Alergie se mohou rozvinout v jakémkoliv věku. Roli hraje obvykle genetika a vlivy vnějšího prostředí

Co je to alergie?

Alergie je abnormální imunitní reakce na určité látky (alergeny). Když se alergik dostane do kontaktu s alergenem, jeho imunitní systém zareaguje tvorbou protilátek (imunopatologická reakce I.–III. typu). Tyto protilátky pak spouštějí koloběh dějů, které způsobují alergické reakce, jež se mohou velmi lišit v závažnosti.

Někdy se projevují pouze mírnými příznaky, jako je kýchání, pálení očí nebo vyrážka, jindy pacienta postihují závažnější reakce, kam patří například potíže s dýcháním, otok obličeje či krku, nebo dokonce anafylaxe, což je stav, který může dotyčného ohrozit na životě. Lékaři přitom rozlišují čtyři základní kategorie alergických reakcí:

1. imunopatologická reakce I. typu: zprostředkována látkami IgE, reakce obvykle nastává několik sekund až minutu po kontaktu s alergenem,
2. imunopatologická reakce II. typu: cytotoxická reakce zprostředkovaná protilátkami, imunitní systém začíná ničit buňky vlastního těla,
3. imunopatologická reakce III. typu: vznikají komplexy antigenů a protilátek, začínají se uvolňovat látky, kvůli kterým dochází k poškození tkání,
4. imunopatologická reakce IV. typu: zprostředkovávají ji T-lymfocyty, reakce nastává po 12 až 72 hodinách od kontaktu s alergenem.

První typ alergické reakce se jinak označuje také jako reakce časného typu, jelikož se dostavuje zpravidla okamžitě po kontaktu s příslušným alergenem. Jedná se přitom o nejčastější typ alergie, kam se řadí alergie na pyl, alergie na zvířecí srst, alergie na včelí bodnutí, alergie na léky nebo alergie na některé potraviny.

Dané potíže se mohou vyvinout v jakémkoli věku a ovlivňují je jak genetické predispozice, tak i faktory vnějšího prostředí. Zvládání alergií pak často zahrnuje vyhýbání se daným spouštěčům, užívání léků ke kontrole příznaků a v některých případech i takzvanou alergenovou imunoterapii. Mezi běžné druhy alergií kromě již zmíněných dále patří:

• alergie na roztoče,
• alergie na chlad,
• alergie na kov,
• alergie na antibiotika,
• alergie na vodu,
• alergie na latex,
• alergie na prací prášek.

Obecně lze tedy říci, že alergie představuje komplexní souhru mezi genetikou, faktory prostředí a reakcí imunitního systému na zdánlivě neškodné látky. Diagnostika alergie zahrnuje nejen rozpoznání příznaků, ale také identifikaci specifických spouštěčů. Aby bylo možné dostat reakci imunitního systému pod kontrolu, je nezbytné podstoupit různé testy, na základě kterých lze určit příčinu potíží. [1, 2, 3, 4, 5]

Sezónní alergie

Jako sezónní alergie označujeme reakce imunitního systému, které spouští alergeny přítomné v životním prostředí během určitých období roku. Tyto spouštěče mohou zahrnovat pyl stromů, trav a plevelů, stejně jako spory plísní. Když se s nimi alergici dostanou do kontaktu, jejich imunitní systém proti nim začne bojovat.

Na jaře jsou nejčastější příčinou alergií pyly, které u citlivých jedinců vyvolávají charakteristické příznaky, jako je kýchání, rýma nebo ucpaný nos, svědění a slzení očí a někdy také kašel a sípání. Dané příznaky se pak mohou dále zhoršovat během léta, jelikož některé pyly se v tomto období vyskytují v ovzduší častěji.

Kromě pylu však mohou k sezónním alergiím přispívat i spory plísní, zejména ve vlhkém prostředí nebo po dešti. Plísně se nachází prakticky kdekoliv. Vyskytují se v půdě, ve vegetaci, v rozkládajících se hmotách, stejně jako ve vnitřních vlhkých prostorách (sklepy, koupelny, kuchyně atd.). Alergie na plísně má obvykle podobné příznaky jako alergie na pyl.

Závažnost sezónních alergií se může lišit případ od případu. Někteří jedinci pociťují mírné symptomy, které jsou snadno zvládnutelné, zatímco jiní mohou trpět závažnějšími příznaky, které významně ovlivňují kvalitu jejich života. Zvládnutí sezónních alergií obvykle zahrnuje kombinaci vyhýbání se expozici alergenu, používání antihistaminik, nosních kortikosteroidů, dekongestantů a v některých případech podstoupení alergenové imunoterapie. [6, 7, 8, 9]

Alergie na zvířata

Nechvalně známé alergie na zvířata pocházejí z proteinů nacházejících se v kožních buňkách, slinách nebo moči zvířat. Nejčastěji se jedná o běžné domácí mazlíčky, jako jsou kočky, psi, králíci či hlodavci. Když se s nimi alergici dostanou do kontaktu, jejich imunitní systém začne přehnaně reagovat a vyvolává příznaky od mírného nepohodlí až po těžké dýchací potíže.

Mezi typické příznaky alergie na zvířata patří kýchání, rýma, slzení a zarudnutí očí, otok pod očima, svědění nosu, úst a hrdla. Nejčastěji se u lidí vyskytuje alergie na kočky, jejichž chlupy jsou pro citlivé jedince obzvláště silným alergenem. O něco méně rozšířená je pak alergie na psy či hlodavce a vyskytnout se může také alergie na ptáky, kdy reakci vyvolává kontakt s jejich peřím či trusem. Ve vzácnějších případech mohou některé osoby trpět také alergií na koně či krávy.

Život s alergiemi na zvířata často vyžaduje určitá strategická opatření k minimalizaci expozice alergenům. Zpravidla se jedná zejména o přísné dodržování hygieny (časté mytí rukou, každodenní důkladný úklid domácnosti atd.). V závažnějších případech mohou alergologové pacientovi doporučit očkování nebo předepsat léky na alergii. [10, 11, 12, 13]

Potravinové alergie

Další specifickou kategorií jsou potravinové alergie, jež představují významný problém mnoha lidí po celém světě. Často mají hluboký dopad na způsob stravování, životní styl a celkovou pohodu pacienta. Ačkoliv může prakticky jakákoliv potravina vyvolat potenciální alergickou reakci, existují určité potraviny, které jsou s alergiemi spojovány častěji než jiné.

Přečtěte si také:

Svědění kůže způsobují alergie, nemoci i stres. Často si na něj stěžují i nastávající maminky

Nejčastějšími potravinovými alergeny jsou přitom arašídy a další ořechy (např. mandle, kešu oříšky, vlašské ořechy), měkkýši (včetně krevet, krabů, humrů), ryby, vejce, mléko, pšenice, sója a sezamová semínka. Uvedené potraviny obsahují specifické látky, které mohou u citlivějších jedinců spustit nežádoucí imunitní reakci. Mezi nejběžnější potravinové alergie u nás se tak mimo jiné řadí:

• alergie na mléko,
• alergie na lepek,
• alergie na ořechy,
• alergie na maso,
• alergie na vejce,
• alergie na alkohol,
• alergie na pivo.

Na rozdíl od některých jiných alergií se potravinové alergie obvykle projeví krátce po konzumaci problémového produktu. Tento okamžitý nástup příznaků tak může usnadnit identifikaci daného spouštěče. Nicméně v některých případech se mohou příznaky dostavit až o několik hodin později.

Kontrola těchto alergií pak zahrnuje přísné vyhýbání se spouštěcím potravinám a pečlivé čtení etiket na výrobcích, kde musí být vždy potenciální alergeny uvedeny. Běžným problémem je pak především kontakt s alergeny, které se do potravy dostávají během přípravy jídla, a to hlavně v různých restauračních zařízeních.

Kromě vyhýbání se příslušným alergenům u sebe mohou alergici jako první pomoc nosit autoinjektory epinefrinu (např. EpiPen), které je možné použít v případě náhodného vystavení alergenům, které vyvolávají závažné reakce. Tato zařízení dodávají do organismu dávku epinefrinu (adrenalinu), což je hormon, který dokáže zvrátit příznaky anafylaxe a získat čas navíc, než dorazí nouzová lékařská pomoc.

Potravinové alergie mohou významně ovlivnit každodenní život a ovlivnit nejen to, co mohou jednotlivci jíst, ale také společenské aktivity, cestovní plány a gastronomické zážitky. Příznaky potravinové alergie jsou velmi různorodé a zahrnují například kožní reakce (otoky, ekzémy, exantémy apod.), gastrointestinální potíže (nauzea, bolest břicha, zvracení aj.), respirační problémy, únavu, bolesti kloubů a svalů nebo různé psychické projevy, jako je například úzkost. [14, 15, 16, 17, 18]

Alergie na slunce

Sluneční alergie je stav, kdy organismus nepřiměřeně reaguje na sluneční světlo. Jedinci se sluneční alergií pociťují na rozdíl od jiných lidí při vystavení slunečnímu záření řadu nepříjemných příznaků. Tento stav je obvykle charakterizován zarudnutím, svěděním, otokem a někdy vznikem puchýřů nebo vyrážky na kůži.

Existuje přitom několik typů slunečních alergií, z nichž nejběžnější formou je takzvaná polymorfní světelná erupce, která je známá také pod názvem otrava sluncem. Jedná se o reakci na UV-A záření, která se zpravidla projevuje svědivou vyrážkou. Nejčastěji je přitom postižen dekolt, předloktí nebo obličej.

Vzácným typem je pak sluneční kopřivka, jež způsobuje výsev drobných svědivých pupínků na kůži po vystavení slunečnímu záření. Jako doprovodný příznak se může přidat i nevolnost či pokles krevního tlaku. U některých jedinců se navíc může objevit závažnější forma alergické reakce zvaná fotodermatitida, která má za následek intenzivní zánět a vznik puchýřů, podobně jako je tomu v případě silného spálení kůže.

Pacienti, kteří trpí tímto druhem alergie, by se měli snažit pokud možno co nejvíce vyhýbat slunečnímu záření, nosit ochranný oděv a používat opalovací krém s vysokým SPF. V závažných případech pak mohou užívat také předepsané léky, jako jsou kortikosteroidy nebo antihistaminika pro zmírnění projevených příznaků. [19, 20, 21, 22]

Lékové alergie

Po celém světě se najde také mnoho lidí, kteří se potýkají s alergiemi na určité typy léků. Typicky sem patří například alergie na penicilin, ale i řada dalších. Příznaky alergie na léky se značně liší a mohou postihnout různé části těla. Mezi nejčastější projevy patří kožní reakce, jako je kopřivka nebo ekzém.

Další příznaky mohou zahrnovat otoky, potíže s dýcháním, sípání, gastrointestinální poruchy, a dokonce i systémové reakce (např. horečka nebo bolest kloubů). V závažných případech se může objevit anafylaktický šok charakterizovaný náhlým poklesem krevního tlaku, dýchacími potížemi a ztrátou vědomí, což vyžaduje okamžitou lékařskou pomoc. [23, 24, 25, 26]

Vyšetření na alergie

Pokud jde o to, jak poznat alergii, která pacienta trápí, je zpravidla nezbytné podstoupit alergologické vyšetření, které zahrnuje řadu kroků k identifikaci konkrétních alergenů, jež nepřiměřenou reakci imunitního systému spouštějí. Diagnostický proces zpravidla začíná konzultací s alergologem nebo imunologem, v rámci které si pacient popovídá s lékařem o své anamnéze, příznacích a potenciálních alergenech.

Po konzultaci obvykle následuje výběr testovací metody. Na základě získaných informací lékař zvolí nejvhodnější test, jehož cílem je odhalit nebo potvrdit předpokládaný spouštěč dané alergické reakce. Mezi nejběžnější testy na alergii, které pacienti v rámci stanovení diagnózy podstupují, pak patří následující:

• Prick test: jedná se o jeden z nejčastějších alergických testů, při kterém se malé množství podezřelých alergenů umístí na předloktí nebo záda pacienta. Kůže se pak propíchne nebo poškrábe, aby alergen mohl proniknout pod povrch. Pokud je pacient alergický na určitou látku, obvykle se během 15–20 minut na místě objeví malý červený pupínek.
• Krevní testy: prostřednictvím krevních testů se měří množství specifických IgE protilátek v krevním řečišti, které jsou produkovány v reakci na alergeny. Vzorek krve pacienta je odebrán a následně odeslán do laboratoře k analýze.
• Epikutánní test: při tomto testu se malé množství alergenů aplikuje na náplasti, které se následně přiloží na kůži pacienta (obvykle na záda). Náplasti se nechají přilepené přibližně 48 hodin a poté se na kůži vyšetří případné reakce.
• Intrakutánní test: alternativa Prickova testu, kdy se do kůže pacienta vstříkne jehlou roztok obsahující alergen. Výsledek je znám do 15 až 30 minut od aplikace roztoku.
• Inhalační provokační test: používá se pouze ve specializovaných zařízeních a má delší dobu trvání. Pacient při něm inhaluje provokační látku ve formě aerosolu, která obsahuje postupně se zvyšující koncentraci antigenu.

V průběhu testování je nezbytné, aby pacient sdělil lékaři jakékoli nepohodlí nebo příznaky, které pociťuje. Jakmile je testování dokončeno, lékař prodiskutuje s pacientem výsledky a vypracuje plán léčby, který může zahrnovat vyhýbání se alergenu, užívání léků nebo imunoterapii. Zároveň se také naplánuje schůzka pro následnou kontrolu, aby bylo možné sledovat pokrok a případně upravit léčebný plán. [27, 28, 29, 30]

Zdroje: nzip.cz, wikiskripta.eu, my.clevelandclinic.org, webmd.com, ikem.cz, acaai.org, healthline.com, yalemedicine.org, medicalnewstoday.com, health.harvard.edu, health.com, pennmedicine.org, szpi.gov.cz, mayoclinic.org, alergologie-brno.cz