Padoucnice patří na základě písemných pramenů mezi nejstarší známá onemocnění. Už odedávna byla opředena mýty a u přítomných záchvatu vzbuzovala strach. V jistých částech světa se postižení padoucnicí setkávají s nepochopením doposud. Stačilo by přitom se s touto nemocí více seznámit a případné obavy tak zažehnat. I z toho důvodu o ní níže pojednáváme.
Co se dozvíte v článku
Co je padoucnice?
Padoucnice představuje dříve používaný výraz pro epilepsii, kterým však řada lidí toto onemocnění označuje dodnes. Co se týče etymologie tohoto slova, pravděpodobně souvisí se slovem „pád“, jelikož pokud jedince trpícího padoucnicí postihne větší záchvat, mohou se dostavit křeče a ztráta vědomí, jež může být doprovázená reálným pádem.
Padoucnice značí chronické onemocnění mozku, které provází záchvaty. Záchvat vznikne v důsledku nekontrolovaného elektrického výboje, jenž nastává v jedné nebo vícero oblastech mozku. Nárůst nadměrné elektrické aktivity může stát za mimovolnými pohyby, změnami v chování či zvláštními pocity daného jedince. Běžný chod přenášení informací prostřednictvím elektrického impulzu je přitom narušen.
Rozeznáváme dva hlavní typy záchvatů, a to generalizované a fokální. Generalizované záchvaty se týkají celého mozku, zatímco fokální mají vliv pouze na určitou jeho část. Tyto dva ústřední typy se dále dělí na různé další podtypy.
Jedná se zároveň o jednu z nejstarších nemocí, důkazem čehož je, že první zmínky o ní se datují až do let před naším letopočtem. Po staletí ji provázelo sociální stigma a budila strach, což v mnoha zemích platí dosud. Na světě jí podle všeho trpí přes 50 milionů lidí, přičemž nemoc má tendenci se projevovat u malých dětí nebo starších dospělých. Kvůli možnosti zranění se při záchvatu hrozí osobám trpícím padoucnicí až třikrát vyšší riziko předčasného úmrtí oproti zdravým jedincům. [1, 2, 3, 4, 5, 6]
Jaké má padoucnice příznaky?
Nejvýraznějším příznakem padoucnice je onen záchvat. Záchvat se může projevit různým způsobem podle toho, o jaký typ záchvatu se jedná, a tedy jaká část mozku je zasažena. Obvykle se nicméně u postižených dostavuje pořád stejný typ záchvatu. Může dojít k nekontrolovatelnému škubání a třesu, ztuhlosti či ztrátě kontroly nad svaly (často následované pádem) nebo potížím s řečí či porozuměním.
Dotyčný může cítit nezvyklé pachy a chutě či brnění v končetinách, dále mohou přicházet neobvyklé pocity, například v břiše. Rovněž si lze na jedinci postiženém padoucnicí všimnout, že je zmatený. Tyto osoby také mohou náhle hledět do prázdna, pohybovat očima na jednu stranu, smát se nebo křičet. Opakující se pohyby u postiženého záchvatem se pak nazývají automatismy (chůze v kruhu, pohyby úst, mrkání atd.).
Z hlediska psychických stavů je možné pozorovat úzkost, strach, změny v chování, či dokonce znaky psychózy. Dotyčný může mít též pocit déjà vu. Některé z již zmíněných symptomů se objevují jako předzvěst záchvatu padoucnice, což se označuje jako aura. Patří do ní nepříjemné pocity v břiše, emoce, déjà vu, pocit ztráty rovnováhy, závratě, halucinace, nezvyklé chutě a vůně, ale mohou být i vizuálního rázu (stálé či blikající světlo, určitá barva nebo tvar).
Podle typu záchvatu může, ale nemusí dojít ke ztrátě vědomí. V důsledku záchvatů jsou pak daní jedinci náchylnější ke zlomeninám, modřinám a jiným fyzickým poraněním, stejně jako k psychickým problémům. Je třeba dodat, že tento stav vyžaduje důkladné vyšetření, jelikož padoucnice lze snadno zaměnit s jinou zdravotní obtíží, kupříkladu migrénou, narkolepsií nebo nějakým duševním onemocněním. [7, 8, 9, 10]
Spouštěče a příčiny padoucnice
Zhruba v polovině případů není možné odhalit příčinu onemocnění. Roli může hrát celá řada faktorů, jako je poranění či zjizvení mozku, velmi vysoká horečka, nedostatečný přísun kyslíku do mozku, demence, nádor na mozku nebo cysta. V polovině případů se padoucnice rozvine po mozkové mrtvici. Na vině mohou být též některé infekční stavy, například HIV nebo meningitida, ale i vývojové poruchy nebo autoimunitní onemocnění.
Genetika se pak může podílet na rozvoji určitých typů padoucnice. K jejímu rozvoji přispívají rovněž jisté geny, které se však nemusí vyskytovat ani u jednoho z rodičů. Co se týče spouštěčů záchvatu, vyvolat ho může stres, nedostatek spánku, nemoc či poranění hlavy, ale také jasná a blikající světla, velmi nízká hladina cukru v krvi, dehydratace nebo jisté léky.
Dále k němu může vést alkohol, kofein, užití nelegálních drog, vystavení toxinům či určité složky jídla. Když je řeč o stravě, vliv na záchvaty může mít taktéž vynechávání jídla, nebo naopak přejídání se. Rozeznat tyto spouštěče pak může pomoci vedení si deníku se zaznamenáváním si údajů o jednotlivých záchvatech. Vyvarováním se těmto spouštěčům je následně možné frekvenci záchvatů omezit. [11, 12, 13, 14]
Diagnostika
O tomto onemocnění se uvažuje, pokud dotyčného zachvátily dva či vícero záchvatů z neznámého důvodu. V rámci lékařské prohlídky se přistupuje k fyzickému vyšetření pacienta a rozebírá se jeho rodinná anamnéza. V ní se lékař zvláště zaměřuje na okolnosti týkající se záchvatu za účelem rozpoznat daný typ.
Je zároveň dobré, když se prohlídky účastní i někdo, kdo s dotyčným při záchvatu byl. Samotný průběh záchvatu si totiž nedokáže vybavit až 80 % postižených. K vyloučení jiných zdravotních potíží pak mohou posloužit krevní testy.
K odhalení padoucnice se dále používá elektroencefalografie a zobrazovací vyšetření, jako je CT, PET nebo magnetická rezonance, pomocí níž lze detekovat nádory, infekce či abnormality krevních cév. Kdo netuší, co je elektroencefalografie, jde o vyšetření, během nějž se měří elektrická aktivita mozku a pátrá se po nepravidelnostech ve frekvenci mozkových vln. Pomoci k určení druhu padoucnice mohou mimoto také testy zaměřené na intelekt a motorické schopnosti či chování. [15, 16, 17]
Zažili jste již někdy záchvat?
Léčba padoucnice
Existuje několikero léčebných přístupů, které se odvíjí od typu tohoto onemocnění. Nejčastěji se proti záchvatům nasazují antiepileptika. Obvykle se předepisuje pouze jeden typ léku, pakliže však nemá dostatečný účinek, může být zapotřebí kombinace vícero medikamentů. Lék při padoucnici je například karbamazepin či valproát, výběr léku přitom záleží na typu záchvatu.
O antiepileptikách je známo, že se s nimi vážou různé vedlejší účinky. Neznamená to však, že když se záchvaty již delší dobu nedostavily, můžete je vysadit. Jejich vysazení je vždy nutné konzultovat s lékařem, jelikož by mohlo vést k návratu záchvatů.
V případě, že léčba léky nefunguje, může přicházet v úvahu operace. Každý chirurgický zásah se pojí s jistými riziky, zvláště pak pokud jde o mozek. Proto je patrná snaha vyhnout se chirurgickému zákroku v těch oblastech mozku majících vliv na myšlení, paměť, řeč atp. Mezi prováděné chirurgické zákroky patří odstranění ložiska záchvatu, vícenásobná subpiální transekce nebo laserová intersticiální termální terapie.
Používají se rovněž neurostimulační zařízení, jako například hluboká mozková stimulace nebo vagová stimulace. Posledně zmíněná spočívá v chirurgické implantaci zařízení pod kůži na horní část hrudníku a jeho napojení na bloudivý nerv, kdy zařízení následně do mozku posílá krátké elektrické výboje.
Někdy může pomoci i pouhé následování určitých dietních opatření. V tomto ohledu nemocným prospívá ketogenní dieta s vysokým obsahem tuku, bílkovin a nízkým obsahem sacharidů. Další možností je zaměřit se na spouštěče záchvatů a pokusit se je eliminovat, potíže se spánkem lze například odstranit důsledným dodržováním spánkové hygieny. [18, 19, 20]
Padoucnice u dítěte
Padoucnice může u dítěte krom běžných příčin nastat kupříkladu z důvodu užívání určitých léků nebo drog matkou, nedostatku kyslíku při porodu nebo prenatálního poranění. Z jednotlivých typů záchvatů se u dětí nejčastěji dostavují absenční záchvaty. Obvykle trvají jen pár vteřin a často bývají zaměňovány za denní snění. Projevují se totiž mimo jiné tak, že dotyčný hledí do prázdna.
Děti s padoucnicí jsou oproti jejich zdravým vrstevníkům náchylnější k rozvoji deprese či poruše pozornosti s hyperaktivitou (ADHD). Škola by s jejich zdravotním stavem měla být obeznámena a učitelé poučeni o tom, jak jednat, kdyby dítě dostalo záchvat. Zároveň by se v případě potřeby takovému dítěti mělo dopřát více času k dokončení probíraných úloh, jelikož užívané léky mohou mít vliv na jeho paměť a koncentraci.
U dětí především má na snížení záchvatů účinkovat keto dieta. Z chirurgických zákroků se u dětí s těžkými záchvaty provádí korpusová kalosotomie a u dětí nereagujících na léky kvůli poškození postihujícímu pouze polovinu mozku pak hemisferektomie. [21, 22, 23, 24]
Zdroje: stefajir.cz, my.clevelandclinic.org, homolka.cz, who.int, ninds.nih.gov, epilepsy.com, healthline.com, nhs.uk, betterhealth.vic.gov.au, theses.cz, cdc.gov