Alergici to rozhodně nemají snadné, a to hlavně ti, kteří jsou alergičtí na celou řadu běžných podnětů a jejichž tělo na ně reaguje hodně prudce. Aby neupadli do anafylaktického šoku, měli by u sebe nosit „balíček první pomoci“ s adrenalinovým perem a antihistaminiky.
Co se dozvíte v článku
Co je anafylaxe?
Anafylaktická reakce, známá také jako anafylaxe, je závažná reakce organismu na alergický podnět. Takto silnou odpověď imunitního systému vyvolávají nejčastěji specifické potraviny, hmyzí jed, některá antibiotika a jiné léky. U některých pacientů může jít o život ohrožující stav, proto je nezbytné zajistit co nejrychlejší podání epinefrinu. Dotyčný by měl být neprodleně dopraven do nemocnice, aby se předešlo dalším komplikacím.
V rámci prevence se doporučuje u sebe nosit průkaz alergika (nebo alespoň náramek s informacemi o alergiích) a adrenalinové pero. Díky tomu bude moct alergik nebo kdokoliv jiný, kdo mu poskytuje první pomoc, včas zareagovat na takto vážnou situaci. Problém je, že alergie se mohou rozvinout prakticky kdykoliv během života – takže i když jste doposud na nic alergičtí nebyli, může se stát, že se najednou po požití nějakého jídla či léků objeví příznaky alergie. [1, 2, 3, 4, 5]
Nejčastější spouštěče anafylaxe
Zatímco u dětí stojí za většinou prudkých alergických reakcí specifické potraviny, u dospělých se objevují též anafylaxe po požití některých antibiotik, kyseliny acetylsalicylové a jiných léků. Mezi běžné alergeny, které způsobují těžké alergické a anafylaktické reakce, patří také látky obsažené v jedu včel, vos a jiného bodavého hmyzu.
Potraviny
- arašídy,
- ořechy,
- ryby,
- korýši,
- pšenice,
- sója,
- sezam,
- vejce,
- mléko a mléčné výrobky,
- specifické druhy ovoce.
Léky
- penicilin a jiná podobná antibiotika,
- sulfonamidová chemoterapeutika,
- antiepileptika,
- lokální anestetika,
- léky obsahující jód (hlavně kontrastní látky),
- kyselina acetylsalicylová (aspirin),
- nesteroidní antiflogistika (NSAID).
Další alergeny
Jaké má anafylaxe příznaky?
Zatímco u některých pacientů se první symptomy anafylaxe projeví již za pár sekund po kontaktu s alergenem, u jiných to může trvat několik minut až půl hodiny. Těžké formy anafylaxe se rozvíjejí v rámci několika minut. Je proto nutné reagovat opravdu rychle, protože do jedné hodiny může dojít k úmrtí.
Při anafylaktické reakci probíhá škála imunologických procesů, které vedou k uvolňování histaminu a jiných mediátorů zánětu. Zvyšuje se propustnost cév, takže vznikají otoky a pacientovi klesá krevní tlak. Průdušky se stahují, což znamená, že je pacient dušný. Pokud se situace nijak neřeší, hrozí oběhové selhání a zástava dechu.
Mírnější anafylaktická reakce
- svědění kůže a kopřivka,
- lehký otok rtů nebo jazyka,
- bledost či cyanóza,
- chrapot, sípání a problémy s dýcháním,
- křeče, průjem a zvracení.
Anafylaktický šok
- neschopnost polykat a mluvit,
- dušnost,
- silné otoky,
- bolest hlavy,
- zmatenost a závratě,
- poruchy vědomí,
- pokles krevního tlaku,
- slabý a rychlý puls.
O anafylaktickém šoku mluvíme ve chvíli, kdy je zasažen oběhový systém a dochází k jeho selhávání. Tím se liší od anafylaktické reakce, kdy je dotyčný při vědomí a příznaky nejsou tak závažné. V případě anafylaktického šoku je pacient v ohrožení života, protože může celý organismus zkolabovat. [10, 11, 12, 13, 14]
Léčba anafylaxe
Při podezření na anafylaktickou reakci, či dokonce anafylaktický šok je nezbytné hlavně rychle reagovat. Lékem první volby je adrenalin, který posiluje činnost srdce, stahuje cévy a rozšiřuje dýchací cesty. Díky němu pacient vydrží, než se dostane do péče lékařů. Ti pak mohou pacientovi podávat i jiné léky, jako jsou antihistaminika, betamimetika nebo kortikoidy.
První pomoc
Pacient s anafylaktickou reakcí potřebuje v prvé řadě podat epinefrin (adrenalin). Alergici u sebe většinou nosí alespoň jeden adrenalinový autoinjektor (pero), který se v případě potřeby aplikuje do boční strany stehna. Tato pera jsou vyrobena tak, aby je mohl použít kdokoliv bez odborného vzdělání. Pokud první dávka adrenalinu nezabere, je možné aplikovat po 5 minutách další. A samozřejmě nezapomeňte zavolat rychlou záchrannou službu, aby se pacient dostal co nejrychleji do péče lékařů.
Uložte pacienta do polohy na záda a nohy zvedněte přibližně 20 centimetrů nad úroveň hlavy. Jedná se o tzv. Trendelenburgovu polohu, která se používá při šokových stavech. Cílem je dostat pánev výš než hlavu, aby se krev z dolních končetin přesunula k životně důležitým orgánům. V některých případech bývá nutné zahájit kardiopulmonální resuscitaci (KPR).
Dejte ale pozor na to, aby pacientovi nezapadl jazyk. Pokud zvrací nebo upadá do bezvědomí, je lepší poloha na boku, aby se nezadusil. U lidí, kteří jsou při vědomí, ale mají dechové potíže, je nejvhodnější poloha vsedě s pokrčenými dolními končetinami. Snažte se mimoto dotyčného uklidnit, protože panika a hyperventilace mohou problémy s dýcháním zhoršit.
Hospitalizace a doplňková léčba
Pacient hospitalizovaný v nemocnici je po určitou dobu pod neustálým dohledem. Mezi zavedené postupy u těchto pacientů patří:
- kyslíková terapie,
- intravenózní podávání tekutin,
- krátkodobé inhalační podávání beta-2 agonistů.
Po překlenutí akutní fáze se používají antihistaminika ke zmírnění projevů alergie, případně kortikosteroidy. [15, 16, 17, 18, 19]
Zdroje: mayoclinic.org, nhs.uk, allergyuk.org, allergy.org.au, clevelandclinic.org, healthline.com, bez-alergie.cz, internimedicina.cz, solen.cz, lekarnickekapky.cz, ikem.cz, nzip.cz