Co se dozvíte v článku
Co je to jitrocel?
Jako jitrocel (latinsky Plantago) se označuje rostlinný rod z čeledi jitrocelovitých (Plantaginaceae), jenž zahrnuje jednoleté, dvouleté i vytrvalé byliny či polokeře (to je však spíše vzácné). Jedná se přitom o rod kosmopolitní, což znamená, že jeho zástupce najdete prakticky po celém světě. Poměrně snadno se totiž prostřednictvím lepivých semen šíří do okolí.
Jednotlivé druhy mají řadu společných vlastností, ale často se liší, pokud jde o nároky na vhodné stanoviště a místní klimatické podmínky. Zatímco některé obývají teplejší oblasti v blízkosti moře, jiné najdete na loukách, nedaleko bažin nebo dokonce v horách. Obecně pak lidé mnohé zástupce považují za otravný plevel, ale jiné si našly využití jako léčivky nebo jako suroviny pro potravinářství.
Na pohled se pak jednotlivé druhy mezi sebou mnohdy liší. Většinou jsou bezlodyžné, ale některé bývají chlupaté a jiné naopak lysé. Řapíkaté listy se objevují v přízemních růžicích, mohou být čárkovité, elipsovité, kopinaté či okrouhlé a mají celistvé, zvlněné, dlanitě zpeřené nebo také zubaté okraje. Kromě toho se vyznačují také na první pohled patrnou podélnou žilnatinou.
Z přízemní listové růžice potom vyrůstají bezlisté stvoly, na jejichž vrcholcích se tvoří ojedinělý květ, nebo častěji klasovité květenství. Jednotlivé květy bývají oboupohlavné, čtyřčetné a lemované šupinatými listeny. Mají holou, nebo naopak chlupatou korunu nálevkovitého či trubkovitého tvaru. Za opylování je pak zodpovědný především vítr. [1, 2, 3, 4, 5]
Jaké má jitrocel druhy?
Ačkoliv se informace v různých publikacích a příručkách částečně liší, podle botaniků na světě dnes existuje více než 250 různých druhů jitrocele a také řada poddruhů. Jejich rozšíření se samozřejmě liší v závislosti na tom, o jakého konkrétního zástupce se jedná. V české přírodě nicméně můžete narazit na těchto 11 samostatných druhů:
- jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata),
- jitrocel větší (Plantago major),
- jitrocel prostřední (Plantago media),
- jitrocel alpínský (Plantago alpina),
- jitrocel černavý (Plantago atrata),
- jitrocel chudokvětý (Plantago uliginosa),
- jitrocel blešníkový (Plantago afra),
- jitrocel hořcovitý (Plantago gentianoides),
- jitrocel písečný (Plantago arenaria),
- jitrocel přímořský (Plantago maritima),
- jitrocel vraní nožka (Plantago coronopus).
Aby toho nebylo málo, jednotlivé druhy jitrocele se mezi sebou mohou křížit, čímž vznikají zajímavé hybridy. U nás rostou dva z nich, a to konkrétně rostlina Plantago × mixta, která představuje spojení jitrocele většího a jitrocele prostředního, a potom bylina Plantaxo × moravica, jež vznikla zkřížením jitrocele většího s jitrocelem chudokvětým.
V minulém století jste mohli na našem území zahlédnout také jitrocel nejvyšší (Plantago altissima), který ovšem z naší přírody zmizel. Dnes jej botanikové považují za rostlinu, která je v České republice vyhynulá (A1). Na různých místech Evropy pak rostou i další zástupci rodu jitrocel, jako je například jitrocel vejčitý, jitrocel bělavý, jitrocel osinatý, jitrocel sněžný nebo třeba jitrocel tenkokvětý.[6, 7, 8, 9]
Jitrocel kopinatý
Mezi nejznámější zástupce rodu jitrocel, s nimiž se můžeme setkat i na českém území, se rozhodně řadí jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata). Tato vytrvalá bylina je přitom známá také pod řadou lidových názvů, jako je babka, myší ouško, psí jazyk či jitrocín. Roste hlavně na loukách, na pastvinách, v trávnících, v parcích nebo v příkopech podél cest, ale objevuje se i na polích.
Ačkoliv někomu může jitrocel kopinatý připadat jako plevelná rostlina, ve skutečnosti je oblíbený v lidovém léčitelství. Chrání totiž buňky lidského těla před oxidativním poškozením, má protizánětlivé účinky a pomáhá při léčbě suchého kašle, zahlenění, astmatu, bronchitidy, nachlazení nebo tuberkulózy. Navíc podporuje hojení ran a může mít pozitivní vliv také na trávicí soustavu. Čerstvé listy této byliny se ovšem používají i jako přísada do polévek a omáček. [10, 11, 12, 13, 14, 15]
Jitrocel větší
Druhým hojně rozšířeným druhem, který na českém území vyrůstá hned ve dvou různých variantách, je potom jitrocel větší (Plantago major). Tuto trvalku lidé často označují také jako jitrocel širokolistý, přičemž roste hlavně na nezemědělských půdách. Narazit na ni můžete například na rumištích, na hřištích, na skládkách, nedaleko lidských domácností, na okraji luk a podél cest.
Přestože se jitrocel větší v lidovém léčitelství netěší takové oblibě jako jitrocel kopinatý, může mít také pozitivní účinky na lidské zdraví. V podobě obkladů se přikládá na hmyzí bodnutí nebo na bércové vředy, zatímco jitrocelová mast léčí popáleniny a záněty. Výluh podporuje odkašlávání, což se hodí při léčbě chřipky a nachlazení. Kromě toho jsou dané rostlině připisovány i čisticí a protizánětlivé vlastnosti. Zároveň však jde o významný alergen. [16, 17, 18, 19, 20]
Jitrocel prostřední
Ačkoliv jitrocel prostřední (Plantago media) obsahuje podobné léčivé látky jako oblíbený jitrocel kopinatý, jedná se o mnohem nižší koncentrace, takže se daná bylina v lidovém léčitelství příliš neuchytila. Naopak je mezi lidmi známá jako škodlivý plevel, který zahrádkáři nemají v lásce, jelikož se nedá bez chemické ochrany jednoduše zlikvidovat.
Jitrocel prostřední má na našem území roztroušený výskyt, ale narazit na něj můžete prakticky kdekoliv od nížin až do podhůří. Nejraději má sušší stráně, louky, okraje travnatých cest či světlých lesů nebo také travnaté plochy v blízkosti lidských obydlí a v městských parcích. Kromě toho se často nachází i na rumištích nebo na náspech a dobře zvládá sešlapávání. [21, 22, 23, 24]
Užíváte jitrocelový čaj?
Jitrocel vejčitý
Dobře známý je mezi lidmi také jitrocel vejčitý (Plantago ovata), který sice v České republice neroste, ale setkat se s ním můžete třeba v jižní Evropě, severní Africe nebo v Asii. Jde o převážně jednoletou bylinu, jež preferuje suché písčité nebo také jílovité půdy, které se vyznačují dostatečným množstvím živin. Má ráda slunečná místa a špatně snáší nedostatečně odvodněnou zeminu.
Na rozdíl od předchozího druhu je jitrocel vejčitý považován za důležitou léčivku. Pěstuje se hlavně pro svá semena, a to konkrétně kvůli rozpustné vláknině získávané z osemení. Tato látka pak funguje jako poměrně šetrné projímadlo, podporuje léčbu úplavice a pomáhá při dehydrataci způsobené akutním průjmem. Zároveň brání tvorbě hemoroidů a rozvoji rakoviny tlustého střeva. [25, 26, 27, 28]
Zdroje: botany.cz, biolib.cz, kvetenacr.cz, preslia.cz, pyly.cz, agromanual.cz, ncbi.nlm.nih.gov, webmd.com, sciencedirect.com, pladias.cz, healthline.com, powo.science.kew.org