,
• plicní embolie,
• cystická fibróza,
• silikóza a azbestóza,
• poranění či zlomenina žeber,
• užívání některých léků a rekreačních drog,
• operace hrudníku a srdce (například koronární bypass).

Jestliže se pak do pleurální dutiny dostane vzduch, což se stává například vlivem některých poranění, lékaři tuto situaci označují jako pneumotorax. Spoustu lidí pak zajímá, zda je zánět pohrudnice nakažlivý. Odpověď přitom není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Sama o sobě totiž pleuritida infekční není, ale viry a bakterie, které ji způsobují, samozřejmě nakažlivé bývají. [9, 10, 11, 12, 13]

Rizikové faktory:

• vyšší věk pacienta (nad 65 let),
• opakované plicní infekce,
• kouření tabáku nebo marihuany,
• zánět v těle (například autoimunitní onemocnění),
• užívání léků, které způsobují vznik zánětu,
• přítomnost nádoru nebo jizev na plicích. [14, 15, 16]

Jaké má zánět pohrudnice příznaky?

Pokud jde o to, jak se projevuje zánět pohrudnice, charakteristickým znakem tohoto onemocnění je především ostrá, bodavá bolest na hrudi, která se zhoršuje při nádechu. Někteří lidé si ovšem stěžují spíše na pocit pálení nebo třeba na bolest, která je tupá a přetrvává delší dobu. Další příznaky se pak mohou lišit podle konkrétní příčiny tohoto onemocnění nebo podle jeho závažnosti.

Jaké bude mít zánět pohrudnice projevy, mimo jiné závisí také na tom, o který typ pleuritidy se jedná. V případě suché pleuritidy bývá pleura velice podrážděná, což souvisí také s bolestmi na hrudníku. Dýchací pohyby jsou značně omezené a objevit se může také dráždivý kašel, teplota nebo šelest. V některých případech ovšem suchá pleuritida přechází postupem času ve vlhkou.

Když se mezi listy pleury začne hromadit tekutina, hovoříme o vlhké pleuritidě. Bolesti v tomto případě souvisí s podrážděním parietální pleury a mohou se propagovat také do ramene, břicha nebo krku. Pacienti ovšem mohou zaznamenat i další symptomy, jako je povrchové a výrazně zrychlené dýchání nebo třeba suchý kašel.

Typické příznaky zánětu pohrudnice:

• bolest na hrudi,
• dušnost,
• suchý, dráždivý kašel,
• zvýšená teplota či horečka,
• voda na plicích (pleurální výpotek),
• třecí pleurální šelest.

Bolesti při zánětu pohrudnice se mohou v některých případech zhoršovat, a to hlavně při kašli, zívání a hlubokém dýchání nebo ve chvíli, kdy pacient pohybuje horní částí těla. Pokud ovšem člověk dýchá mělce nebo zadrží dech, bodavá bolest se naopak částečně zmírní. Někdy se pak šíří také do ramen nebo do zad, což bývá pro pacienty velmi nepříjemné. [17, 18, 19, 20, 21, 22]

Možné komplikace

U pacientů, kteří se potýkají se zánětem pohrudnice, samozřejmě může dojít také ke vzniku různých doprovodných zdravotních komplikací. Ty se ale naštěstí objevují pouze vzácně. Patří sem například:

• Částečný kolaps plic (atelektáza) – velké množství tekutiny v pleurálním prostoru může vytvářet zvýšený tlak, který někdy způsobí, že se plíce částečně nebo úplně zhroutí. Důsledkem je výrazně ztížené dýchání nebo nepříjemný kašel.
• Přítomnost tekutiny kolem plic (pleurální výpotek) – jedná se především o komplikace neléčené suché pleuritidy, ale vzniká také u pacientů s vlhkou pleuritidou vyvolanou bakteriemi (jako důsledek zápalu plic nebo třeba tuberkulózy),
• Hromadění hnisu kolem plic (empyém) – pokud není suchá pleuritida doléčená a nedojde k dostatečnému odhlenění po odeznění pacientových bolestí, může se u něj rozvinout zápal plic nebo dokonce empyém hrudníku.
• Pleurální srůsty – vlivem opakovaných a častých zánětů pohrudnice se mohou u nemocných objevit srůsty, které jim pak komplikují dýchání. Takový problém je nutné vyřešit chirurgickou cestou. [23, 24, 25]

Diagnostika

Jestliže zaznamenáte nepříjemnou bolest na hrudi, která se při nádechu zhoršuje, měli byste co nejrychleji kontaktovat svého ošetřujícího lékaře. Toho bude zajímat hlavně vaše anamnéza, přičemž nejdůležitější jsou aktuální potíže, délka jejich trvání a samozřejmě jejich intenzita. Kromě toho se však bude ptát i na prodělaná onemocnění nebo třeba na výskyt některých chorob v rodině.

Následovat bude fyzikální vyšetření, které pomůže lékaři zhodnotit situaci. Při poslechu fonendoskopem pak může zaznamenat třecí šelest (u suché pleuritidy). Pokud z jakéhokoliv důvodu získá podezření na zánět pohrudnice, může pak doporučit některé z následujících testů:

• rentgen plic,
• CT hrudníku,
• ultrazvukové vyšetření,
• magnetická rezonance,
• laboratorní vyšetření krve – hodnotí se přítomnost zánětlivých markerů (CRP, prokalcitonin), provádí se vyšetření D-dimerů, ale lékaři sledují i další ukazatele,
• torakocentéza (pleurální punkce a biopsie) – odběr buněk z pleurálního výpotku a jejich následné vyšetření,
• torakoskopie – endoskopické vyšetření pleurální dutiny, které se provádí v celkové či lokální anestezii a umožňuje přímé pozorování, provedení biopsie, ale také excizi nebo resekci přítomných útvarů.

Ne vždy je nutné provádět veškerá zmiňovaná vyšetření. Záleží hlavně na zdravotním stavu pacienta, na charakteru jeho potíží a také na tom, jaká je předpokládaná příčina zánětu pohrudnice. Kromě toho je možné provést také další testy, jako je pulzní oxymetrie, laboratorní vyšetření acidobazické rovnováhy, elektrokardiografie (EKG) nebo třeba test na tuberkulózu.

Pamatujte také na to, že bolest v oblasti hrudníku, zad a horní části břicha nemusí signalizovat pouze zánět pohrudnice. Na vině totiž může být také mnohem závažnější infarkt myokardu. Pokud tedy zaznamenáte náhlou jednostrannou bolest na hrudi, jejíž intenzita narůstá, nebo svíravý pocit a bolest vyzařující do okolí (obzvláště v kombinaci s dušností či poruchami vědomí), okamžitě kontaktujte záchrannou službu (číslo 155). [26, 27, 28, 29, 30, 31]

Léčba zánětu pohrudnice

Pokud vás trápí výše zmiňované potíže, jistě přemýšlíte, jaká existuje pro zánět pohrudnice léčba. Když se podaří prokázat, že se skutečně jedná o tento nepříjemný zdravotní problém, terapie se většinou soustředí na odstranění zánětu a zmírňování doprovodných příznaků, ale případně i na léčbu základního onemocnění, které má zánět pohrudnice na svědomí.

Konkrétní léčebná opatření pak samozřejmě závisí na tom, co přesně vznik pleuritidy způsobilo. Svou roli zde ale hraje i to, zda se jedná o suchou pleuritidu, nebo jde o vlhkou pleuritidu. V prvním případě totiž může pomoci hlavně klidový režim v kombinaci s užíváním vhodných léků, zatímco druhá varianta obvykle vyžaduje odsátí přebytečné pleurální tekutiny.

Léky na zánět pohrudnice:

• Léky proti bolesti a zánětu – sem patří hlavně paracetamol (Paralen, Panadol) a nesteroidní protizánětlivé léky, například ty s obsahem ibuprofenu (Ibalgin, Brufen, Ibuprofen).
• Léky na kašel – může se jednat například o sirupy s tlumivým účinkem obsahující kodein, které pomáhají zmírnit kašel i pleuritickou bolest.
• Antibiotika – pokud je příčinou pleuritidy bakteriální infekce (například pneumonie nebo tuberkulóza), je nutné nasadit pacientovi antibiotika, a to buď formou tablet, nebo intravenózně.
• Kortikoidy – je-li na vině nějaká autoimunitní choroba, je možné pacientům podávat i silnější medikamenty, jako jsou právě kortikoidy.
• Antiparazitika – tyto léky se používají v případě, kdy je za rozvoj pleuritidy zodpovědná parazitická infekce, což je ovšem velmi vzácné.

Další způsoby léčby:

• Klidový režim – jednou z nejčastějších příčin zánětu pohrudnice jsou virové infekce. V takovém případě vám lékaři pravděpodobně doporučí odpočívat, konzumovat dostatečné množství tekutin a eventuálně užívat také léky proti bolesti a zánětu.
• Změna užívaných léků – za rozvoj pleuritidy může být někdy zodpovědná také farmakologická léčba jiného zdravotního problému. Taková situace vyžaduje změnu dávkování užívaných léků nebo jejich nahrazení jinými medikamenty.
• Punkce pleurálního výpotku – pokud pacienta trápí vlhká pleuritida spojená s tvorbou pleurálního výpotku, lékař může provést punkci. To znamená, že pomocí speciální jehly napíchne pleurální dutinu a přítomný výpotek odsaje. Tento zákrok se provádí v lokální nebo celkové anestezii, ale přistupuje se k němu většinou až ve chvíli, kdy zánět pohrudnice způsobuje pacientovi silnou dušnost a další nepříjemné potíže.
• Léčba autoimunitních onemocnění – v tomto případě je nutné nasadit vhodné léky, což mohou být například kortikoidy, ale i protizánětlivé léky. Kromě toho je možné využít také biologickou léčbu.
• Léčba zánětlivých onemocnění (slinivky, střev) – terapie se v tomto případě bude lišit v závislosti na konkrétním zdravotním problému, s nímž se pacient potýká. Nejčastěji však bude zahrnovat užívání antibiotik nebo jiných vhodných léků v kombinaci s dodržováním doporučených opatření.
• Léčba rakoviny – pokud je pleuritida spojená s přítomností nádoru, je nutné podstoupit adekvátní léčbu, která se odvíjí od toho, o jaký konkrétní nádor se jedná. Pomoci může radioterapie a chemoterapie, ale v určitých případech musí pacient podstoupit operaci, během které bude odstraněna část plíce nebo případně celá plíce a pleura.

Jak dlouho trvá zánět pohrudnice?

Při včasné a správné léčbě zánět pohrudnice obvykle nezanechává na plicích žádné trvalé následky. Délka léčby přitom závisí na vyvolávající příčině. Pokud je za rozvoj pleuritidy zodpovědná virová infekce, příznaky by měly odeznít během několika dnů. U bakteriálních infekcí léčba vyžaduje delší čas, tedy několik týdnů nebo několik měsíců. To samé pak platí i pro pleuritidy doprovázející jiná závažnější onemocnění, kdy léčba může trvat i roky, nebo se nemoc dokonce nevyléčí vůbec. [32, 33, 34, 35, 36, 37, 38]

Zdroje: mayoclinic.org, my.clevelandclinic.org, healthline.com, cs.medlicker.com, stefajir.cz, nzip.cz, wikiskripta.eu, nhs.uk, ncbi.nlm.nih.gov, medicalnewstoday.com