Impetigo trápí děti i dospělé pacienty. Jak tuto vysoce infekční nemoc léčit?

Co je impetigo?

Pod názvem impetigo (impetigo vulgaris) se ukrývá hnisavé bakteriální kožní onemocnění, které postihuje hlavně nejsvrchnější vrstvy kůže. Mezi charakteristické projevy rozvinutého zánětu se řadí puchýřovitá vyrážka, jejíž výsev se pojí s nepříjemným svěděním a pálením. Typicky přitom bývá zasažena oblast obličeje a krku, ale puchýře se mohou objevit také na trupu a končetinách.

Pokud jde o výskyt tohoto onemocnění, impetigo nejčastěji postihuje předškolní a školní děti, přičemž dívky a chlapce trápí přibližně stejnou měrou. Ačkoliv impetigo tvoří největší podíl ze všech bakteriálních kožních infekcí, s nimiž se malí pacienti potýkají, nevyhýbá se samozřejmě ani dalším skupinám populace. Výjimkou tedy není ani impetigo u dospělých nebo třeba impetigo v těhotenství.

Svůj název dostala nemoc podle latinského termínu impetere, který znamená zaútočit. Impetigo je totiž vysoce infekční, mezi lidmi se rychle šíří a navíc může postihnout nejen dříve poškozenou, ale i zcela zdravou pokožku. Nejvíce náchylné jsou k jeho rozvoji děti, jelikož se pohybují ve větších kolektivech, jako jsou různé školky, školy nebo letní tábory.

Jaké má impetigo příčiny?

Za rozvoj onemocnění jsou zodpovědné především různé streptokoky a stafylokoky. Mezi nejčastější původce obtíží se řadí bakterie Streptococcus pyogenes a bakterie Staphylococcus aureus (známá také jako zlatý stafylokok). Organismus pacienta přitom mnohdy napadají samostatně, ale člověk se může potýkat i s jejich kombinací. V závislosti na tom pak lékaři rozlišují tři různé formy impetiga:

• streptokoková forma (makulovezikulózní),
• stafylokoková forma (bulózní),
• smíšená forma (nejčastější typ vyvolaný zároveň streptokokem i stafylokokem).

Nemoc impetigo se velice rychle šíří hlavně během letního období, kdy tvoří až 10 % veškerých kožních onemocnění, s nimiž se malí pacienti potýkají. Bakterie, které mají rozvoj onemocnění na svědomí, se totiž snáze množí v teplém a vlhkém klimatu, což je pro horké letní měsíce typické.

To ovšem neznamená, že v zimě se s impetigem člověk setkat nemůže. Změna životního stylu, který zahrnuje cestování do teplých oblastí kdykoliv během roku, společně s možností autoinfekce (například při zánětu středního ucha) často vedou k rozvoji impetiga také v zimě.

Impetigo přenos

Za normální situace tvoří lidská pokožka dostatečně silnou bariéru, jejímž úkolem je chránit organismus před patogenními organismy, které žijí na jejím povrchu a v blízkém okolí. Právě z toho důvodu se impetigo u dětí a dospělých pacientů nejčastěji rozvíjí v momentě, kdy je daná bariéra nějakým způsobem poškozená a průniku bakterií nic nebrání.

Streptokoky a stafylokoky se do lidského organismu nejčastěji dostávají skrze různé popáleniny, odřeniny, škrábance, řezné rány, oblasti kůže, kde došlo k pokousání zvířetem, nebo jiná drobná traumata. Problematická jsou však i místa zasažená ekzémem nebo pupínky, které se objevily jako důsledek poštípání hmyzem.

Prostřednictvím porušeného místa se bakterie dostávají do hlubších vrstev pokožky, kde rostou, rychle se množí a způsobují vznik zánětu, což doprovází celá řada charakteristických příznaků. V některých případech se ale impetigo rozvíjí na zcela zdravé pokožce. Infekce může do pacientova organismu proniknout přímo, což způsobí výrazné narušení kožního povrchu.

Jak se přenáší impetigo?

• přímým kontaktem – například dotykem pokožky zdravého a nemocného člověka,
• kontaminovanými předměty – prostřednictvím hraček, příborů, ručníků, lahví, oblečení, sportovního náčiní…,
• autoinfekcí – zanesením infekce na kůži z nosu nebo ucha pacientem samotným.

Aby toho nebylo málo, podle lékařů je impetigo nemoc, která se může rozvinout také sekundárně. Stává se to u pacientů s jiným kožním onemocněním, kvůli kterému je kožní bariéra porušená. Příkladem může být třeba atopická dermatitida, jejíž rozvoj vyvolává u pacientů nepříjemné svědění. Pokud si pak zasažená místa škrábou, do ran si mohou zanést infekci, což se označuje jako impetiginizace.

Rizikové faktory

Impetigo je vysoce infekční onemocnění a není tedy žádným překvapením, že mezi nejvíce postižené skupiny patří děti, které se pohybují ve větších kolektivech, jako jsou mateřské a základní školy, školní družiny nebo různé kroužky a zájmové činnosti. Malí pacienti navíc bývají k rozvoji těchto obtíží náchylnější z toho důvodu, že jejich imunitní systém ještě není zcela vyvinutý.

Dospělí se pak většinou nakazí při kontaktu s infekčním potomkem, takže impetigo postihuje hlavně maminky nebo tatínky nemocných dětí, kteří se o své ratolesti celý den starají. Rizikový ovšem nemusí být pouze kontakt s nakaženými, protože přenos infekce je možný také skrze kontaminované předměty, kterých se pacienti dříve dotýkali.

Důležitým faktorem, který člověka chrání před negativními vlivy, je rohová vrstva kůže označovaná jako stratum corneum. Ta tvoří jakousi mechanickou a biochemickou bariéru, je zodpovědná za produkci antimikrobiální substance a zprostředkovává obranu proti bakteriím, takže její porušení může být nebezpečné. Rozvoj impetiga pak závisí na celé řadě faktorů, kam patří:

• stav pacientovy kůže,
• celkový stav jeho organismu,
• vnější prostředí,
• vlastnosti bakterií.

Pokud jde o zevní prostředí, to se na vzniku onemocnění podílí hlavně ve chvíli, kdy se pacient pohybuje na místech s vyšší teplotou a zvýšenou vzdušnou vlhkostí. U bakterií pak závisí hlavně na jejich virulenci a synergismu s ostatními patogeny, ale i na místě, kudy do organismu pacienta vstoupily. Dále pak mohou rozvoj infekce podpořit některé z následujících faktorů:

• chronická kožní onemocnění (atopický ekzém),
• systémová onemocnění (diabetes mellitus),
• periferní cévní onemocnění,
• léčba prostřednictvím kortikosteroidů,
• imunodeficitní stavy (snížená obranyschopnost),
• malnutrice (podvýživa),
• mechanické poškození kůže.

Inkubační doba impetiga

Pacienty často zajímá, jaká je pro impetigo inkubační doba a kdy mohou očekávat, že se u nich objeví první příznaky nemoci. Vzhledem k tomu, že na vině mohou být streptokoky i stafylokoky, vždy záleží na konkrétním původci nemoci a svou roli zde samozřejmě hrají i další rizikové faktory. Inkubační doba se ovšem pohybuje zhruba v rozmezí od 4 do 10 dnů.

Impetigo infekčnost

A jak dlouho je infekční impetigo? Pacient zůstává nakažlivý zhruba do chvíle, kdy puchýřky zaschnou a objeví se na nich tuhá krusta. V momentě, kdy strupy začnou odpadávat a na pokožce se začnou tvořit červené skvrny, by již člověk neměl být pro své okolí nebezpečný.

Jaké má impetigo příznaky?

Kožní onemocnění impetigo můžete poznat hlavně podle typické puchýřovité vyrážky, která se tvoří na obličeji a dalších částech těla. Kromě toho se pak lékaři setkávají také s celou řadou dalších symptomů a v některých případech způsobuje impetigo nepříjemné zdravotní komplikace. Průběh nemoci ovšem vždy závisí na tom, o jakou konkrétní formu onemocnění se jedná.

Nebulózní impetigo

Jako nebulózní impetigo či makulovezikulózní impetigo (impetigo contagiosa) lékaři označují nakažlivou formu nemoci, která tvoří více než polovinu všech zaznamenaných případů. Za rozvoj obtíží jsou zodpovědné hlavně bakterie Staphylococcus aureus nebo bakterie Streptococcus pyogenes či obě dohromady. Tyto patogeny navíc mohou pokožku kolonizovat přímou cestou.

Že došlo k rozvoji nakažlivého impetiga, poznáte podle drobných červených boláků, které pokryjí pacientův obličej (vznikají většinou na nose nebo v ústech). Ty se postupně promění v puchýřky, které brzo prasknou a vypustí tekutinu nebo hnis. Na postiženém místě se pak vytvoří žlutohnědá či medově žlutá krusta, jejímž základem je zaschlý sekret.

Po nějaké době začnou strupy odpadávat. Pod nimi sice zůstávají červené fleky, ale postupem času by se i tyto skvrny měly bez větších obtíží zahojit. Příznaky impetiga v tomto případě bývají nebolestivé, ale pacienti mívají potřebu si léze škrábat. Kromě toho se pak mohou objevit také nespecifické projevy, kam patří například:

• zvětšení lymfatických uzlin,
• svědění a pálení pokožky,
• leukocytóza.

Bulózní impetigo

Druhou variantou nemoci je bulózní impetigo (impetigo bullosa, bullous impetigo), které je méně časté a postihuje hlavně děti do 2 let, tedy novorozence, kojence a batolata. Na rozdíl od předchozí formy je původcem bulózního impetiga vždy bakterie Staphylococcus aureus (ve většině případů II. skupiny), která produkuje řadu toxinů a způsobuje také syndrom opařené kůže (SSSS).

Mezi typické projevy impetiga v bulózní formě patří velké, tekutinou naplněné puchýře (takzvané buly), jejichž velikost může dosahovat až 2 centimetrů. Stejně jako v případě nebulózního impetiga rychle praskají, ale na pokožce po sobě obvykle zanechávají červená mokvající ložiska. Zatímco v jejich centru vzniká eroze (vlhká ranka), na okrajích jsou patrné zbytky puchýřů.

Pokud jde o lokalizaci puchýřů, klinické příznaky bulózního impetiga najdete hlavně na místech, kde dochází k výraznému tření kůže. Jedná se tedy například o oblast třísel, odkud vyrážka postupuje také na břicho, trup a končetiny. Buly se přitom mohou objevovat izolovaně, ale výjimkou není ani výskyt ve skupinkách nebo splynutí puchýřů ve velká mapovitá ložiska.

Ecthyma

Nejzávažnější formou daného onemocnění je ecthyma (ecthyma impetigo). Tento problém na rozdíl od ostatních variant impetiga postihuje také hluboké vrstvy kůže, což může pacientům způsobit celou řadu obtíží. Mezi charakteristické symptomy se řadí bolestivé vředy se zánětlivým lemem, jejichž výsev můžete zaznamenat především na dolních končetinách a chodidlech. Jakmile dojde k jejich porušení, na místě vznikne tuhá krusta šedožluté barvy, která se většinou hojí jizvou.

Komplikace impetiga

V první řadě je nutné poznamenat, že je riziko komplikací po nákaze impetigem poměrně nízké. I v tomto případě však může dojít k rozvoji komplikací, které by člověk rozhodně neměl podceňovat. Mezi takové problémy se řadí třeba glomerulonefritida, což je zánětlivé onemocnění ledvin, které nejčastěji trápí děti od 3 do 7 let. Projeví se zhruba 18–21 dnů po rozvoji impetiga, a proto se po prodělání nemoci testuje moč, která případnou infekci odhalí.

Dále se pacienti mohou potýkat se syndromem opařené kůže, který je známý také jako syndrom opařeného dítěte. Postihuje hlavně novorozence a malé děti, přičemž u starších pacientů je spíše vzácný. K typickým příznakům se řadí exantém na obličeji, zánět spojivek a následně i tvorba puchýřů na větších plochách kůže, které vypadají jako popáleniny a cárovitě se odlupují. Kromě toho si lékaři musí dávat pozor i na hematogenní rozsev, kdy se chorobná ložiska šíří krevní cestou.

Další možné komplikace:

• dehydratace,
• hypovolemický šok
• zánět kostní dřeně (osteomyelitida),
• septická artritida a septikémie,
• zápal plic (pneumonie),
• folikulitida (impetigo ve vlasech).

Diagnostika

Kožní infekce impetigo se dá poznat již dle charakteristického klinického obrazu, ale lékaři někdy i přes to chtějí znát anamnézu pacienta a provádějí bakteriologické vyšetření, aby svou domněnku potvrdili. Pokud se vydáte do ordinace s podezřením na tuto chorobu, lékař se jistě bude zajímat o váš věk a celkový zdravotní stav, ale také o místa, kde se infekce projevila, nebo další doprovodné symptomy.

Díky odběru hnisu či tekutiny z puchýřů se pak dá odhalit konkrétní původce nemoci, podle čehož se následně postupuje při volbě konkrétní léčby. Při určování diagnózy by lékaři měli pamatovat také na to, že příznaky impetiga často na první pohled připomínají jiné puchýřnaté choroby. Důležité je tedy rozlišit impetigo od následujících obtíží:

• seboroická dermatitida,
• kontaktní dermatitida,
• bulózní choroby,
• dermatofytóza,
• obtíže způsobené virem herpes simplex.

Léčba impetiga

Pokud přemýšlíte, že byste se pokusili puchýřků zbavit svépomocí, raději na tento nápad rychle zapomeňte. Jakmile zaznamenáte prvotní příznaky impetiga, kontaktujte svého lékaře, který potvrdí, zda se opravdu jedná o toto nepříjemné onemocnění, a zároveň navrhne nejlepší způsob, jak se zdravotních komplikací rychle zbavit.

Jaká tedy existuje pro impetigo léčba? Terapie se vždy odvíjí od toho, jaké symptomy se u pacientů v rámci nemoci rozvinuly, jaká je jejich intenzita a zda se objevily také nějaké závažné doprovodné komplikace. Někdy postačí léčit impetigo lokálně, jindy je ovšem nutné zvolit celkovou léčbu. V obou případech by pacienti ale měli dodržovat přísná hygienická opatření.

Možnosti lokální léčby

Cílem léčby je především zastavit šíření infekce, zmírnit jednotlivé příznaky, s nimiž se nakažený potýká, a zároveň zajistit dobré hojení postižených míst. Nekomplikované případy je možné léčit prostřednictvím lokálních metod, tedy přímo v oblastech, kde u pacienta došlo k výsevu puchýřků. Terapie se pak skládá ze tří samostatných kroků, kam patří:

• aplikace keratolytika
• snaha odstranit strupy,
• ošetření ran antibiotickou mastí.

Při léčbě impetiga je v první řadě nutné zbavit se zaschlých krustiček, které se vytvoří na místech, kde došlo k popraskání puchýřků. To byste vždy měli dělat velice opatrně, aby nedošlo k dalšímu poškození kůže. Lepšímu odstranění strupů napomáhá keratolytická mast (Saloxyl, mast s 5% obsahem urey), díky které se antibiotika lépe dostanou tam, kde je jejich účinek potřebný.

Po odstranění a vyčištění ran následuje aplikace léčivých přípravků, kterou by měl pacient provádět zhruba 2× až 3× denně. Typicky se doporučuje na impetigo mast s obsahem antibiotik vydávaná na lékařský předpis. Stejně jako na zánět vlasového míšku (folikulitida) můžete použít i na impetigo Fucidin, což je krém vhodný k léčbě povrchových kožních infekcí. Dále se předepisuje na impetigo Framykoin.

Jakmile pokožku ošetříte, nezapomeňte ji nechat nějaký čas dýchat. Zároveň ale myslete na to, že by rány neměly přijít do kontaktu s žádnými nečistotami. Pokud se puchýře spojí ve větší mapovitá ložiska, můžete k jejich ošetření použít také antimikrobiální přípravky v podobě past a obkladů nebo přípravky s dezinfekčním účinkem, které pomáhají zbavit pokožku nečistot, pokud je napadena bakteriemi.

Celková léčba

V závažnějších případech bohužel lokální přípravky nestačí a je nutné soustředit se na celkovou léčbu. Pokud lokální terapie nepomáhá, nasazují se na impetigo antibiotika, která je nutné užívat perorálně. Konkrétní typ přitom závisí na výsledcích bakteriálního vyšetření, které dokáže určit, jaké patogeny mají rozvoj nemoci na svědomí.

U některých pacientů může výsev puchýřků doprovázet také bolest nebo zvýšená teplota. V takovém případě je možné použít léky s obsahem ibuprofenu či paracetamolu. Svědění pak mohou potlačit antihistaminika, která pokožku zklidní a zabrání nemocnému, aby si vlivem škrábání zanesl infekci také na další místa.

Hygienická opatření

Pacienti se také často ptají, jaká je pro impetigo délka léčby a zda musí v době, kdy jsou infekční, dodržovat nějaká speciální opatření. Pokud má nemoc nekomplikovaný průběh, impetigo většinou zmizí během 7–10 dnů. Pacienti bývají nakažliví až do chvíle, kdy prasklé puchýře zaschnou, objeví se pevná krusta a začne se odlupovat. Do té doby by se měli řídit následujícími pokyny:

• Vyhýbejte se jakémukoliv bližšímu kontaktu s okolím.
• Každý den používejte antibakteriální mýdlo.
• Pokaždé, když se dotknete puchýřů, si pečlivě umyjte ruce.
• Nezapomeňte rány správným způsobem dezinfikovat.
• Při natírání postižených míst antibiotickou mastí můžete použít rukavice.
• Rány si utírejte jednorázovými utěrkami nebo vlastním speciálním ručníkem.
• Dokud jste infekční, denně si vyměňujte ložní prádlo, pyžamo i ručníky (optimálně).
• Lůžkoviny i oblečení perte na co nejvyšší možnou teplotu.
• Veškeré prádlo (lůžkoviny i oblečení) po vyprání přežehlete.
• Nikomu nepůjčujte své hygienické a kosmetické potřeby.
• S nikým nesdílejte své oblečení, nádobí ani příbory.
• Zůstaňte doma nebo nechte doma nemocné dítě, aby nedošlo k dalšímu rozšíření infekce.

Zdroje: dermatologiepropraxi.cz, pediatriepropraxi.cz, lekarnickekapky.cz