Legionářská nemoc se šíří aerosolem. Nakazit se můžete třeba prostřednictvím klimatizace

Legionářská nemoc

Celková slabost, bolesti hlavy a suchý kašel, který doprovází bolest na hrudi a někdy dokonce i vykašlávání hlenu a krve. Všechny tyto příznaky má na svědomí legionářská nemoc, což je těžší forma zápalu plic, jejímž původcem jsou bakterie rodu Legionella. Nemoc může pacienta ohrozit na životě a důležité je proto včasné určení diagnózy a bezodkladné zahájení vhodné léčby.

Co je legionářská nemoc?

Jako legionelóza či legionářská nemoc se označuje akutní horečnaté onemocnění, které mají na svědomí gramnegativní bakterie rodu Legionella, především pak bakterie s názvem Legionella pneumophila. Tato infekční choroba, která postihuje hlavně dýchací cesty a může způsobit smrt pacienta, přitom nejčastěji souvisí s poruchami vzduchotechnických zařízení v hotelech a nemocnicích.

Nejzávažnějším a zároveň také nejčastějším projevem přítomnosti bakterií Legionella je pneumonie. Pokud je u pacientů patrný zápal plic, lékaři hovoří o legionářské nemoci. Kromě toho se však infekce může projevit také jako chřipkové onemocnění, které doprovází bolesti hlavy a svalů, ovšem bez postižení plic. Tuto variantu pak lékaři nazývají pontiacká horečka.

Historie

V roce 1976 se ve Spojených státech amerických konala konference válečných veteránů a do filadelfského hotelu Bellevue-Stratford se proto v červenci sjelo velké množství členů Americké legie. Po nějaké době však značná část účastníků onemocněla těžkým zápalem plic, jehož příznakům mnozí z nich také podlehli.

Jelikož se symptomy objevily u tolika lidí najednou a navíc se jednalo o osoby, které během konference pobývaly ve stejných prostorách, okamžitě se začalo pátrat po příčině. Za původce obtíží nakonec byla označena bakterie, kterou objevili v nečištěném klimatizačním zařízení hotelu, kde se veteráni ubytovali.

Bakterie později dostala název Legionella pneumophila a těžký zápal plic, který způsobuje, dnes nese označení legionářská nemoc. Kromě toho se lékařům následně povedlo vyčlenit ještě mírnější variantu infekce pojmenovanou pontiacká horečka, která probíhá bez postižení plic. Retrospektivní výzkumy později potvrdily také případy legionářské nemoci již z roku 1943.

Co je legionella?

Jak již bylo zmíněno výše, za rozvoj legionářské nemoci jsou zodpovědné gramnegativní bakterie rodu Legionella, čeledi Legionellaceae. Dohromady bylo popsáno více než 50 různých druhů. Nejčastějším původcem obtíží u člověka je ovšem bakterie Legionella pneumophila, jež postihuje hlavně dýchací cesty. Jedná se o nitrobuněčné parazity, kteří vnikají do lidských buněk, kde se rychle množí.

Legionelly se v přírodě běžně vyskytují, a to jak ve vodě, tak i v půdě. Přirozeným prostředím, kde se s nimi můžete setkat nejčastěji, jsou přitom hlavně větší vodní zdroje, kam patří řeky, rybníky, jezera i další rezervoáry sloužící jako zdroj pitné vody. V přírodních nádržích ovšem člověka přítomnost těchto bakterií obvykle neohrožuje, jelikož se nejsou schopné namnožit do koncentrace, která by dokázala vyvolat zdravotní obtíže.

Aby mohly tyto bakterie dobře růst a množit se, vyžadují specifické prostředí a podmínky. Důležitá je například pro bakterie rodu Legionella teplota vody, která se musí pohybovat v rozmezí od 20 do 50 °C. Pokud je nižší, nemohou se rozmnožovat a jejich činnost se zpomaluje až do chvíle, kdy teplota opět stoupne. Je-li naopak voda teplejší, bakterie umírají.

Kromě toho Legionelly ve vodě potřebují také dostatečné množství živin. Jedná se hlavně o některé kovy, jako je například železo, měď a zinek, což je důvodem, proč se těmto bakteriím skvěle daří na místech, jako jsou:

  • vodovodní potrubí,
  • klimatizační zařízení,
  • sprchy a kohoutky,
  • ohřívače vody,
  • cisterny s teplou i studenou vodou,
  • nádrže určené ke skladování vody,
  • pryžové části a přírodní vlákna těsnění,

Bakterie rodu Legionella se dokázaly skvěle přizpůsobit antropogennímu prostředí. Rizikovými místy výskytu dnes proto mohou být například rozsáhlé komplexy budov protkané spletitou sítí potrubí a ventilačních systémů, kam patří například hotely, nemocnice, kanceláře nebo také akvaparky.

Legionella: přenos

Legionářskou nemocí se lidé obvykle nakazí prostřednictvím respiračního traktu. K přenosu onemocnění přitom nejčastěji dochází inhalací aerosolu kontaminovaného bakteriemi, který je tvořen drobnými kapénkami. Čím menší tyto kapénky jsou, tím snáze pronikají hlouběji do dýchacích cest pacienta, což může vyvolat nebezpečnější formu nemoci.

Aerosol se tvoří všude tam, kde teče voda nebo dochází k jejímu míchání. Může být ovšem generován také mechanicky. Mezi prostředky, kterými se nákaza šíří, tedy patří například:

  • klimatizace,
  • vzduchotechnika,
  • nebulizátory,
  • vodovodní sítě,
  • lázeňské bazény,
  • termální prameny,
  • vodotrysky a fontány,
  • vířivky a sauny,
  • chladicí věže,
  • zvlhčovače vzduchu a rozprašovače,
  • pomůcky pro respirační léčbu,
  • vodní systémy s horkou a studenou vodou,
  • zvlhčovače prostor, kde se uchovávají potraviny.

Ve výjimečných případech se člověk může nakazit také prostřednictvím kontaminované vody, ledu nebo potravin. Bakterie totiž osídlí sliznici nosohltanu a později dojde ke vdechnutí infikovaného aerosolu. Přenos legionelly z člověka na člověka nebyl prokázán.

Výskyt legionářské nemoci

Ne všichni, kteří se dostanou do kontaktu s bakteriemi Legionella, onemocní legionářskou nemoci či pontiackou horečkou. Výskyt těchto komplikací je nicméně až 2,5krát vyšší u mužů než u žen, přičemž větší riziko nákazy hrozí těmto skupinám obyvatelstva:

  • kuřáci,
  • diabetici,
  • osoby starší 50 let,
  • lidé trpící chronickým onemocněním,
  • lidé se sníženou obranyschopností,
  • pacienti s poruchou funkce ledvin,
  • pacienti s nádorovým onemocněním,
  • lidé s vážným onemocněním dýchacích cest,
  • osoby po chemoterapii či transplantaci.

Legionářská nemoc je dnes rozšířena prakticky po celém světě, přičemž v Evropě se každoročně objeví zhruba 5000 až 6000 nově zaznamenaných případů legionelózy. Lékaři ovšem předpokládají, že výskyt tohoto onemocnění je ve skutečnosti ještě vyšší, jelikož jeho lehčí forma většinou nebývá diagnostikována.

Pokud jde o celkovou úmrtnost, ta se dříve pohybovala kolem 30 %, ale v současné době se jedná zhruba o 5-15 %. S těžším průběhem legionářské nemoci se pak potýkají pacienti trpící poruchami imunity a osoby, u nichž dochází k respiračnímu selhávání. Zde se úmrtnost pohybuje stále kolem 30 %.

Legionella: inkubační doba

Pokud jde o inkubační dobu legionářské nemoci, nejčastěji se uvádí rozmezí od 2 do 10 dnů, ale v některých případech může být i delší. Prvotní příznaky onemocnění se ovšem běžně rozvinou již po 3 až 6 dnech od nákazy.

Jaké způsobuje Legionella pneumophila příznaky?

Pokud se do lidského organismu dostanou bakterie rodu Legionella, v plicích je pohltí bílé krvinky (makrofágy), v nichž se později začnou množit. Onemocnění se pak manifestuje ve dvou různých formách, což je legionářská nemoc a mírnější pontiacká horečka.

Legionářská nemoc

Tato varianta nemoci se manifestuje jako těžší forma zápalu plic, která představuje zhruba 13 % všech existujících pneumonií. Zpočátku se projevuje celkovou slabostí, malátností a nepříjemnými bolestmi hlavy. Během dvou dnů u postiženého následně stoupne tělesná teplota a objeví se také dušnost a suchý kašel, který často progreduje do pneumonie.

Dále se objevuje také výrazná bolest na hrudi, přičemž v některých případech dochází k vykašlávání hlenu a zhruba u 20 % pacientů bylo zaznamenáno také vykašlávání krve. Kromě těchto projevů může legionella vyvolat symptomy z jiných systémů, jako je například nevolnost, průjem, zvracení, bolest břicha, zmatenost nebo ataxie (nešikovnost pohybů vlivem svalové slabosti).

Příznaky legionářské nemoci:

S tím, jak legionářská nemoc postupuje, může přítomnost bakterií rodu Legionella u pacientů způsobit také další obtíže, a to včetně postižení jater, trávicí soustavy nebo centrálního nervového systému. Někdy pak způsobuje renální insuficienci (proteinurie, hematurie) a ve vzácných případech se vyskytuje také zánět osrdečníku (perikarditida) či zánět srdečního svalu (myokarditida).

Pontiacká horečka

Druhá forma legionelózy označovaná jako pontiacká horečká mívá o mnoho mírnější průběh než samotná legionářská nemoc. U pacientů v tomto případě vyvolává legionella symptomy, které na první pohled připomínají chřipku. Jedná se například o horečku, zimnici, bolesti hlavy, malátnost, celkovou únavu a bolesti svalů, ovšem bez jakýchkoliv známek zápalu plic.

Tato forma má také kratší inkubační dobu, což znamená, že se u pacienta projeví již do 48 hodin od nákazy bakteriemi rodu Legionella. Jelikož nemoc obvykle nepostihuje dolní cesty dýchací, během několika dní se stav pacienta zlepší, a to většinou bez jakékoliv léčby. Mortalita je v tomto případě tedy prakticky nulová.

Legionella: diagnostika

Provádějí se především krevní testy, které pomohou odhalit zvýšený počet bílých krvinek a přítomnost C-reaktivního proteinu. Jeho koncentrace se totiž v krvi zvyšuje ve většině případů, kdy se pacient potýká s bakteriální infekcí. Aby bylo možné tuto chorobu odlišit od běžného zápalu plic, je nutné provést test na přítomnost protilátek. Průkaz legionella antigenu se ovšem neprovádí z plic, ale z moči pacienta.

Bakterie lze ovšem prokázat také kultivací sputa, což je sekret z dýchacích cest. Kromě výše zmíněných vyšetření může výskyt legionářské nemoci potvrdit také rentgen plic, CT vyšetření hrudníku či kontrola hodnot jaterních enzymů. Pokud jde o anamnézu pacienta, neměly by zde chybět údaje o tom, kde se pohyboval, aby bylo možné vystopovat, odkud nákaza pochází.

Diagnostiku legionářské nemoci lékařům často usnadňuje skutečnost, že se toto onemocnění vyskytuje převážně v epidemiích. Pokud se příznaky objeví u většího množství pacientů, kteří navštívili stejný hotel, stejné kancelářské prostory nebo stejný bazén, jedná se o jasný ukazatel, který lékařům pomůže jednoznačně určit příčinu obtíží a zahájit vhodnou léčbu.

Legionella: léčba

Pacienti se často ptají, jaká existuje na přítomnost bakterií Legionella pneumophila léčba a co dělat, pokud se u nich rozvine pontiacká horečka či legionářská nemoc. V případě pontiacké horečky stačí symptomatická léčba, přičemž nemoc by měla sama během několika dní vymizet. Legionářská nemoc se pak léčí prostřednictvím antibiotik, která se při těžkých stavech podávají nitrožilní cestou, a to po dobu 4 týdnů.

Lékaři konkrétně volí v případě prokázané přítomnosti legionelly antibiotika ze skupiny makrolidů, jako je azithromycin) a chinolů, kam patří například moxifloxacin či gemifloxacin. Může se ovšem jednat také o trimetoprim či tetracyklin. Penicilin naopak vhodný není, jelikož legionella produkuje enzym, který tento lék dokáže rozložit.

Většinu pacientů s legionářskou nemocí je nutné hospitalizovat, aby bylo možné monitorovat jejich stav a léčit také další příznaky. Ke zmírnění obtíží slouží například analgetika (léky proti bolesti), antipyretika (léky proti teplotě), expektorancia (léky na vykašlávání) či mukolytika (léky na ředění hlenu).

Pokud je situace vážná, dochází k dechové nedostatečnosti a jsou ohroženy základní životní funkce pacienta, je nutné přeložit ho na jednotku intenzivní péče. Terapie pak obvykle spočívá v napojení pacienta na umělou plicní ventilaci. Důležité je přitom monitorovat také stav ledvin, jater, centrální nervové soustavy a dalších tělesných orgánů.

Možné komplikace

Pokud je léčba zanedbána nebo nepůsobí tak, jak by měla, mohou se u pacienta projevit trvalé následky. Komplikace legionářské nemoci jsou přitom prakticky stejné jako v případě zápalu plic, přičemž v některých případech může toto onemocnění končit smrtí, a to především z důvodu selhání jater, ledvin nebo jiných orgánů.

Nemocným hrozí zánět pohrudnice (pleuritida), výskyt empyému (hnis v pohrudniční dutině) či tvorba abscesu v plicích, což je ohraničená dutina vyplněná hnisem. Ta se pak může provalit přes plíce do pohrudniční dutiny a způsobit již dříve zmiňovaný empyém. Dále může dojít k zapouzdření zánětlivých míst, kdy je původní měkká tkáň nahrazena vazivem.

Legionella: prevence

Rozvoji legionářské nemoci lze předcházet především tak, že pacienti budou pečovat o svou imunitu a dbát na zdravý životní styl. Důležitý je příjem vyvážené stravy bohaté na vitamíny a minerály, ale také pravidelný pohyb a dostatečný spánek. Kromě toho se doporučuje omezit kouření nebo s ním zcela přestat.

Prevence se ovšem týká také vodovodních a klimatizačních systémů, a to nejen na veřejných místech. Doporučuje se například v určitých časových intervalech ohřívat vodu v kotlích na 80 °C, což je teplota, kdy bakterie rodu Legionella hynou. V zařízeních s větší koncentrací lidí, jako jsou hotely, nemocnice či obchodní domy, se provádí dezinfekce vody pomocí chlordioxidu.

Kromě toho je důležité dbát také na používání membránových filtrů a na technické revize rozvodů. Pokud jde o domácí vířivky a klimatizace nebo klimatizační systémy v automobilech, při pravidelném čištění a dezinfekci není nutné výrazně se obávat výskytu bakterií.

Zdroje: legionella.cz, wikiskripta.eu, cs.medlicker.com

Co je legionelóza?

Legionářská nemoc (legionelóza) je označení pro akutní horečnaté onemocnění, které je způsobeno gramnegativními bakteriemi rodu Legionella, především pak bakteriemi s názvem Legionella pneumophila. Pokud se u pacientů rozvine těžký zápal plic, lékaři hovoří přímo o legionářské nemoci. Existuje však i mírnější forma, která probíhá podobně jako chřipka, ovšem bez postižení plic. Ta se nazývá pontiacká horečka.

Kde se člověk může legionářskou nemocí nakazit?

Legionelly se běžně vyskytují v půdě a ve vodě. Jejich domovem jsou nejčastěji větší vodní zdroje, jako jsou řeky, jezera a rezervoáry sloužící jako zdroj pitné vody. Pro svůj růst přitom potřebují vodu o teplotě od 20 do 50 °C, která je bohatá na živiny. Člověk se pak může nakazit inhalací kontaminovaného aerosolu, a to například prostřednictvím klimatizace, vzduchotechniky, vodovodních sítí, bazénů, termálních pramenů, vodotrysků, zvlhčovačů vzduchu, rozprašovačů či pomůcek pro respirační léčbu.

Jaké způsobuje bakterie legionella projevy?

Legionářská nemoc se manifestuje jako těžší forma zápalu plic. Pacienti nejprve pociťují slabost, malátnost a silné bolesti hlavy. Následně jim stoupne tělesná teplota, objevuje se dušnost a suchý kašel, který často progreduje do pneumonie, a rozvíjí se další symptomy, jako je vykašlávání hlenů a krve, nevolnost, průjem, zvracení, zmatenost či ataxie. Pontiacká horečka je mnohem mírnější a její příznaky připomínají chřipku.

Jak se legionářská nemoc léčí?

Zatímco pontiacká horečka většinou nevyžaduje žádnou speciální terapii a sama během několika dnů odezní, legionářská nemoc se léčí prostřednictvím antibiotik. Ve většině případů je nutné pacienta hospitalizovat, aby bylo možné monitorovat jeho zdravotní stav a zaměřit se na konkrétní komplikace a projevy nemoci. Pokud je situace vážná, pacient obvykle putuje na jednotku intenzivní péče, kde může být napojen na umělou plicní ventilaci. Důležité je hlídat také stav ledvin, jater a dalších orgánů.


Napsat komentář

Your email address will not be published.

top