Na kurděje kdysi umírali hlavně námořnici. Dnes trápí spíše obyvatele chudších oblastí

Co jsou kurděje?

Pod názvem kurděje se ukrývá nemoc, která je způsobena dlouhodobým nedostatkem vitamínu C. Lidské tělo totiž na rozdíl od většiny zvířat a rostlin není schopné tento vitamín syntetizovat, a proto jej musí přijímat společně s potravou. Pokud tomu tak není, dojde k rozvoji závažných zdravotních komplikací, jako je krvácení z dásní, pod kůži, do svalů nebo do vnitřních orgánů.

V minulosti šlo o poměrně častý zdravotní problém, pro nějž se postupem času vžila také další pojmenování, jako je skorbut, avitaminóza C nebo Möllerova Barlowova choroba. Na našem území se ale kurděje v posledních desetiletích objevují už jen velmi vzácně. Jedná se spíše o záležitost chudých oblastí, kde jídelníček není vyvážený a kde lidé nekonzumují dostatek vitamínu C ve stravě.

Spolu s větší migrací obyvatelstva a dalšími změnami ve společnosti se nicméně během posledních let stává téma kurdějí opět aktuálním. Případy této téměř neaktivní nemoci se začaly objevovat dokonce i v hospodářsky vyspělých státech, jako je Velká Británie nebo Austrálie. Podle odborníků pacienti nekonzumují dostatek čerstvého ovoce a zeleniny, nebo je připravují zbytečně komplikovaným způsobem, čímž se zdraví prospěšné živiny postupně vytrácí. [1, 2, 3]

Historie

Ačkoliv byly kurděje popsány již ve starém Egyptě, největším problémem se toto onemocnění stalo teprve během 15. století, kdy lidé začali podnikat dlouhé zaoceánské plavby směrem do Ameriky nebo kolem Afriky dále na východ. O tom, jak je daná choroba nebezpečná, se přesvědčili hlavně námořníci, kteří se na lodích museli spokojit s málem, což se odrazilo na jejich stravování.

Do poloviny 19. století způsobily kurděje smrt více než dvou milionů lidí a mezi námořníky se staly větším postrachem než piráti nebo nepříznivé počasí. Ve skutečnosti byl tento zdravotní problém dokonce tak běžný, že kapitáni při delších plavbách počítali až s 50% úmrtností, což se v mnoha případech i vyplnilo.

Přestože o tom lidé v minulosti neměli tušení, za rozvoj kurdějí u mořeplavců byl zodpovědný jejich ochuzený jídelníček. Často totiž museli vyžít pouze s lodními suchary, sušeným hovězím masem, vodou a rumem. Tyto potraviny je sice dokázaly na nějaký čas zasytit, ale zdaleka neobsahovaly potřebné živiny. Kromě kurdějí se tak objevila i nemoc beri beri nebo pelagra.

Oběťmi kurdějí se ovšem nestávali pouze námořníci. Nemoc postihovala také pasažéry, kteří cestovali do zámořských osad, nebo dovážené otroky. Nevyhnula se však ani lidem na souši. Podlehlo jí totiž i mnoho členů vojenských posádek, obyvatelé měst, která byla dlouhou dobu v obležení nepřátelských vojsk, nebo třeba řada vězňů a válečných zajatců.

Další známé případy kurdějí se objevily třeba během Velkého irského hladomoru, který zemi postihl v letech 1845–1849. Jeho příčinou byla neúroda brambor, jež pro obyvatele tedy tvořily hlavní zdroj potravy. S kurdějemi se ovšem potýkali také obyvatelé severoamerického kontinentu během Americké občanské války a nemoc postihla roku 2002 i Afghánistán stižený válkou a suchem. [4, 5, 6]

Hledání vhodného léku

Jelikož byl průběh nemoci opravdu hrozný, všichni se samozřejmě snažili odhalit vhodný lék. Doporučovalo se třeba užívání elixíru vitriolu nebo vkládání trávy pod jazyk. Některé metody pozbývaly jakýkoliv účinek, jiné se pak alespoň částečně osvědčily. Nevědomky se například chránili lidé pojídající krysy, které jsou schopné syntetizovat svůj vlastní vitamín C.

Snaha zkrotit nebezpečnou nemoc dlouho nepřinášela žádné výsledky. Teprve v polovině 18. století se situace začala pozvolna měnit. Prvním člověkem, který vyslovil domněnku, že by příčinou kurdějí mohla být jednotvárná strava námořníků, byl skotský lékař James Lind. Ten se jako učeň připojil k Royal Navy a jeho experimenty vešly do dějin jako jedny z prvních kontrolovaných studií.

Ačkoliv to mnozí nepovažovali za možné, James Lind tvrdil, že za rozvojem kurdějí stojí špatné podmínky námořníků a hlavně jejich strava. Ve svém díle z roku 1953, které nazval Treatise of the Scurvy, popsal, že nejúčinnějším způsobem prevence se stalo každodenní podávání nápoje, jenž obsahoval šťávu ze dvou pomerančů a jednoho citronu. Námořníci se pak mohli k práci vrátit již po 6 dnech léčby.

Zhruba o 40 let později se citrusové plody konečně staly součástí povinné výbavy při delších plavbách, ale stále to neznamenalo, že by lidé nad kurdějemi zvítězili. Teprve roku 1928 totiž maďarský chemik Albert Szent-Györgyi objevil vitamín C a zároveň zjistil, že se hojně vyskytuje v potravinách rostlinného původu, jako jsou právě zmiňované citrusy. Existovaly ale i další způsoby, které fungovaly jako prevence. Námořníci například vozili s sebou sudy kysaného zelí, které se dalo dobře skladovat.

Již ve staré Číně pak lidé konzumovali klíčící výhonky rostlin (vyklíčené obiloviny a luštěniny), které byly stejně účinné jako ovoce a zelenina. Tuto skutečnost popsal ve své publikaci z roku 1767 britský námořní lékař David Mac Bride, což vedlo k tomu, že si námořníci vozili s sebou semena řeřichy, která zavlažovali a nakličovali. Na našem území byla známá i pučálka neboli naklíčený a opražený hrách a lidé podomácku nakličovali také ječmen, pšenici nebo žito. [7, 8, 9, 10]

Příčiny kurdějí

Dnes už lékaři vědí, že za rozvojem kurdějí stojí vážný deficit vitamínu C, který je mezi lékaři známý také jako kyselina askorbová. Jde o důležitý antioxidační faktor, který je pro lidský organismus naprosto nezbytný. Podporuje totiž resorpci železa, má vliv na beta-oxidaci mastných kyselin a podílí se na tvorbě kolagenu, čímž pomáhá udržovat integritu membrán.

Správná tvorba pojivové tkáně je velice důležitá, jelikož zajišťuje pevnost pokožky, pevnost stěn krevních cév, ale i pevnost kostí. Má ovšem vliv také na stabilitu kotvícího aparátu jednotlivých zubů. Vitamín C tedy podporuje růst tkání a jejich hojení, ale zároveň se stará o správnou funkci imunitního systému i centrální nervové soustavy.

Kromě toho pak vitamín C urychluje detoxikaci cizorodých látek, má zásadní vliv na metabolismus buněk, které chrání před oxidačním stresem, a pomáhá odbourávat škodliviny. Zvyšuje odolnost vůči bakteriálním a virovým infekcím, blokuje tvorbu karcinogenů, udržuje krevní tlak v normě a zvyšuje odolnost vůči stresu. Celkově tak brání vzniku některých onemocnění, kam patří:

• kardiovaskulární choroby,
• onkologické choroby,
• diabetes mellitus,
• ateroskleróza,
• osteoporóza.

Pokud jde o hlavní zdroje vitamínu C, z nichž může člověk tuto důležitou látku čerpat, jde především o čerstvou zeleninu a ovoce. Konkrétně se pak vysokým obsahem vitamínu C vyznačují třeba citrusové plody (pomeranče, citrony, grepy), jahody, brokolice, papriky, listová zelenina, špenát, šípek, kysané zelí, kapusta nebo třeba celer. [11, 12, 13, 14]

Rizikové faktory pro vznik kurdějí

Jelikož lidské tělo nedokáže vitamín C syntetizovat, pacienti ho musí přijímat z vnějších zdrojů (v potravě, nápojích nebo jako součást potravinových doplňků). Ačkoliv jsou dnes kurděje velice vzácné, existuje řada různých faktorů, které mohou výrazně zvýšit riziko, že se u pacienta rozvinou příznaky nedostatku kyseliny askorbové. Sem patří:

• nedostatečný příjem čerstvého ovoce a zeleniny,
• nízký příjem potravy – například vlivem náročné léčby (chemoterapie), která znesnadňuje konzumaci jídla, nebo v důsledku poruch příjmu potravy (anorexie),
• restriktivní diety – kvůli alergiím, některým onemocněním nebo potížím s orálním příjmem potravy,
• kouření – tento zlozvyk snižuje množství vitamínu C přijímaného potravou,
• nadměrná konzumace alkoholu nebo užívání nelegálních drog – závislost ovlivňuje pacientovo stravování,
• stavy, které snižuj schopnost těla absorbovat živiny – Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, syndrom dráždivého tračníku (IBD),
• vyšší věk (nad 65 let), nebo naopak nízký věk (malé děti),
• náročná životní situace – bezdomovci, uprchlíci, lidé žijící v oblastech s omezeným přístupem k potravě a pitné vodě, osoby potýkající se s hladomorem,
• různé neurologické či imunitní stavy,
• chronický průjem a dehydratace,
• diabetes mellitus I. typu,
• selhání ledvin a dialýza,
• pozdní či neúspěšné odstavení kojenců,
• špatné stravování během těhotenství nebo kojení, kdy tělo potřebuje vitamín C ve větším množství. [15, 16, 17, 18]

Jaké mají kurděje příznaky?

Ačkoliv z dnešního pohledu jde o poměrně banální chorobu, v minulosti byly kurděje nemocí, která se stala postrachem lidstva. Prvotní obtíže se typicky začínají objevovat ve chvíli, kdy se pacient alespoň 4 týdny potýká s trvalým nedostatkem vitamínu C. Obecně však trvá alespoň 3 měsíce, nebo dokonce ještě o něco déle, než se symptomy kurdějí skutečně rozvinou a mohou začít pacienta ohrožovat na životě.

Deficit vitamínu C zpočátku způsobuje výraznou únavu a letargii. Oslabené tělo je náchylnější k jiným nemocem, objevují se otoky nohou či bolesti kloubů a pacienti si často stěžují na zvýšenou citlivost pokožky, která je i vlivem nepatrného tlaku podrážděná. K tomu se postupem času přidávají také další nepříjemné symptomy, které jsou mnohem závažnější.

Časné příznaky kurdějí:

• celková slabost,
• nevysvětlitelné vyčerpání,
• snížená chuť k jídlu,
• úbytek na váze,
• podrážděnost,
• bolest nohou,
• nízká horečka,
• letargie.

Stěny krevních cév postupně ztrácejí pevnost a začínají praskat. Z toho důvodu pak dochází k častějšímu krvácení do podkoží, objevují se červené nebo modré skvrny a pacientům se velice snadno tvoří modřiny. Kromě toho ovšem dochází také ke krvácení ze zanícených dásní, které jsou červené, měkké a velice citlivé. Mezi typické příznaky se ovšem řadí i velice nepříjemný zápach z úst.

Jelikož se v dutině ústní začíná projevovat porucha pojivové tkáně, která drží zuby na svém místě (v zubním lůžku), začínají se kývat a mohou začít i vypadávat. Ztráta chrupu je jedním z charakteristických symptomů kurdějí, které si lidé s touto nemocí obvykle spojují. Objevit se ovšem může i krev ve stolici nebo krev v moči a dochází také ke krvácení do svalů či nehtových lůžek.

Dalším typickým znakem kurdějí je pak chudokrevnost, kdy v krvi pacienta schází červené krvinky nebo hemoglobin. Na vlasových či chlupových folikulech pak může člověk zaznamenat hrbolky podobné modřinám (především na holeních), přičemž centrální chlupy mohou vypadat jako vyšroubované a snadno se lámou.

Příznaky kurdějí za 1–3 měsíce:

• chudokrevnost (anémie),
• zhoršené hojení ran,
• snížená obranyschopnost,
• zpomalení metabolismu,
• otoky, krvácení a zánět dásní,
• oslabení zubní skloviny a ztráta chrupu,
• krvácení pod kůži (petechie) a tvorba modřin,
• otoky kloubů, bolesti svalů a kostí,
• dušnost a bolest na hrudi,
• podráždění a krvácení do očního bělma,
• zvýšená citlivost na světlo a rozmazané vidění,
• gastrointestinální krvácení,
• bolesti hlavy, podrážděnost a deprese,
• zvýšená lámavost nehtů a vlasů.

Pokud se kurděje neléčí, mohou způsobit život ohrožující stavy. Kromě ztráty chrupu se u pacientů objevují křeče, horečky a silné bolesti. Postupem času se je možné zaznamenat také projevy generalizovaného edému, přidává se těžká žloutenka a typická je i hemolýza neboli rozpad červených krvinek, což doprovází uvolnění krevního barviva (hemoglobinu).

Objevují se neuropatie (poruchy periferních nervů) především v dolních a horních končetinách, dochází ke spontánnímu krvácení do vnitřních orgánů, v důsledku nedostatku kolagenu se otevírají staré rány a pacient může zaznamenat také delirium. V nejhorším případě pak následuje celkové selhání orgánů, kóma a smrt. [19, 20, 21, 22]

Kurděje u malých dětí

Kojenci, kteří se potýkají s tímto zákeřným onemocněním, obvykle bývají podráždění, úzkostní a neklidní. Mohou navíc pociťovat nepříjemné bolesti, které způsobí, že vypadají částečně jako ochrnutí (s rukama a nohama pouze polovičatě nataženýma, tzv. poloha žáby).

Kromě toho se u dětí trpících kurdějemi mohou vyvinout pouze slabé a křehké kosti, které jsou náchylné ke zlomeninám a subperiostálnímu krvácení (na koncích dlouhých kostí). Nejsou tedy dostatečně pevné a různě se deformují, což způsobuje i menší vzrůst. Mezi rizikové faktory se přitom řadí:

• podvýživa matky,
• potíže s krmením,
• krmení odpařeným či vařeným mlékem,
• krmení náhražkami mléka bez vitaminu C,
• poruchy trávení nebo vstřebávání,
• restriktivní nebo jinak speciální dietní potřeby. [23, 24, 25, 26]

Diagnostika

Pojme-li ošetřující lékař podezření, že by za pacientovy obtíže mohly být zodpovědné právě kurděje, bude se nejprve zajímat o jeho jídelníček a klinické příznaky. Následovat pak bude krevní test, pomocí kterého se dá odhalit množství vitamínu C v lidském těle. Obecně se přitom hladina kyseliny askorbové u lidí trpících kurdějemi pohybuje pod 11 µmol/l. [27]

Léčba kurdějí

Terapie v tomto případě není příliš složitá. Kurděje se léčí zařazením dostatečného množství vitamínu C do pacientova jídelníčku, a to například ve formě čerstvého ovoce nebo zeleniny. Ošetřující lékař pak může doporučit také užívání doplňků stravy s vitamínem C, které existují ve formě tablet. Může se také podávat injekčně a je součástí různých multivitamínů.

Většina lidí se začne cítit lépe zhruba do 48 hodin, kdy by měla částečně ustoupit únava, letargie, bolest, střídání nálad i zmatenost, a do 2 týdnů by mělo vymizet také krvácení společně s modřinami, žloutenkou a celkovou slabostí. Zhruba do 3 měsíců by se měl člověk plně uzdravit, přičemž dlouhodobé následky bývají spíše vzácné, ale problematické může být vážné poškození chrupu.

V závislosti na tom, co má kurděje u pacienta na svědomí a s jakými rizikovými faktory se rozvoj tohoto onemocnění pojí, může lékař poslat nemocného ke specialistovi. Ten by mu měl doporučit vhodnou léčbu, podporu nebo radu ohledně jeho situace. [28, 29, 30]

Možnosti prevence

Pokud jde o to, jak jednoduše zabránit rozvoji kurdějí, nejlepším způsobem prevence je samozřejmě dostatečný příjem vitamínu C ve stravě. Ten se vyskytuje především v čerstvém ovoci (ananas, pomeranč, mandarinka, citron, grep) a v džusech z něj vyrobených, ale i v čerstvé zelenině (brokolice, špenát, česnek, kysané zelí). Kromě toho se velké množství vitamínu C vyskytuje také v bramborách, ale vařením se jeho velká část bohužel znehodnotí.

Dalším způsobem, jak efektivně doplnit potřebné množství vitamínu C, je užívání potravinových doplňků, jako jsou šumivé a žvýkací tablety, kapsle s postupným uvolňováním nebo třeba bonbony. Množství vitamínu C, které by měl člověk denně zkonzumovat, se přitom liší v závislosti na pohlaví i věku pacienta. Jiný by pak měl být příjem kyseliny askorbové v těhotenství, při kojení nebo u dětí.

Doporučená denní dávka vitamínu C:

• děti ve věku 0–6 měsíců: 40 mg,
• děti ve věku 7–12 měsíců: 50 mg,
• děti ve věku 1–3 let: 15 mg,
• děti ve věku 4–8 let: 25 mg,
• děti ve věku 9–13 let: 45 mg,
• dospívající ve věku 14–18 let: 75 mg (chlapci), 65 mg (dívky),
• dospělí: 90 mg (muži), 75 mg (ženy),
• těhotné ženy: 80 mg (dospívající), 85 mg (dospělé),
• kojící ženy: 115 mg (dospívající), 120 mg (dospělé).

Důležité je myslet také na to, že u některých jedinců potřeba vitamínu C výrazně stoupá. Jedná se například o alkoholiky, drogově závislé a kuřáky, ale také o aktivní sportovce nebo o pacienty vystavené zvýšené fyzické námaze či psychickému stresu. Kromě toho by si na příjem vitamínu C měli dát pozor také lidé zotavující se po operaci, nemoci či úrazu, a jedinci potýkající se s infekcí, nachlazením nebo jiným zdravotním problémem. [31, 32, 33]

Zdroje: healthline.com, nhs.uk, webmd.com, ncbi.nlm.nih.gov, ods.od.nih.gov, nzip.cz, vzp.cz, rehabilitace.info, sciencehistory.org