Infekční mononukleóza je známá jako nemoc z líbání. Jaké má příznaky?

Co je mononukleóza?

Infekční mononukleóza, někdy též nazývaná „nemoc z líbání“ či „líbací nemoc“ je virové onemocnění, způsobené z 90 % virem EB. Příznaky této nemoci mohou na první pohled připomínat třeba streptokokovou angínu, protože pacienty často trápí horečka a bolest v krku, ale infekční mononukleóza nereaguje na antibiotickou léčbu.

Onemocněním trpí povětšinou děti a mladiství, může se však vyskytnout i u lidí ve středním a starším věku. Ohroženi jsou především lidé s oslabenou imunitou. Rizikovou skupinou jsou pak lidé měnící často své sexuální partnery.

Ačkoliv se velice často objevuje infekční mononukleóza u dětí, nejpostiženější skupinou jsou ve skutečnosti mladí lidé ve věku od 15 do 24 let. Infekční mononukleóza u dospělých po čtyřicítce naopak bývá spíše vzácná. V České republice se přitom jedná o poměrně časté onemocnění, přičemž lékaři každý rok zaznamenají asi 2000 nových případů.

Co se týče protilátek, ty má ve vyspělých zemích zhruba 50 % dětí kolem pěti let a 90 až 95 % dospělých pacientů. V rozvojových oblastech naproti tomu dochází k promoření populace již v raném věku, takže se zde infekční mononukleóza vyskytuje jen velice zřídka.

Příčiny mononukleózy

V naprosté většině případů stojí za rozvojem tohoto onemocnění virus Epstein-Barrové (EBV). Má na svědomí asi 80 až 90 % případů infekční mononukleózy, přičemž podobně jako opar, neštovice nebo pásový opar patří do skupiny herpetických virů a běžně vegetuje v lidském organismu.

Těžko se rozeznává od jiných bakteriálních či virových onemocnění a stejně jako všechny herpetické viry po prodělání infekce zůstává nadále v organismu člověka. Přežívá v organismu a v případě stresu, nadměrné zátěže nebo snížení imunity (zkrátka při jakémkoliv výrazném oslabení organismu) hrozí, že se znovu aktivuje.

Menší procento případů pak představuje syndrom infekční mononukleózy, jehož rozvoj může způsobit celá řada různých patogenů. Patří sem například:

• HIV,
• HHV-6,
• cytomegalovirus (CMV),
• Toxoplasma gondii,
• vzácnější adenoviry.

Infekční mononukleóza: přenos

Spoustu lidí zajímá, zda je mononukleóza nakažlivá a jakým způsobem mohou přijít s infekcí do kontaktu. Pokud jde o přenos mononukleózy, virus Epstein-Barrové se šíří prostřednictvím slin při úzkém kontaktu dvou lidí. Rizikovou aktivitou je tedy líbání, konzumace stejného jídla či nápoje nebo sdílení stejné cigarety mezi více lidmi. Právě proto se infekční mononukleóze často říká nemoc z líbání nebo třeba polibková nemoc.

Virus přitom infikuje epitel hltanu a dále postupuje do B-lymfocytů, jejichž pomocí se dále šíří po celém těle. Zasažené lymfocyty pak začnou produkovat protilátky, díky čemuž aktivují imunitní odpověď organismu a postupně infekci zlikvidují. Virová mononukleóza po sobě zanechává dlouhodobou imunitu, ale v těle zůstává část infikovaných lymfocytů, které se mohou stát zdrojem nákazy pro ostatní.

Infekční mononukleóza: inkubační doba

Podle různých zdrojů se inkubační doba mononukleózy může mírně lišit. Zatímco některé udávají, že se jedná o rozmezí od 4 dnů do 4 týdnů, jinde se naopak uvádí doba 30–50 dnů. Tento interval ale samozřejmě může být o mnoho kratší, což záleží na individuálním stavu pacienta.

Jak dlouho je člověk při mononukleóze infekční?

Nakažlivost pacienta s mononukleózou trvá většinou okolo šesti měsíců. Nicméně infekční může být i déle, virus se dlouho vyskytuje ve slinách rekonvalescentů či zdravých nosičů.

V době rekonvalescence, která by v závislosti na tíži průběhu onemocnění měla trvat nejméně 2 týdny, pacient již infekční není, ale měl by se vyvarovat všech aktivit, které by ho mohly zbytečně příliš vyčerpávat.

Jaké má infekční mononukleóza příznaky?

Pokud jde o to, jak se projevuje mononukleóza, tuto nemoc většinou odstartuje nadměrná zátěž organismu, nervové vyčerpání, oslabení obranyschopnosti nebo třeba stres. Počátek tedy může být náhlý, ale v některých případech se nemoc rozvíjí plíživě, přičemž ji doprovází celá řada nespecifických komplikací, jako je únava, bolest svalů, nechutenství či nevolnost.

Dále pak mezi projevy mononukleózy patří zvětšení lymfatických uzlin v oblasti třísel, podpaží a krku, což obvykle souvisí také s rozvojem horečky. Kromě toho způsobuje infekční mononukleóza bolest v krku, výrazné zvětšení mandlí a výsev oboustranných, bílých nebo šedavých povlaků. S tím se pak často pojí také obstrukce dýchacích cest.

Příznaky mononukleózy u dětí i dospělých jsou velice podobné jiným infekčním chorobám (především angíně). Během prvních dnů po nástupu tohoto onemocnění se pak objevují také otoky víček (Bassův příznak), drobné krevní výronky na patře (Holzelovo znamení) nebo třeba nepříjemná vyrážka. Dále může mononukleóza způsobit žloutenku, zápach z úst či zvětšení jater a sleziny.

Příznaky mononukleózy:

• silná únava
• bolest v krku
• nateklé mandle
• bolest pod pravým žebrem
• drobná tečkovitá vyrážka na měkkém patře
• zvětšení lymfatických uzlin na krku
• zvětšení lymfatických uzlin v podpaží
• zvětšení lymfatických uzlin v tříslech
• zvětšení sleziny
• zvětšení jater
• horečka

Komplikace mononukleózy

Fatální průběh infekční mononukleózy je velice vzácný. Existují však případy, kdy je nutné vlivem komplikací pacienta hospitalizovat a nasadit speciální léčbu. Nejčastěji je na vině přílišné zvětšení krčních uzlin a mandlí, které se dotýkají, třou a způsobují obstrukci dýchacích cest. Mezi další možné komplikace způsobené infekční mononukleózou patří:

• aplastická anémie,
• autoimunitní hemolytická anémie,
• nízká hladina trombocytů v krvi,
• myokarditida,
• perikarditida,
• encefalitida,
• meningitida,
• syndrom Guillain-Barré,
• paréza lícního nervu,
• ruptura sleziny a hemoragický šok.

Jaké má mononukleóza následky?

Pokud jde o trvalé následky mononukleózy, nemoc sama o sobě žádné nezanechává, ale v pacientově těle nadále zůstává. V průběhu onemocnění si však tělo vytvořilo dostatek protilátek, které zajišťují doživotní imunitu, a opětovné propuknutí nemoci tedy většinou nehrozí. Následky se mohou objevit pouze v případě, že pacient nedodržuje lékařem předepsanou dietu, jeho játra pak mohou být trvale poškozena.

Diagnostika mononukleózy

Jak poznat mononukleózu? Při podezření na mononukleózu navštivte lékaře. Mononukleóza se diagnostikuje pomocí odběru krve, výtěru z krku a jaterních testů. V případě tohoto onemocnění se v krvi typicky objeví zvýšený počet bílých krvinek netypického tvaru tzv. mononukleárů, z čehož pochází název mononukleóza. Většinou jsou v krvi přítomny i protilátky, které jsou tvořeny imunitním systémem člověka.

V rámci sérologického vyšetření mají lékaři na výběr hned z několika různých metod. Heterofilní protilátky, které se tvoří u většiny pacientů trpících infekční mononukleózou způsobenou virem Epstein-Barrové, je možné prokázat díky Paul-Bunnelově reakci nebo pomocí OCH-Ericsonova testu. Dále se používá metoda ELISA a PCR.

Léčba mononukleózy

Léčba probíhá na několika stupních, bývá většinou pouze symptomatická a trvá přibližně 6 měsíců. První měsíc nemocný bývá doma a na celé 3 měsíce je pacientovi zakázána jakákoli sportovní aktivita. Onemocnění zároveň podléhá hlášení epidemiologickému odboru KHS.

Lékař předepíše na základě diagnózy léky. Pro snížení horečky se podávají antipyretika, dále je možné užívat hepatoprotektiva, a pokud se prokáže přítomnosti i jiné infekce, lékař předepíše antibiotika. Na únavu, která je pro mononukleózu typická a může být opravdu silná, je možno užívat některé léky či doplňky stravy, které zvyšují energii. Jedná se například o doplněk stravy Walmark Spektrum Energie.

Správnou funkci jater vám zajistí užívání doplňků stravy, jako je například Bio bylinné tonikum Ostropetřec mariánský nebo Játra-žlučník Bylinné kapky. Vyvarujte se kontaktním sportům, játra a slezina jsou křehké orgány, které se při mononukleóze většinou zduří a vysunou mimo své krytí za žebry. Tím se stávají více zranitelné. V neposlední řadě je velmi důležité neukončovat léčbu předčasně.

Dieta při infekční mononukleóze

Při infekční mononukleóze (a především pak při zvýšených jaterních testech) lékaři často doporučují jaterní dietu s omezením živočišných tuků. Tu je nutné dodržovat minimálně 6 měsíců do té doby, než dojde k regeneraci jaterních buněk a normalizaci jaterních testů. U některých pacientů však může i po odeznění akutního onemocnění přetrvávat nesnášenlivost k určitým druhům potravin.

Pacienti mají v důsledku nemoci oslabenou imunitu a potřebují dostatek energie, aby se mohli účinně bránit a co nejrychleji se vyléčit. V průběhu diety je nutné soustředit se na pravidelnou stravu, která bude rozložená v průběhu celého dne. Jídelníček by měl obsahovat především potraviny, které jsou bohaté na živiny, minerály a vitaminy.

Dieta při mononukleóze by se měla skládat zejména z kvalitních bílkovin, složitých cukrů, zeleniny a ovoce. Dodržujte také pitný režim – alespoň 2 litry tekutin denně. Vhodné jsou například zeleninové a ovocné šťávy nebo speciální bylinné čaje na obnovu jaterních buněk. Alkohol a kávu však budete muset oželet.

A co dalšího by neměl v případě mononukleózy jídelníček obsahovat? Snažte se vyhýbat především smaženým a tučnějším pečeným jídlům. Dále je důležité, aby během mononukleózy dieta obsahovala co nejméně živočišných tuků. Ty by měly být nahrazeny vhodnějšími tuky rostlinného původu. Kromě toho byste měli vynechat také slupky a ovoce obsahující zrníčka, dále pak příliš horké a ostré jídlo (například s ostrou paprikou nebo chilli).

Co se týče přípravy pokrmů, doporučuje se vaření jídel na vodě nebo dušení v páře, také byste se měli vyvarovat přílišného solení. Pokud se přeci jen rozhodnete připravit si jídlo na pánvi, nepoužívejte olej a maso opečte pouze na sucho.

Přechozená mononukleóza

Pokud se k léčbě mononukleózy přistupuje nezodpovědně, hrozí riziko následných zdravotních komplikací. Při nedodržování doporučeného režimu se pacient vystavuje nebezpečí opětovného propuknutí onemocnění.

Jaké má přechozená mononukleóza příznaky? Může dojít například ke zvětšení sleziny, která je po odeznění zánětu dočasně křehčí. Proto lékaři doporučují v průběhu 3 měsíců po vyléčení vynechat kontaktní sporty. Neléčená mononukleóza může také způsobit další komplikace:

• oslabení imunity
• zápal plic
• obtížné polykání
• ucpání horních dýchacích cest
• streptokoková angína
• zánět srdečního svalu
• zánět mozkových blan
• onemocnění jater
• žloutenka

Chronická mononukleóza

Pokud mononukleózu včas neodhalíte, může přejít i do chronické formy. Ta může vést až ke vzniku chronického únavového syndromu. Pokud je průběh onemocnění vážný, někdy je nutná i hospitalizace v nemocnici. Chronická mononukleóza je velice vzácná.

Mononukleóza a těhotenství

Toto onemocnění sice nepředstavuje riziko pro plod, může ale nebezpečně zvýšit riziko předčasného porodu. Matky často pociťují větší únavu, protože kvůli dietě nemají dostatečný přísun živin, které jsou v průběhu těhotenství potřebné. Symptomy mononukleózy mohou být také pociťovány výrazněji.

• 
• 
• 

Dalších 6 fotografií