Trypofobie je strach z objektů tvořených shlukem malých děr. Léčí se pomocí expoziční terapie

Co je trypofobie?

Trypofobie je strach z objektů tvořených shlukem malých děr či hrbolků nebo z předmětů s opakujícím se vzorem. Už jen pohled na ně vyvolává u pacientů pocity úzkosti, děsu, odporu či znechucení. Důvodem přitom mohou být poměrně běžné věci, jako jsou například mycí houby, plástve, květenství slunečnic nebo třeba ovoce obsahující mnoho semínek.

Ačkoliv trypofobii lidé mnohdy řadí do široké skupiny specifických fobií, což jsou úzkostné poruchy charakterizované chorobným strachem z určitých jedinců, situací nebo objektů, ve skutečnosti není uznávaná jako mentální choroba. Kromě strachu a úzkosti totiž většinou u pacientů vyvolává spíše znechucení a nemívá výraznější dopady na běžné fungování. Právě z toho důvodu není zahrnuta v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch (DSM-5). [1, 2, 3, 4]

Výskyt trypofobie

Pokud jde o to, jak častá je tato specifická fobie, některé studie naznačují, že se v současné době týká až 17 % dětí a dospělých pacientů. Určitý stupeň trypofobie tedy vykazuje zhruba každý šestý člověk, což je poměrně vysoké číslo, ačkoliv pocity strachu a znechucení mohou být u jednotlivých osob jinak intenzivní. Mezi postiženými pak dominují spíše ženy než muži.

Výzkumy dále naznačují, že k rozvoji trypofobie bývají náchylnější pacienti, kteří se zároveň potýkají s jinou psychiatrickou diagnózou. Sem patří například následující potíže:

• generalizovaná úzkostná porucha,
• depresivní porucha,
• obsedantně-kompulzivní porucha,
• panická porucha,
• bipolární porucha.

Přestože jde o poměrně častý problém, ve skutečnosti byla trypofobie poprvé pojmenována teprve v roce 2005, kdy se informace o daném stavu objevily na internetovém fóru. Stále více pacientů si pak začalo svůj problém uvědomovat ve chvíli, kdy se v novinách objevily zprávy o tom, že někteří lidé velmi negativně reagují na shluky malých čoček fotoaparátů na nových chytrých telefonech. Následně se trypofobie stala populárním tématem hojně probíraným na sociálních sítích.

Povědomí o tomto stavu pak pomohl zvýšit také seriál American Horror Story: Cult, kde se objevila postava s trypofobií (hrála ji přitom herečka, která se s ní potýká i v reálném životě). Reklamní plakáty, které tento seriál propagovaly, pak zahrnovaly různé znepokojující obrázky, což u mnohých vyvolalo pocity strachu či znechucení. Někteří tento krok kritizovali, ale podle jiných pomohla pozornost médií tento problém lépe představit široké veřejnosti. [5, 6, 7, 8, 9, 10]

Příčiny trypofobie

Vědecké chápání tohoto problému je stále omezené. Prozatím bylo provedeno pouze malé množství studií zaměřených na trypofobii, ale obecně se předpokládá, že je výsledkem biologického odporu, v rámci kterého si lidé spojují trypofobní tvary s nějakým nebezpečím (například jako varování před zvířaty, protože dané tvary připomínají oči pavouků nebo třeba kůži jedovatého hada). Je tedy možné, že by daná porucha mohla mít evoluční základ.

Někteří výzkumníci pak o trypofobii hovoří ve spojení s vysoce kontrastní energií, která vzniká kombinací nízkých a středních prostorových frekvencí. Také se ovšem spekuluje o tom, že mozek údajně využívá větší množství energie a kyslíku ke zpracování obrazů, které obsahují děravé vzory, což může u člověka vyvolat pocity úzkosti.

Další pak vnímají tento problém jako přehnaně zobecněnou averzi vůči stimulům, které naznačují hrozbu parazitární nebo infekční choroby. Trypofobní reakce přitom mohou být způsobeny vizuální podobností shluků děr či nepravidelných vzorů s některými kožními chorobami (například neštovice nebo některé vyrážky). Kromě toho však někteří výzkumníci naznačují i to, že by se mohlo jednat o rys obsedantně-kompulzivní poruchy.

Kromě toho zde samozřejmě může sehrát roli i nějaká předchozí negativní zkušenost či stresující událost spojená právě s předmětem této fobie. Pocity znechucení či strachu se tak mohou dostavit například po setkání s jedovatým hadem či jiným nebezpečným zvířetem, ale také mohou být reakcí na nějakou chorobu s výraznými kožními projevy. [11, 12, 13, 14, 15, 16, 17]

Potenciální spouštěče trypofobie

Název trypofobie vychází z kombinace dvou řeckých slov, a to konkrétně pojmu trypa (díra nebo tvorba otvorů) a termínu fobos (chorobný strach, averze). Pocit znechucení či strachu přitom u pacienta může vyvolat pohled nebo pomyšlení na různé objekty či předměty, které ostatní považují za naprosto běžné. Mezi potenciální spouštěče se pak řadí například:

• pečivo s obsahem semínek,
• sýry, které mají otvory,
• včelí plásty (plástve),
• květy slunečnice,
• lotosové lusky se semeny,
• mýdlové bubliny,
• mořské korály,
• mycí houby,
• podrážky bot,
• kovová pěna,
• bublinková folie,
• díry ve sprchové hlavici,
• rány na pokožce, kožní léze nebo strupy,
• shluky očí u některých druhů hmyzu,
• kůže plazů a obojživelníků (hadi, ještěrky, žáby),
• vzory na zvířecí srsti (levhart, gepard, dalmatin),
• ovoce s malými semínky (jahody, maliny, kiwi, granátové jablko),
• upravené obrázky (často bývá spouštěčem trypofobie ruka s nepřirozenými otvory).

Zatímco někteří lidé s trypofobií zažívají nepříjemné pocity kvůli jakémukoliv shluku děr nebo opakujícímu se vzoru, u jiných odpor či strach vyvolávají pouze nepravidelně tvarované díry. Při pohledu na objekty s otvory stejné velikosti, jako je například sprchová hlavice nebo puntíkovaná látka, tak nemusí daní lidé pociťovat žádné nepohodlí. [18, 19, 20, 21, 22, 23]

Jaké má trypofobie příznaky?

Trypofobie se typicky manifestuje jako reakce autonomního nervového systému. Pacienti, kteří se s ní potýkají, zažívají silnou fyzikální nebo emocionální reakci ve chvíli, kdy vidí objekty tvořené shlukem malých děr či hrbolků nebo předměty s opakujícími se (nepravidelnými) vzory. Čím větší pak tyto shluky jsou, tím nepříjemnější pocity se u nich objevují.

Většina lidí se při pohledu nebo pouhém pomyšlení na trypofobní tvary otřese znechucením, což je primární příznak této fobie. Existují ale samozřejmě i jedinci, kteří se v této situaci chvějí strachem a zažívají silnou úzkost. U mnohých pak dané podněty vyvolávají celkové pocity nepohodlí a vizuální diskomfort, což se projevuje třeba jako zraková únava nebo zkreslené vnímání reality.

Časté projevy trypofobie:

• nadměrné pocení,
• bušení srdce,
• bolest na hrudi,
• zrychlené dýchání,
• nepříjemná dušnost,
• sucho v ústech,
• motání hlavy,
• nevolnost,
• zvracení,
• zblednutí,
• svědění,
• husí kůže,
• třes a zimnice,
• návaly horka,
• vizuální potíže,
• bolesti hlavy,
• zmatenost,
• necitlivost,
• záchvaty paniky.

Kromě výše zmiňovaných příznaků je pak u pacientů s trypofobií možné zaznamenat také různé změny chování. Běžná je především snaha vyhýbat se veškerým spouštěčům, které u člověka vyvolávají pocity úzkosti, strachu či odporu. Právě z toho důvodu pak tito lidé například odmítají konzumovat vybrané potraviny nebo nechtějí chodit na některá místa, kde se necítí dobře.

Zda je možné trypofobii zařadit mezi specifické fobie, pak obvykle závisí na tom, jestli postižený jedinec reaguje na trypofobní objekty primárně strachem, nebo u něj vyvolávají spíše znechucení. Aby se skutečně mohlo jednat o fobii, v pacientově reakci by měl být obsažen právě chorobný strach a tíseň, což může negativně ovlivnit i jeho běžný život a ztížit mu každodenní fungování. [24, 25, 26, 27, 28]

Možné komplikace

Pokud pacienti trpící trypofobií pociťují při pohledu nebo pomyšlení na spouštěče obtíží pocity strachu a silné úzkosti, může to mít negativní vliv na jejich každodenní život (například v práci, ve škole nebo v rámci procesu socializace). Důsledkem pak bývají třeba deprese, podrážděnost, stres, nespavost nebo jiné spánkové poruchy, ale i panické záchvaty. Kromě toho se pak člověk může uchýlit také ke zneužívání návykových látek. [29, 30, 31]

Diagnostika trypofobie

Jelikož Americká psychiatrická asociace (APA) neuznává trypofobii jako samostatnou duševní poruchu ve svém Diagnostickém manuálu (DSM-5), neexistují ani žádná konkrétní diagnostická kritéria, pomocí kterých by bylo možné daný problém odhalit. Lidé proto obvykle používají k identifikaci trypofobie test, jenž pracuje s vizuálními podněty a zjišťuje pacientovy reakce.

Online test trypofobie se skládá z různých obrázků, kterým je pacient vystavený po dobu 1–8 sekund. Některé přitom obsahují shluky děr či nepravidelné vzory, zatímco na jiných je nenajdete. Poté musí pacient odhadnout, po jakou dobu jednotlivé obrázky sledoval. Následně dojde k porovnání odhadů pro neutrální a trypofobní obrázky, přičemž výsledný poměr napoví, zda člověk trpí touto fobií, nebo se ho daný problém spíše netýká.

Pokud zažíváte negativní pocity či fyziologické reakce v momentě, kdy se podíváte nebo pomyslíte na nějaké spouštěče trypofobie, samozřejmě se doporučuje poradit se o svém problému hlavně s odborníkem na duševní zdraví. Toho budou zajímat vaše symptomy, jejich intenzita, všechny faktory, které tyto problémy ve vašem případě vyvolávají, i dopady na běžné fungování.

Terapeut vyhodnotí, zda se skutečně jedná o stav na úrovni fobie, nebo jde spíše o averzi. Následně vám pak může nabídnout adekvátní pomoc při překonávání těchto nepříjemných pocitů, ať už se jedná o strach, úzkost nebo i jiné potíže. Kromě toho bude schopný identifikovat také jakékoliv další přidružené poruchy (například generalizovanou úzkostnou poruchu či depresivní poruchu). [32, 33, 34, 35]

Léčba trypofobie

Ačkoliv není trypofobie nemoc, která by byla mezi lékaři momentálně uznávaná jako duševní porucha, může mít negativní vliv na pacientův každodenní život. V takovém případě se doporučuje vyzkoušet expoziční terapii, která spočívá v postupném vystavování pacienta jednotlivým spouštěčům, což mu umožní čelit strachu a naučit se danou situaci lépe zvládat.

V rámci expoziční terapie by měl lékař naučit pacienta dýchací a relaxační techniky, které pak může využít k celkovému zklidnění. Následně daného člověka vystaví trypofobním tvarům (například pomocí obrázků nebo videa) a pomůže mu zvládat jeho reakci. Postupně pak může expozici rozšiřovat také na kontakt s jednotlivými spouštěči (například dotýkání se mycí houby).

Kromě toho se pak využívá také kognitivně behaviorální terapie (CBT). Ta pomáhá částečně změnit pacientovo vnímání a způsob, jakým reaguje na situace a podněty, které u něj spouštějí negativní reakce. Měla by ho naučit lepší strategie, které mu pomohou identifikovat a přeformulovat nežádoucí myšlenky, úzkostné pocity i jiné ohromující emoce.

Další možností jsou pak léky proti úzkosti, které se někdy lidem se specifickými fobiemi předepisují, pokud se u nich objeví extrémní pocity paniky nebo úzkosti, které znesnadňují běžné fungování. Pokud lékař usoudí, že to situace vyžaduje, pravděpodobně vám tuto možnost doporučí. Jedná se například o benzodiazepiny, beta-blokátory nebo antidepresiva.

Kromě toho pak lékař může pacientovi doporučit i další strategie, které by mu měly pomoci zvládat jeho negativní pocity. Sem patří například různé relaxační techniky (jóga, meditace, metoda vizualizace), vědomé dýchání (mindful breathing), ale i čas strávený s blízkými nebo věnování se koníčkům. Pozitivní vliv potom může mít i péče o fyzické zdraví, a to včetně dostatečného spánku, vyvážené stravy a pravidelného fyzického pohybu. [36, 37, 38, 39, 40, 41]

Zdroje: my.clevelandclinic.org, healthline.com, webmd.com, everydayhealth.com, verywellmind.com, medicalnewstoday.com, verywellhealth.com, ncbi.nlm.nih.gov