Dříve představovalo toto onemocnění větší hrozbu, pertuse mívala na svědomí desetitisíce nakažených ročně. Její výskyt se na našem území snížil až po zavedení celoplošného očkování. Vakcinace se přitom provádí již u kojenců, podmínkou však je, že musí být alespoň 2 měsíce staří. Právě proto se novorozenci pokládají za nejrizikovější skupinu, jelikož před infekcí nejsou dostatečně chráněni.
Co se dozvíte v článku
Co je pertuse?
Pertuse je jiný název pro černý kašel. Původ slova vychází z příznaků tohoto onemocnění, kdy se pacient potýká s přetrvávajícím dráždivým kašlem. Latinský výraz per se totiž překládá příslovcem „důkladně“ a slovo tussis značí kašel.
Jde o velmi nakažlivou infekci, která postihuje horní cesty dýchací. Převážně se objevuje u kojenců, dětí a dospívajících, třebaže nakazit se jí mohou i dospělí. Zde hraje roli očkování, jelikož vakcína se může podat dítěti, které je alespoň dva měsíce staré. Pro novorozence přitom představuje největší hrozbu, u dospělých bývají projevy mírnější.
Co se týče výskytu onemocnění v České republice, po druhé světové válce bylo nejvíce případů pertuse evidováno v roce 1956, kdy jí bylo nakaženo přes 49 000 obyvatel. O dva roky později se proti ní zavedlo plošné očkování, v reakci na což došlo k výraznému poklesu úmrtnosti a nemocnosti u dětí. Z desetitisíců se počet nakažených postupně snížil na nižší desítky ročně. Od roku 1993 je nicméně patrný nárůst onemocnění, jenž se dostavuje v 2– až 5letých cyklech. [1, 2, 3]
Příčiny pertuse
Pertuse je bakteriální onemocnění a vyvolává ho bakterie Bordetella pertussis. Při vstupu do dýchacího systému se přichytí k ciliím (řasinky) a začne vypouštět toxiny, které jim škodí. Tyto toxiny zároveň vedou k otoku dýchacích cest. Kromě pertuse existuje i parapertuse, již způsobuje bakterie Bordetella parapertussis. Onemocnění se vyznačuje podobnými, avšak mírnějšími projevy.
K přenosu pertuse dochází prostřednictvím kapének. Stačí tedy, když nakažený v blízkosti jiné osoby zakašle či kýchne. Inkubační doba čítá 7 až 10 dnů a dotyčný je infekční zhruba 6 dnů od nákazy až do 2 až 3 týdnů od prvního záchvatu kašle. Pertuse se rychle šíří v dětských kolektivech, například jeslích, školkách či školách, u starší generace jsou pak frekventovanými místy nákazy ubytovny a koleje.
Největšímu riziku onemocnění jsou vystaveni kojenci mladší 12 měsíců, kteří zatím nedostali všechny dávky očkování, nebo se u nich s očkováním ještě nezačalo. Ohroženi jsou ale i dospělí jedinci, kteří nejsou očkovaní nebo se zapomněli přeočkovat. [4, 5, 6, 7, 8]
Jaké jsou příznaky pertuse?
Projevy pertuse zprvu připomínají běžné nachlazení, dotyčný má rýmu, slzí mu oči a může mít též zvýšenou teplotu a mírný kašel. Zmíněné příznaky trvají přibližně jeden až dva týdny, poté se přidávají prudké nekontrolovatelné záchvaty kašle doprovázené zajíkavým lapáním po dechu.
Kašel má tendenci se v průběhu nemoci zhoršovat, a to zejména v noci, a dostavovat se častěji. Záchvaty kašle mohou nemocného sužovat 1 až 6 týdnů, někdy i 10. Současně mohou vést ke zvracení a únavě, třebaže mezi záchvaty dotyčný nemusí vykazovat žádné projevy onemocnění.
Nemocným se kromě toho může hůře spát a ve výjimečných případech se onemocnění může rozvinout do zápalu plic. Co se týče dětí, ty se mohou potýkat s problémy s dýcháním. Nemusí se u nich vyskytovat kašel, zato ale apnoe, která může přivodit cyanózu. Další možné komplikace zahrnují křeče či encefalopatii. [9, 10, 11, 12]
Pertuse: diagnostika
Diagnostika pertuse není zpočátku jednoduchá, jelikož se kvůli podobným příznakům nemoc zaměňuje za jiná respirační onemocnění. Zároveň se může vyznačovat atypickými symptomy.
Ze všeho nejdříve se lékař snaží určit příčinu potíží prostřednictvím fyzikálního vyšetření, pozorovaných příznaků a rodinné anamnézy. Dále se využívá sérologické vyšetření, výtěr z nosu a krku ke zjištění výskytu bakterie, případně se provádí krevní testy. Za účinnou a rychlou metodu se nicméně pokládá PCR metoda. [13, 14, 15]
Jaká je na pertuse léčba?
Při tomto onemocnění se obvykle předepisují antibiotika (např. makrolidová). Antibiotická terapie pertuse přispívá k rychlejšímu zotavení pacienta a po několika dnech dokáží antibiotika zamezit šíření infekce. Nejvyššího efektu přitom dosahují v raném stadiu onemocnění.
V jistých případech se antibiotika nasazují také preventivně. Co se týče jiných léků, odrazuje se od pobírání léků proti kašli, pokud k tomu tedy nesvolí lékař. Tyto léky totiž většinou nedosahují potřebného účinku a jejich užívání může mít negativní vliv na děti mladší 4 let.
Jste očkováni proti pertusi?
Obvykle se jedinci s pertusí mohou léčit doma, u kojenců však může být nutná hospitalizace, jelikož může být zapotřebí kojence zbavit hlenu a uvolnit jeho dýchací cesty, eventuálně se nemocnému poskytuje kyslík. Pokud vykazuje symptomy dehydratace, podávají se intravenózně tekutiny.
Při zotavování se z nemoci v domácím prostředí se obecně mají jíst menší porce, průběžně čistit vzduch a zachytit tak dráždivé látky vyvolávající kašel, dopřát si dostatek odpočinku a pít dostatek tekutin. Ideální je zařadit do svého jídelníčku polévky, čímž snáze doplníte chybějící tekutiny. K zabránění šíření pertuse by pak dotyčný měl dbát na to, aby v přítomnosti jiných osob nosil roušku, zakrýval si při kašli ústa i nos a samozřejmostí je také časté si mytí rukou. [16, 17, 18, 19]
Jak pertusi předcházet?
Nejúčinnější prevencí je nechat se očkovat. V Česku se kojencům podává kombinovaná hexavakcína, která kromě pertuse dotyčného chrání i před jinými onemocněními, jako například tetanem, záškrtem či hepatitidou B. Přeočkovat se je pak třeba mezi 5. a 6. rokem a následně mezi 10. a 11. rokem.
Imunita proti pertusi se přitom s postupem času snižuje a dospělí se tak mohou stát potencionálními přenašeči této infekce. Z toho důvodu je k posilující dávce vybízen zdravotnický personál a osoby, které bývají s kojenci v těsném kontaktu.
Co se týče nežádoucích účinků vakcíny, není se čeho obávat, bývají mírné, vyskytnout se může nevolnost, horečka, únava, bolest hlavy či bolest v místě vpichu. Očkování se doporučuje podstoupit těhotným ženám, konkrétně těm, které jsou v 27. a 36. týdnu těhotenství, jelikož se má za to, že novorozenému dítěti následně přináší určitou ochranu před nakažením se pertusí.
Mezi preventivní opatření dále patří zdržování se mimo prostory s vyšším výskytem lidí a časté mytí rukou, případně si můžete vystačit s antibakteriálním gelem. Pokud se jedná o nakaženého, ten by se měl vyvarovat kašlání či kýchání s nezakrytými ústy a nosem. [20, 21, 22]
Zdroje: pediatriepropraxi.cz, szu.gov.cz, my.clevelandclinic.org, mayoclinic.org, canadian.cz, nhsinform.scot, cdc.gov, szu.gov.cz, betterhealth.vic.gov.au, kidshealth.org