Člověka s Tourettovým syndromem poznáte podle nápadných tiků. Jaké jsou možnosti léčby?

Tourettův syndrom


Tourettův syndrom patří mezi vrozená neuropsychiatrická onemocnění. Jeho typickým projevem jsou pohybové a zvukové tiky, které se poprvé projevují již v dětství nebo v průběhu dospívání. Onemocnění je často spojené také s přidruženými poruchami chování, jako je například hyperaktivita, obsedantně kompulzivní porucha nebo sebepoškozování.

Tourettův syndrom nese název podle francouzského neurologa Georgese Gillese de la Tourettea, který jako první v roce 1885 toto onemocnění popsal. Muži jsou postiženi 3‒4krát častěji než ženy, nemoc se většinou poprvé projeví kolem 6. roku života. Během puberty pak může dojít k dočasnému zhoršení příznaků.

Příčina Tourettova syndromu

Příčina tohoto onemocnění není dodnes přesně známá. Důležitou roli ovšem zcela jistě hraje genetika. Lékaři předpokládají, že Tourettův syndrom je způsobený vrozenou poruchou bazálních ganglií (hypofunkce), což jsou hluboké struktury mozku, které se nachází v obou hemisférách.

Kromě genetických faktorů mají na vzniku onemocnění podíl také faktory prostředí. K důležitým vlivům patří například infekce a autoimunitní onemocnění, Tourettův syndrom se může objevit také v návaznosti na poststreptokokové autoimunitní procesy.

Tourettův syndrom a jeho příznaky

Pro nemoc jsou typické především pohybové a zvukové tiky. Tiky jsou náhlé pohyby nebo zvuky, které se bezúčelně opakují, obvykle jsou velmi nápadné a ruší běžné aktivity. Předchází jim silné nutkání, které člověka nutí určitou věc udělat, i když ví, že se to v dané situaci nehodí. Když se však snaží ovládnout, akorát to zvyšuje vnitřní tlak.

Pohybové tiky se projevují například zuřivým mrkáním a grimasami, dále jsou typické také prudké záškuby hlavou, šíje nebo horních končetin. Co se týče zvukových tiků, jedná se například o „odkašlávání“, mumlání nebo různé výkřiky. Při stresu a duševním vypětí se tiky zhoršují, v klidu naopak mohou být mírnější. Vznikají na podkladě funkčního onemocnění mozku, nejde tedy o zlozvyky, které by se pacienti mohli odnaučit.

Zhruba u poloviny pacientů se projeví také koprolálie, což je nutkavé užívání obscénních a neslušných slov. Často se zpočátku může zdát, že dítě je pouze sprosté, ale ve skutečnosti si nemůže pomoct, protože se jedná o projev Tourettova syndromu.

Pro Tourettův syndrom jsou charakteristické také přidružené poruchy chování. Sem patří:

  • Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD)
  • Obsedantně kompulzivní porucha (OCD)
  • Porucha ovládání impulzů
  • Přehnané puntičkářství
  • Specifické poruchy učení (dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie)
  • Výbušnost, násilnické sklony, sexuální agresivita
  • Sebepoškozující jednání

Kvůli poruchám chování mívají pacienti s Tourettovým syndromem školní problémy a společnost je také často vyčleňuje. Důsledkem mohou být stavy úzkosti, zvýšená agresivita, poruchy spánku a deprese. Tourettův syndrom však neznamená nedostatek IQ, tímto onemocněním ve skutečnosti často trpí lidé s nadprůměrnými inteligenčními schopnostmi.

Jak se Tourettův syndrom diagnostikuje

Příznaky tohoto onemocnění jsou ve většině případů patrné již v dětství. Důležitým kritériem pro správnou diagnostiku Tourettova syndromu je skutečnost, že tiky se obvykle objeví, než pacient dovrší 21 let. Kromě toho nemocného trápí déle než jeden rok, jejich frekvence, typ a závažnost se však mohou v průběhu času měnit.

Pacienta vyšetří obvykle neurolog a psychiatr, kteří mohou využít EEG, magnetickou rezonanci mozku nebo CT vyšetření. Tyto metody by měly vyloučit jiné příčiny potíží.

Lékaři ani rodiče by před dětmi diagnózu Tourettova syndromu neměli tajit. Místo toho je dobré jim úměrně jejich věku a chápání vysvětlit, o jaké onemocnění se jedná a co pro ně znamená. Základem je porozumění a podpora okolí, aby se pacienti uměli vyrovnat se svými obtížemi a aby se naučili o nich otevřeně hovořit a předešli tak posměchu.

Léčba Tourettova syndromu

Základem úspěšné léčby Tourettova syndromu je správná a včasná diagnóza. Toto onemocnění je nevyléčitelné, jeho příznaky však pacienti mohou potlačovat. Podstatnou roli hrají také režimová opatření a snaha předcházet stresovým situacím. V rodině a ve škole by se také měly uplatnit speciální výchovné postupy a upravit výukové metody.

Důležitá je také psychologická léčba – uplatňují se zejména psychoterapie a kognitivně-behaviorální terapie, které mohou příznivě ovlivnit přidružené poruchy chování. V případě vážných potíží mohou lékaři přistoupit také k léčbě pomocí psychofarmak (například antipsychotika).

Účinek léků se může objevit až s určitým odstupem, a navíc nemusí působit na všechny pacienty s Tourettovým syndromem stejně. Kromě toho se mohou objevit také vedlejší účinky, které zahrnují například nadměrnou únavu a otupělost, nevolnost či přibírání na váze.

Tourettův syndrom a prognóza

Nejsilnější projevy Tourettova syndromu se objevují kolem jedenáctého roku. V průběhu adolescence nebo mladší dospělosti se poté zhruba třetina pacientů svých projevů částečně nebo zcela zbaví. U další třetiny se frekvence i závažnost tikových projevů zmírní a je potřeba pouze minimální léčba. Poslední třetinu pacientů však příznaky Tourettova syndromu a velké obtíže trápí i v dospělosti a vyžadují speciální léčbu.

V České republice funguje Občanské sdružení ATOS – Asociace pacientů s Tourettovým syndromem, které pomáhá nemocným a jejich rodinám. Kromě toho se mohou obrátit také na ambulantní Centrum pro tiky a Tourettův syndrom v Praze.


Člověka s Tourettovým syndromem poznáte podle nápadných tiků. Jaké jsou možnosti léčby?
4.6 (91.67%) 24 votes

Napsat komentář

Your email address will not be published.

top