Onemocnění ledvin nelze snadno odhalit. Příznaky se většinou objevují až v pokročilejším stadiu

Co je onemocnění ledvin?

Ledviny jsou párovým orgánem ve tvaru fazole. Vyskytují se po stranách páteře, těsně nad pasem. Funkcí ledvin je filtrovat krev, zbavovat ji odpadních látek, udržovat rovnováhu vody a minerálů (sodíku, fosforu či draslíku) nebo produkovat moč či aktivní formu vitamínu D spolu s reninem (zodpovědný za regulaci krevního tlaku) a erytropoetinem (napomáhá tvorbě červených krvinek). Odpadní látky přitom z těla odcházejí v podobě moči.

Při poškození ledvin dochází k tomu, že se v těle hromadí odpadní látky a tekutiny. Při správné funkci se totiž ledviny podílejí na čištění krve a filtrují z ní nadbytečnou vodu. Pokud se problém neřeší, stav se může zhoršit a vést až k neschopnosti ledvin fungovat, což pro člověka představuje vážné a život ohrožující nebezpečí. Za chronické onemocnění ledvin se označuje stav, kdy ledviny nepracují tak, jak by měly, po dobu delší než 3 měsíce. 

Onemocnění ledvin u dětí

Onemocnění ledvin u dětí nebývá nijak časté, na druhou stranu se těžko odhaluje, jelikož příznaky se dostavují až v pokročilém stadiu nemoci. Často ho v dětském věku způsobují vrozené vady (např. dysplazie ledvin). Vyjma běžných komplikací se u dětí projevuje onemocnění ledvin problémy s růstem, takový jedinec dosahuje nižší výšky než jeho vrstevníci. 

Děti mohou mít zároveň problémy s učením kvůli horšímu soustředění se, ale dochází i k pomalejšímu rozvoji jejich motorických či jazykových schopností. Co se týče chronického onemocnění ledvin, častěji jím trpí chlapci než dívky a zároveň spíše negroidní populace. [1, 2, 3, 4, 5]

Typy nemocí ledvin 

Mezi nejznámější onemocnění ledvin patří:

• chronické onemocnění ledvin,
• polycystické onemocnění ledvin,
• akutní intersticiální nefritida,
• lupusová nefritida,
• glomerulonefritida,
• diabetická nefropatie,
• pyelonefritida,
• dlouhodobá virová onemocnění (HIV nebo hepatitida B či C),
• onemocnění ledvin způsobené APOL1.

Chronické onemocnění ledvin (CKD) spočívá v neschopnosti ledvin vyfiltrovat z krve toxiny či přebytečnou tekutinu. Postupem času se stav zhoršuje a při neléčení může dojít až k selhání ledvin. Tato fáze se nazývá konečné stadium onemocnění ledvin (ESRD) a je nutné ji léčit dialýzou či transplantací ledviny. Způsobují ho hlavně vysoký krevní tlak či cukrovka. 

Polycystické onemocnění je genetickou poruchou, která se projevuje tím, že se na ledvinách objevují cysty zabraňující jim filtrovat z krve odpadní látky. Je nutné dodat, že cysty se v ledvinách vyskytují poměrně běžně a nemívají neblahý dopad na funkci ledvin, u polycystického poruchy jde o závažné onemocnění. APOL1 pak značí mutaci genu, při níž je jedinec náchylnější k onemocnění ledvin. U některých etnik je jeho výskyt častější (např. latinskoamerický, afroamerický lid).

Jednotlivé typy nefritidy (zánět ledvin) se liší tím, co zánět vyvolalo. Lupusová nefritida je autoimunitní onemocnění ledvin a nazývá se podle nemoci lupus, při němž ledviny napadá sám imunitní systém. Diabetická nefropatie postihuje lidi s cukrovkou a bývá hlavním viníkem selhání ledvin. 

Glomerulonefritida svým názvem odkazuje na struktury zasažené např. streptokoky nebo ovlivněné vrozenou vadou, glomeruly jsou totiž malými strukturami zodpovědnými za eliminaci odpadních látek z krve. Při akutní intersticiální nefritidě jsou na vině léky, k zlepšení funkce ledvin stačí daný lék vysadit. Pyelonefritidou se míní infekce močových cest v ledvinách, během jejíhož hojení se mohou ledviny zjizvit, což při opakování může ledviny poškodit. [6, 7, 8, 9]

Jaké jsou příčiny onemocnění ledvin?

V případě akutního poškození ledvin či akutního selhání ledvin (tak se říká stavu, kdy ledviny přestanou fungovat) se jedná o přímé poškození ledvin, hromadění krve v ledvinách nebo nedostatečný průtok krve do této oblasti. 

Akutní selhání ledvin nastává při selhání srdce či jater, septickém šoku, komplikacích v těhotenství (preeklampsie či eklampsie), úrazu doprovázeném krvácením, vinou infekce močových cest, autoimunitních onemocnění, zvětšené prostaty nebo ledvinových kamenů zamezujících průtoku moči, ale i při pobírání některých léků nebo expozici určitým toxinům způsobujícím poškození ledvin.

Příčinou poškození ledvin může být také dehydratace nebo rozpad svalové tkáně, čímž se do krve uvolňuje příliš mnoho bílkovin, jež mohou být pro ledviny toxické. Za rozvojem chronického onemocnění ledvin stojí často cukrovka a vysoký krevní tlak, ten má totiž na svědomí opotřebení cév, nevyjímaje ty vedoucí k ledvinám. Při cukrovce se poškozují cévy v ledvinách vlivem zvýšené hladiny cukru v krvi. 

 

Co se týče infekce močových cest, většinou nemá výraznější zdravotní důsledky a snadno se léčí. Někdy opotřebení cév způsobují i vrozené vady týkající se buď přímo ledvin, nebo močových cest, problém tkví v jejich zablokování. Pokud se vrátíme k lékům a jiným toxinům, poškození ledvin způsobuje dlouhodobé užívání nesteroidních protizánětlivých léků (ibuprofen a naproxen), intravenózní pouliční drogy a údajně i otrava olovem.  

K onemocnění ledvin může vést i kardiovaskulární onemocnění a naopak onemocnění ledvin může způsobit kardiovaskulární onemocnění (např. infarkt, srdeční selhání či angina pectoris), a to kvůli vysokému krevnímu tlaku, větší zátěži srdce následkem zadržování přebytečných tekutin v těle, ztuhlým tepnám v důsledku vyššího výskytu vápníku, zvýšenému cholesterolu zapříčiněného nerovnováhou hormonů nebo krevním sraženinám.

Známou věcí je, že ledvinám škodí nadměrné pití alkoholu. Uvádí se, že u žen stačí 4 drinky, u mužů 5 během dvou hodin k náhlému poklesu funkce ledvin, tedy jejich akutnímu selhání. V případě pravidelného nadměrného pití alkoholu se zvyšuje riziko výskytu chronického onemocnění ledvin. Již při vypití dvou drinků denně si dotyčný zadělává na vysoký krevní tlak, který k onemocnění vede. Navíc má alkohol i nepříznivý vliv na hormony, které přispívají ke správné funkci ledvin. [10, 11, 12, 13]

Jaké má onemocnění ledvin příznaky?

Ledviny jsou velmi přizpůsobivým orgánem, který se snaží kompenzovat vzniklé potíže. Pokud tedy přemýšlíte nad tím, jak poznat onemocnění ledvin, není to nic lehkého. Člověk nemusí zprvu pociťovat žádné příznaky nemoci ledvin, ale až v pokročilejším stadiu. Následně se tedy dostavují tyto projevy onemocnění ledvin:

• vysoký krevní tlak,
• zvracení a nevolnost,
• únava a slabost (vlivem nahromadění toxinů či anémie),
• bolest na hrudi nebo zad (v oblasti ledvin),
• dušnost (v případě hromadění tekutiny v plicích),
• absence chuti k jídlu a kovová chuť v ústech,
• potíže se spánkem či soustředěním,
• nutkavá potřeba častěji močit, krev v moči, zpěněná moč (indikace přítomnosti bílkoviny v moči) nebo pálení při močení,
• svalové křeče (vinou nerovnováhy elektrolytů, kupř. neregulovaný fosfor a nízká hladina vápníku),
• suchá kůže či svědění (v důsledku nerovnováhy minerálů v těle),
• otoky nohou a kotníků (známka zadržování sodíku). [14, 15, 16, 17]

Diagnostika

Jak už jsme zmínili, příznaky onemocnění ledvin se projevují až později, a proto ho je možné bezpečně identifikovat a podchytit jedině na základě testů, vyplatí se proto i preventivní vyšetření ledvin v případě, že trpíte cukrovkou, vysokým krevním tlakem, srdečním onemocněním nebo se selhání ledvin již objevilo u někoho z rodiny. Při návštěvě lékaře lze očekávat, že se bude ptát na rodinnou anamnézu, zároveň jaké pobíráte léky nebo zda jste zaregistrovali změnu v močení. 

Dále se přistupuje k fyzikálnímu vyšetření. Lékař většinou požaduje provedení krevních testů (k určení množství odpadních látek v krvi, rychlosti filtrace či odhalení jiných abnormalit ve funkci ledvin), testů moči (ke zjištění výskytu albuminu nebo krve v moči), ale někdy i biopsii ledvin, změření krevního tlaku nebo zobrazovací testy (např. ultrazvuk, magnetická rezonance či CT, které odhalí případné ledvinové kameny, nádory či změny ve struktuře ledvin a močových cest). 

Rovněž vás může poslat k nefrologovi (odborník zabývající se onemocněním ledvin). Zároveň pokud se u člověka diagnostikuje chronické onemocnění ledvin ve stadiu 3, je už pozorování nefrologem přímo nutné. Při biopsii ledvin je přitom pod lokální anestezií do zad zavedena jehla k odebrání vzorku tkáně a následnému stanovení příčiny potíží. Také se provádí cystoskopie, při níž je do močového měchýře zavedena tenká trubička k průzkumu a zjištění případných abnormalit v močovém měchýři. [18, 19, 20, 21]

Léčba onemocnění ledvin

Léčba se odvíjí od typu nemoci ledvin a jejím cílem je zmírnit příznaky, zamezit dalšímu průběhu a v jistých případech i do určité míry obnovit funkci ledvin. Při chronickém onemocnění ledvin však léčba dosud známa není, pouze se tedy zpomaluje jeho průběh. U selhání ledvin je nutná dialýza či transplantace ledviny, jinak bývá smrtelné. 

Z důvodu, že onemocnění ledvin vyvolává i krevní tlak, je možné, že vám lékař předepíše léky k jeho snížení. Jedná se například o inhibitory ACE (kaptopril, fosinopril či lisinopril) nebo blokátory angiotenzinového receptoru (ARB), a to např. Losartan, Irbesartan nebo Olmesartan). Jejich dalším přínosem je, že mohou redukovat množství bílkovin v moči. Pozastavit průběh onemocnění ledvin dokážou i léky na cukrovku dapagliflozin či empagliflozin, a to nejen u diabetiků. Možná bude třeba nasadit lék podporující tvorbu erytropoetinu zodpovědného za produkci červených krvinek, jako je epoetin alfa, či lék ke snížení cholesterolu (simvastatin).

K dialýze či transplantaci ledvin se přistupuje, pokud ledviny pracují na méně než 10 % oproti normálu. Dialýzou se nahrazuje funkce ledvin. Při hemodialýze se k čištění krve využívá přístroje s mechanickým filtrem. Přístroj je napojen pomocí hadičky k přístupovému místu na těle pacienta, odkud krev čerpá, čistí a následně posílá zpět. 

Provádět lze jak v dialyzačním středisku, tak v pohodlí doma, tedy poté, co se s přístrojem daná osoba naučí zacházet. V rámci domácího užití je možné ji aplikovat 6 dní v týdnu po dobu 2,5 hodiny, docházet na kliniku za tím účelem pak dotyčný musí 3× týdně, kde trvá přibližně 3 až 5 hodin. Užívá se i noční hemodialýzy prováděné během spánku.

Před zahájením léčby dialýzou však musí pacient podstoupit chirurgický zákrok k utvoření místa pro přístroj. Operace většinou spočívá v propojení tepny a žíly skrze píštěl, obvykle na předloktí. Pokud to z nějakého důvodu není možné, může se za stejným účelem do těla vložit arteriovenózní štěp. V případě nutnosti okamžitého zahájení léčby se do krční žíly zavádí dialyzační katétr.

Jinou formou pak je peritoneální dialýza, při níž se čistí krev pomocí peritoneální membrány, tedy pobřišnice. Po zavedení hadičky do pobřišnice se do těla vpravuje dialyzační tekutina zachycující odpadní látky a posléze odtékající ven. Nejvhodnější je ji spustit v noci a přes den se věnovat svým záležitostem. Jedním z potenciálních rizik, která se k dialýze vážou, je infekce.

Při pokročilém stadiu onemocnění se nabízí jako řešení transplantace ledviny. Dárcem ledviny může být někdo z rodiny či zcela neznámý člověk. Po transplantaci je nutné užívat léky, které by měly napomoci tělu přijmout darovanou ledvinu. 

Transplantace však nemusí vyhovovat každému, roli hraje věk či jiné zdravotní obtíže, navíc se leckdy musí dlouze vyčkávat na dárce. Ledvina poskytnutá živým dárcem přitom vydrží 12 až 20 let, zatímco u ledviny od zemřelého se její výdrž snižuje, přibližně jde o 8 až 12 let. 

Dieta při onemocnění ledvin

Další možností léčby je nasazení speciální diety s důrazem na nízký obsah bílkovin, draslíku, sodíku (méně než 2300 miligramů denně) a fosfátů. Tím ulevíte poškozeným ledvinám, pro něž není snadné je z krve odfiltrovat. Strava by měla být bohatá na čerstvé ovoce a zeleninu, případně mraženou zeleninu. Také by bylo vhodné zařadit do jídelníčku celozrnné výrobky a zároveň přejít na nízkotučné nebo odtučněné mléčné výrobky. Omezit byste měli zvláště množství soli (například ji nahradit směsí koření) a přidaných cukrů. 

Co se týče masa, ideální je kuřecí nebo ryby, přičemž by se mělo vyhýbat smažení či omáčkám. Dále je žádoucí vyvarovat se alkoholu. Pokud si alkohol dopřáváte, ženy by ho měly zredukovat na 1 nápoj denně a muži na dva. To znamená v případě jednoho nápoje například 355 ml piva či zhruba 150 ml vína. Pomůže vám též při jídle zpomalit či číst si v obchodech etikety na výrobcích a upřednostňovat ty s nízkým obsahem nasycených tuků, transmastných kyselin, soli a přidaných cukrů. [22, 23, 24, 25, 26]

Prevence

Jako obvykle lze onemocnění ledvin předcházet zdravými životními návyky. Jedná se o konzumaci libového masa, celozrnných výrobků a ovoce i zeleniny spolu s luštěninami, naopak omezení slaných a tučných pokrmů nebo sladkých nápojů.

Ledvinám dále prospěje, pokud si člověk udržuje zdravou váhu a je v kondici. Cvičit by se mělo většinu dní, přičemž postačí 30 minut nějaké fyzické aktivity. Kromě cvičení lze i chodit na procházky, plavat nebo třeba sekat trávu. Funkci ledvin podpoříte i kvalitním a dostatečným spánkem, ale rovněž omezením alkoholu a kouření, ideální je jejich úplné vyřazení. V neposlední řadě by člověk měl pravidelně docházet na kontrolu krevního tlaku a vynasnažit se snížit stres. [27, 28, 29]

Zdroje: webmd.com, niddk.nih.gov, kidney.org, betterhealth.vic.gov.au, medlineplus.gov, healthline.com, my.clevelandclinic.org, wikiskripta.eu, internimedicina.cz, medicalnewstoday.com, healthdirect.gov.au, stefajir.cz