Tužebník jilmový se někdy označuje jako přírodní aspirin. Používá se ve formě čaje a tinktury

Co je tužebník jilmový?

Tužebník jilmový (latinsky Filipendula ulmaria) je vlhkomilná bylina z čeledi růžovité, která patří k nepočetnému rodu tužebník. V minulosti se jednalo o velice oblíbenou léčivku, která si ovšem našla využití také v kosmetickém průmyslu, v potravinářství nebo při barvení látek a vlny. Dnes se často přidává do různých květinových vazeb, kde nahrazuje nevěstin závoj.

Kromě oficiálního pojmenování existuje i celá řada lidových názvů, jako je například chlapice, lobazník, tavolník jilmový, kozí brada, bílá královna nebo třeba rostlinný aspirin. V angličtině se pak pro tužebník jilmový používá označení meadowsweet, queen of the meadow (královna louky) nebo třeba mead wort. [1, 2, 3, 4]

Jak vypadá tužebník jilmový?

Z botanického pohledu tato bylina patří mezi hemikryptofyty, což jsou vytrvalé nebo dvouleté rostliny s obnovovacími pupeny v blízkosti země, které bývají kryté živými nebo odumřelými listy a dalšími orgány. Na první pohled pak člověka typicky zaujme přímá lodyha, která vyrůstá z dřevnatého oddenku a může být 50–200 cm vysoká.

Rostlina typicky vytváří bohatě větvené trsy. Lodyha tužebníku jilmového je přitom lysá, má hranatý průřez a její vrcholová část přechází ve složitý kružel, což je specifický typ vrcholičnatého květenství. Z lodyhy pak střídavě vyrůstají řapíkaté listy, které jsou přetrhovaně lichozpeřené, dvou až pětijařmé a složené z podlouhle vejčitých, nestejně pilovitých lístků (střídavě malé a velké).

Poslední lístek vždy bývá největší a vyznačuje se tím, že je hluboce rozeklaný do několika laloků. Lícní strana jednotlivých listů pak mívá tmavě zelenou barvu a je lysá, zatímco jejich rub je spíše světle plstnatý. Kromě toho pak má tužebník jilmový také polosrdčité, pilovité palisty u báze řapíků a několik bazálních přízemních listů.

Pokud jde o to, jaké má tužebník jilmový květy, jedná se o drobné oboupohlavné kvítky miskovitého tvaru s pěti kališními a korunními lístky. Ty mívají zpravidla žlutavě bílou barvu, ale výjimečně mohou být i narůžovělé. Kromě toho voní po hořkých mandlích a běžně se začínají rozevírat v období od května do července nebo srpna. Plodem jsou pak hnědé jednosemenné nažky.

Opylení tužebníku jilmového se děje dvěma různými způsoby. Částečně jej zprostředkovává cizí pyl, který do květů přináší opylující hmyz. U spodních květů pak dochází k samoopylení vlastním zralým pylem, který padá z prašníků horních květů na ty níže postavené. Do okolí se pak tato bylina šíří pomocí rozrůstajících se oddenků nebo pomocí semen (na větší vzdálenosti). [5, 6, 7, 8]

Kde roste tužebník jilmový?

V současné době se tato bylina vyskytuje téměř po celé Evropě, tedy pouze s výjimkou nejjižnějších oblastí, kde se jí příliš nedaří. Najdete ji pak i na západní Sibiři, na Kavkazu, v Malé Asii nebo třeba v Mongolsku a kromě toho byla zavlečena také do Severní Ameriky. Na českém území se objevují dva různé poddruhy tužebníku jilmového, a to konkrétně:

• tužebník jilmový pravý – jde o nominální poddruh, jenž roste v celém areálu výskytu,
• tužebník jilmový Picbauerův – vzácnější varianta zařazená mezi ohrožené druhy, která se od nominálního poddruhu liší staženým květenstvím a svými podlouhle vejčitými až kosníkovitými listy, přičemž roste pouze na území jižní Moravy.

Pokud jde o stanoviště, kde můžete na tuto bylinu běžně narazit, jedná se hlavně o mokřady, vlhké břehy vodních toků, vlhké louky, prameniště, světlé lužní lesy nebo oblasti s řídkými křovinami. V našich podmínkách přitom vyrůstá od nížin až do podhorských oblastí, kde však bývá o něco vzácnější. Nejlépe se pak tužebníku daří na plném slunci ve vlhkých, hlinitých nebo jílovitých půdách, které jsou chudé na minerály, ale bohaté na humus. [9, 10, 11, 12, 13]

Možná záměna

V první řadě se může stát, že si člověk mezi sebou poplete dva specifické poddruhy, které se oba vyskytují na našem území. Kromě toho však může dojít také k záměně tužebníku jilmového za tužebník obecný (Filipendula vulgaris), což je příbuzná bylina, která také roste skoro po celé Evropě. Narazíte na ni třeba na výslunných stráních a loukách, v lesních světlinách nebo podél cest a železničních tratí. [14, 15, 16, 17]

Obsažené látky

Tužebník jilmový obsahuje celou řadu látek, které mají blahodárný vliv na lidský organismus. Jedná se konkrétně o třísloviny (rugosiny) a flavonoidy, a to včetně kaempferolu či kvercetinu. Ty mají protizánětlivé účinky, působí jako antioxidanty a úspěšně bojují proti škodlivé aktivitě volných kyslíkových radikálů, které mohou poškozovat buňky a přispívají k rozvoji některých onemocnění.

Kromě toho se pak mezi účinné složky tužebníku jilmového řadí také silice, které obsahují salicylaldehyd či methylsalicylát, což jsou látky s podobným účinkem jako kyselina acetylsalicylová. Právě ta představuje základ některých dobře známých léků, jako je Acylpyrin nebo Aspirin. Název druhého zmiňovaného léku přitom vychází z původního latinského pojmenování tužebníku, což bylo Spiraea. [18, 19, 20, 21]

Sběr tužebníku

Lidé sbírají hlavně kvetoucí nať nebo pouze květy tužebníku jilmového, které se objevují hlavně od května do července nebo srpna. Provádí se to ideálně v době, než začnou spodní kvítky odkvétat. Nejlepší dobou pro jejich sběr jsou pak dopolední či odpolední hodiny, kdy venku panuje suché počasí. Než se však pustíte do dalšího zpracování květů, nechte z nich vylézt černé broučky, kteří v nich hojně přebývají. Květy se pak většinou suší ve stínu nebo uměle při teplotách do 40 °C. [22, 23]

Jaké má tužebník jilmový účinky na zdraví?

Přestože dnes nepatří mezi nejproslulejší léčivé byliny, v minulosti byl tužebník jilmový v této oblasti velice oblíbený jako lék sloužící k utišení bolesti nebo horečky. Mezi lidmi je tato bylina známá hlavně pro své protizánětlivé účinky, přičemž jde o jeden z dobrých přírodních zdrojů salicylátů. Kromě toho se vyznačuje také svými antioxidačními a diuretickými účinky.

Obecně pak tužebník může mít také blahodárný vliv na trávení, podporuje správné fungování metabolismu (zlepšuje látkovou výměnu) a zmírňuje překyselení žaludku. Rovněž pomáhá regenerovat střevní mikroflóru, působí jako antirevmatikum a doporučuje se i při zánětech ledvin, močového měchýře a močových cest.

Čaj z květů tužebníku jilmového působí močopudně a potopudně, a proto se používá především ve chvíli, kdy člověk potřebuje zbavit své tělo škodlivých látek (tedy v rámci detoxikace organismu). Zevně se pak v podobě obkladů, koupelí nebo mastí uplatňuje jako přípravek, který urychluje hojení ran a zmírňuje nepříjemné bolesti.

Dále je možné využít tužebník jilmový také k očním výplachům, a to v podobě přefiltrovaného nálevu. Kromě toho lidé připravují i tinkturu z tužebníku, která má podobné účinky jako tužebníkový čaj. V této podobě léčí tužebník jilmový molusky i řadu dalších obtíží. Obecně se pak tato bylina uplatňuje hlavně při léčbě následujících stavů:

• průjmy,
• horečka,
• chřipka,
• pálení žáhy,
• nevolnost,
• menstruační bolesti,
• záněty močových cest,
• žaludeční vředy,
• zánět žaludku,
• bolesti kloubů,
• záněty kloubů,
• revmatismus,
• dna,
• nachlazení,
• zánět spojivek.

Podle některých má tužebník jilmový účinky na pleť, přičemž údajně pomáhá zbavit pokožku zánětu, hnědých skvrn nebo třeba akné. Toto tvrzení pramení ze skutečnosti, že daná bylina obsahuje kyselinu salicylovou a tanin, což jsou látky hojně používané pro podporu peelingu a exfoliace pleti. Obsažené třísloviny zase mohou odstraňovat mastnotu z ucpaných pórů a pokožku celkově vyčistit.  

Ačkoliv je tužebník jilmový v lidovém léčitelství hodně oblíbený, jeho pozitivní účinky ve skutečnosti nebyly dostatečně prokázány na lidech. Proto je nutné provést další výzkumy, které léčivé vlastnosti dané byliny potvrdí, nebo naopak vyvrátí. Pokud ji chcete využít při léčbě některého z výše popsaných zdravotních problémů, vždy byste se měli nejprve poradit se svým ošetřujícím lékařem. [24, 25, 26, 27]

Má tužebník nežádoucí účinky?

Jelikož tato bylina obsahuje kyselinu salicylovou, měli by si na ní dávat dobrý pozor lidé, kteří jsou na tuto látku přecitlivělí. Obecně je však považována za poměrně bezpečnou, pokud ji člověk užívá v přiměřeném množství po omezenou dobu. S tužebníkem jilmovým byste to ovšem neměli přehánět, protože jinak se může dostavit nevolnost nebo třeba vyrážka.

Této bylince by se raději měly vyhýbat také nastávající maminky, protože dosud nebylo prokázáno, jak jdou těhotenství a tužebník jilmový dohromady a zda je užívání dané byliny bezpečné. To samé pak platí samozřejmě také pro kojící ženy. Kromě toho tužebník není vhodný ani pro pacienty s astmatem. Pokud užíváte nějaké léky, o konzumaci tužebníku se raději vždy poraďte s lékařem. [28, 29, 30, 31, 32, 33]

Jaké má tužebník jilmový použití?

Tužebník jilmový je především oblíbená léčivka, která se dá připravit na řadu různých způsobů. Nejčastěji se přitom využívá tužebník jilmový sušený (hlavně v podobě nálevu), ale samozřejmě se dá spotřebovat i v čerstvém stavu. Mezi běžné způsoby využití pak konkrétně patří:

• tužebník jilmový čaj,
• tužebník jilmový tinktura,
• tužebník jilmový mast,
• tužebník jilmový kapky,
• tužebník jilmový koupel.

Sušené květy této byliny si navíc našly své místo také v kuchyni, kde slouží k dochucování domácích ovocných vín, zatímco listy pomáhají dodat zajímavou chuť různým pivním speciálům. Kromě toho se pak z tužebníku jilmového dá připravit také sirup či osvěžující limonáda s nasládlou chutí, podobně jako například z květů černého bezu.

Z pupenů tužebníku jilmového se dnes extrahují vonné látky, které se běžně používají pro výrobu parfémů. Kromě toho celá rostlina obsahuje žluté barvivo používané k barvení vlny a látek, zatímco z kořenů se získává barvivo černé. Kvůli půvabnému vzhledu se pak tužebník uplatňuje také jako součást květinových vazeb, a to čerstvý, ale i sušený.

Podle pověstí přinášel tužebník jilmový lidem štěstí, lásku a plodnost, Právě z toho důvodu se dříve často zaplétal do svatebních věnců a jeho květy se používaly při různých obřadech a oslavách. Kromě toho jimi lidé posypávali podlahy, aby provoněli svou domácnost. Dnes jej najdete v mnoha čajových směsích, kde spolu s ostatními bylinami pozitivně působí na fungování lidského organismu. [34, 35, 36, 37]

Tužebník jilmový pěstování

Jestliže vás tato bylina zaujala, určitě vás potěší, že si ji můžete vypěstovat také na vlastní zahradě. Sazenice tužebníku jilmového lze získat během jarních měsíců, a to prostřednictvím dělení rostlin vyskytujících se ve volné přírodě. Výsadba se pak provádí na stanoviště v polostínu či na slunci s vlhčí nebo mírně podmáčenou hlinitopísčitou půdou, která je bohatá na živiny.

Také si však můžete pořídit pro pěstování tužebníku jilmového semena, která se vysévají typicky od března do května. Doba klíčení se pohybuje v rozmezí 2–8 týdnů (při teplotě kolem 20 °C), což hodně závisí na aktuálních podmínkách. Důležité je umístit rostlinu na slunečné stanoviště, zajistit jí dobře propustný substrát a udržovat semena vlhká. [38, 39, 40, 41]

Zdroje: healthline.com, rxlist.com, webmd.com, drugs.com, ncbi.nlm.nih.gov, bylinkyprovsechny.cz, botany.cz, kvetenacr.cz, naturabohemica.cz, portal.nature.cz, powo.science.kew.org