Jak fungují ledvin?
Co se dozvíte v článku
Ledvina je párový orgán, který se nachází po stranách páteře v bederní oblasti a společně s močovodem, močovým měchýřem a močovou trubicí tvoří součást vylučovacího ústrojí. Hlavní funkcí ledvin je udržování stálosti vnitřního prostředí pomocí regulace krevního tlaku nebo regulace tvorby červených krvinek, ale také odstraňování odpadních látek z těla v podobě moči.
Množství vyprodukované tekutiny vždy závisí na několika faktorech, kam patří hlavně příjem tekutin, teplota zevního prostředí, ale i tělesná aktivita daného člověka. Moč se pak shromažďuje v ledvinové pánvičce, odkud postupem času putuje močovodem do močového měchýře a ven z těla prostřednictvím močové trubice.
Zhoubné nádory ledvin
Ledviny postihuje několik různých typů zhoubného rakovinového bujení. Nejčastějším renálním karcinomem u dospělých je adenokarcinom, který tvoří zhruba 86 % případů všech tumorů ledvinného parenchymu. Zasahuje přitom obě dvě strany přibližně stejnou měrou a může mít různou velikost, od nádorů připomínajících třešně až po velké nepravidelné masy o hmotnosti několika kilogramů.
Tumor obvykle vyrůstá z menšího uzlu, který se nachází v některém z ledvinových segmentů. Dlouho zde roste expanzivně a opouzdřeně, deformuje tvar orgánu a postupně způsobuje jeho rozšiřování. V dalších fázích vývoje nádor prorůstá svým pouzdrem přímo do tkáně ledviny a do cév, které ji zásobují, odkud se následně šíří dále do organismu. Tam pak vytváří vzdálenější metastázy.
Metastazování probíhá nejčastěji krevní cestou, přičemž nejvíce bývají postiženy kosti, plíce nebo centrální nervová soustava. Kromě toho se však nádor z ledvin může rozšířit také skrze lymfatické uzliny. Biologické chování metastáz je přitom velmi špatně předvídatelné, po vyjmutí primárního tumoru mohou v organismu přetrvávat a v některých případech se objeví až po více než 10 letech.
Karcinom ledvin může být multicentrický i bilaterální a lékaři se mnohdy setkávají také s familiárním výskytem tohoto onemocnění. Vždy je pak velice důležité rozeznat, o jaký histologický typ nádoru se jedná, jelikož některé mohou být velice agresivní, zatímco jiné mohou mít relativně příznivou prognózu. Světová zdravotnická organizace v současné době rozlišuje následující typy ledvinových tumorů:
- světlobuněčné karcinomy,
- papilární karcinomy,
- chromofóbní karcinomy,
- karcinomy ze sběracích kanálků,
- medulární karcinomy,
- translokační karcinomy,
- mucinózní tubulární a vřetenobuněčné karcinomy,
- neklasifikované karcinomy (například sarkomatoidní).
Výskyt onemocnění
Pokud jde o četnost nádorů ledvin, podle lékařů se jedná zhruba o 2–3 % všech zhoubných tumorů, ale případů bohužel postupem času neustále přibývá. Nejvíce zasažena bývá skupina obyvatelstva kolem 60. roku věku, přičemž muži bývají postiženi zhruba dvakrát častěji než ženy. U dětí se pak ve většině případů jedná o Wilmsův nádor, který vyrůstá z ledviny a bývá dobře hmatatelný.
Příčiny rakoviny ledvin
Přesný důvod vzniku renálního karcinomu lékaři dosud neznají. Uvažuje se však například o možnosti maligního zvratu buněk v ledvině, které byly původně neškodné, ale později došlo k jejich přeměně na rakovinotvorné. K rozvoji onemocnění nicméně mohou velkou měrou přispívat různé rizikové faktory, které jsou podle lékařů spojeny s vyšší pravděpodobností výskytu renálního karcinomu.
Rizikové faktory:
- kouření cigaret,
- obezita,
- vysoký krevní tlak,
- genetické predispozice,
- chronická renální insuficience v pokročilém stádiu,
- kontakt s karcinogeny (rozpouštědla, těžké kovy).
Mezi činitele, které mohou mít výrazný vliv na vznik rakoviny ledvin, patří kromě pohlaví a věku také celá řada dalších faktorů. Výskyt tohoto onemocnění je údajně 1,5–2,5krát vyšší u kuřáků, přičemž více postiženi bývají také obézní pacienti a lidé trpící arteriální hypertenzí.
Problém pak může představovat také chronická nedostatečnost ledvin, kdy jsou pacienti kvůli jejich špatné funkci odkázáni na dlouhodobou dialýzu. Ta sice očišťuje krev od zplodin metabolismu a toxických látek, ale pokud trvá roky, z neznámých důvodů zvyšuje riziko vzniku nádoru.
Dalším problematickým faktorem může být také konkrétní druh zaměstnání, v němž pacienti přichází do kontaktu s různými karcinogeny. Vyšší riziko rozvoje renálního karcinomu tak hrozí například pracovníkům v ocelárnách a železárnách. Mezi nebezpečné látky přitom patří hlavně těžké kovy, ropné produkty, rozpouštědla, ale i některé herbicidy.
Svou roli však často hraje i genetika. Ledviny totiž bývají postiženy nádory také v rámci různých dědičných syndromů. Zvýšené riziko rakoviny hrozí například pacientům s Von Hippel-Lindauovou nemocí, kteří se často potýkají s renálními cystami a mnohočetnými i bilaterálními světlobuněčnými karcinomy.
Rakovina ledvin ve vyšší míře postihuje také nemocné, které trápí Birt-Hogg-Dubé syndrom. Typický je zde rozvoj mnohočetných chromofóbních karcinomů, hybridních tumorů, ale i papilárních nádorů. Nepříjemné zdravotní problémy ve formě leiomyosarkomů, děložních leiomyomů a papilárních karcinomů se ovšem rozvíjí také u pacientů potýkajících se s hereditární leiomyomatózou.
Jaké má rakovina ledvin příznaky?
V časných stádiích obvykle renální karcinom nezpůsobuje pacientům žádné viditelné obtíže, a proto je velice těžké zaznamenat, že je něco v nepořádku. S tím, jak nádor roste, se však mohou začít objevovat první projevy, kam patří přítomnost krve v moči a bolest v bederní oblasti. Někteří pak dokonce cítí i hmatný tumor.
Krev v moči je nejčastějším projevem, který pacienty přivede do lékařské ordinace. Stává se totiž, že ke krvácení dojde naprosto nečekaně bez jakýchkoliv doprovodných obtíží, jež by signalizovaly nějaký zdravotní problém. Dalším charakteristickým příznakem je pak bolest zad v bederní krajině. Ta se podobně jako krev v moči dostavuje náhle a představuje spíše jeden z pozdních symptomů nemoci.
Mezi projevy, které mohou signalizovat, že pacienta opravdu trápí renální karcinom, patří také vysoký krevní tlak a nízký počet červených krvinek. Z laboratorního vyšetření pacienta může být patrná anémie (chudokrevnost) nebo třeba vysoké množství vápníku v krvi. Kromě celkové únavy a ztráty chuti k jídlu pak nemocní někdy zaznamenají také výrazný váhový úbytek, který není záměrný.
Příznaky rakoviny ledvin:
- krev v moči (rezavá až tmavě rudá),
- bolest v bederní oblasti či na boku,
- hmatné zvětšení ledvin při vyšetření břicha,
- nechutenství a úbytek na váze,
- celková schvácenost a únava,
- opakující se horečky,
- noční pocení.
První potíže, prostřednictvím kterých se přítomnost nádoru začíná projevovat, mohou být různorodé a někdy dokonce pouze přechodné. Kromě výše zmíněných symptomů si pacienti někdy stěžují také na bolest břicha, jež bývá stálá, ale může mít i kolikovitý charakter.
Jedním z příznaků pak může být i patologická zlomenina, kterou způsobí běžný pohyb (například došlap ze schodů), jemuž by pacient za normálních okolností nevěnoval pozornost. V tomto případě se však jedná o signál, že nádor metastazoval do kostí.
Postihla vás rakovina ledvin?
Diagnostika
Vzhledem k tomu, že rakovina ledvin většinou dlouho probíhá asymptomaticky, není jednoduché nemoc odhalit. Osoby trpící výše popsanými příznaky by však měly co nejdříve vyhledat svého ošetřujícího lékaře nebo specialistu, který se soustředí na onemocnění ledvin a močových cest. Rychlé určení diagnózy totiž výrazně zlepšuje prognózu a dává pacientům větší šanci na uzdravení.
Stejně jako v případě jiných onemocnění je i zde nedílnou součástí diagnostiky anamnéza pacienta a celkové vyšetření. Mezi nejdůležitější testy přitom patří pečlivá kontrola břicha pohmatem a vyšetření močového sedimentu, které dokáže určit, zda se v moči pacienta nachází červené krvinky (hematurie).
Další vyšetření:
- ultrazvuk břicha,
- magnetická rezonance,
- počítačová tomografie (CT vyšetření),
- vylučovací urografie (rentgenové snímkování ledvin vylučujících kontrastní látku),
- angiografické vyšetření (rentgenové snímkování kontrastní látky v krevním řečišti ledvin).
Jestliže tyto testy potvrdí, že se skutečně jedná o renální karcinom, je nutné, aby pacient podstoupil další vyšetření, která lékařům pomohou odhalit velikost nádoru, rozsah postižení a stádium onemocnění. Sem patří například scintigrafie skeletu, pozitronová emisní tomografie nebo CT mozku. Díky těmto testům je pak možné vytvořit individuální terapeutický plán.
Léčba rakoviny ledvin
O tom, jaký způsob terapie lékaři zvolí, rozhoduje především stádium, v jakém se onemocnění právě nachází, ale také věk pacienta, jeho celkový zdravotní stav a další relevantní faktory. Mezi nejpoužívanější metody léčby patří operativní zákroky, imunoterapie, biologická terapie či embolizace ledvin. Na její aplikaci by se přitom vždy měl podílet tým specialistů, kde nesmí chybět urolog, onkolog a případně také radioterapeut.
Chirurgická léčba
Jestliže pacienta trápí lokalizovaný nádor ledvin, základem léčby je operativní zákrok, který si klade za cíl odstranit veškeré stopy onemocnění. Z toho důvodu lékaři přistupují k nefrektomii, což je odstranění ledviny nebo její části, která je nádorem zasažena. Kromě toho je pak někdy nutné provést také odstranění spádových lymfatických uzlin v dutině břišní.
V případě, že je u pacienta odhalen tumor až v pokročilejším stádiu, terapie většinou rovněž začíná chirurgickým zákrokem. Ten je ovšem nutné doplnit také následnou onkologickou léčbou. Pokud se kromě toho rozvine také neztišitelné krvácení a ledvinu není možné odstranit, někdy lékaři volí arteriální embolizaci. Jedná se o zavedení malých kousků speciálního materiálu do cévního řečiště ledvin, které by mělo způsobit zmenšení hmoty nádoru.
Mezi méně invazivní výkony patří takzvané ablační metody, tedy radiofrekvenční ablace a kryoterapie. Jejich cílem je zničit nádorové buňky pomocí tepla (radiofrekvenční ablace), nebo naopak chladu (kryoterapie). Tyto zákroky představují pro pacientův organismus menší zátěž, ale zároveň se pojí s menší efektivitou v porovnání s chirurgickým odstraněním ledviny.
Biologická léčba a imunoterapie
V současné době lékaři vkládají naděje především do cílené biologické terapie, která se používá buď samostatně, nebo také v kombinaci s imunoterapií. Své uplatnění si zde získala celá řada látek, jako je například sunitinib, sorafenib nebo třeba bevacizumab. Výhodou této léčby je schopnost cíleně útočit na nádorové buňky, a je proto vhodná i pro pokročilejší stádia nemoci.
Kromě toho přichází v úvahu také imunoterapie prostřednictvím podávání interferonu alfa nebo interleukinu-2. Tyto látky by měly nastartovat obranyschopnost organismu k boji proti rakovinným buňkám.
Chemoterapie, radioterapie a hormonoterapie
Zatímco v případě jiných nádorů bývá účinná také chemoterapie, renální karcinom je vůči této léčebné metodě velice odolný. Podobně je tomu i v případě hormonoterapie, která se využívá pouze u malého počtu pacientů a většinou se tedy jedná spíše o podpůrnou terapii. Dalším způsobem léčby zhoubných nádorů ledvin je vnější ozařování, které podobně jako předchozí dvě možnosti není u renálních karcinomů příliš efektivní.
Pokud lékaři přistoupí k radioterapii, využívá se hlavně v případě, že došlo k zasažení kostí, což u pacienta vyvolává nepříjemné bolesti, nebo také v momentě, kdy metastázy utlačují okolní tkáně a zároveň narušují jejich funkčnost. Cílem terapie je zmírnit nebo částečně odstranit potíže, které pokročilé stádium tumoru pacientům způsobuje.
Klinické studie
Někteří pacienti potýkající se s renálním karcinomem mohou být součástí klinických studií, které se provádí z toho důvodu, aby lékaři mohli otestovat účinnost nově vyvinutých léků či léčebných postupů. Důležité je pak porovnat efektivitu terapie se standardními metodami a zaměřit se na to, zda došlo ke zlepšení kvality života pacientů, či nikoliv.
Sledování pacienta po ukončení léčby
Velice důležitou součástí léčby jsou v případě zhoubného nádoru ledvin také pravidelné kontroly, které slouží k případnému záchytu recidivy onemocnění. Z toho důvodu lékaři v konkrétních časových odstupech provádí laboratorní odběry a sérii doporučených testů, kam patří například rentgen plic, CT nebo scintigrafie skeletu.
Zdroje: linkos.cz, solen.cz, onkologiecs.cz, wikiskripta.eu