Test optických iluzí: zjistěte, co je skutečně na obrázku

přidejte názor
překvapení
Autor: Shutterstock.com

Optické iluze udivují lidi už po staletí. Nejde jen o zábavu či „chybu“ očí, vypovídají také o tom, kam směřuje naše pozornost a jakým způsobem se mozek rozhodne nejednoznačný obraz interpretovat. Jsou názorným příkladem toho, že ne vždy lze věřit tomu, co vidíme.

Na oči se spoléháme dennodenně, zprostředkovávají nám okolní svět. Ve skutečnosti ale nejsou jeho věrným zrcadlem. Jejich funkcí je zachytit světelné podněty, výsledný obraz se ale utváří až jejich zpracováním v mozku. A právě kvůli snaze o vytvoření srozumitelného obrazu může někdy dojít k překroucení reality a vzniku jevu známého jako optická iluze.

Co optické klamy vypovídají o mozku?

Dle neurovědců vypovídá naše schopnost interpretovat optické iluze o tom, jak mozek zpracovává smyslové informace. Mozek má totiž tendenci doplňovat chybějící nebo nejednoznačné informace a vytvořit z nich co nejpravděpodobnější interpretaci. 

K vytvoření výsledného obrazu přitom využívá smyslových podnětů, našich předchozích zkušeností, očekávání či kontextu. Výzkum optických iluzí může mít ale přesah i do medicíny. Bylo například zjištěno, že u pacientů se schizofrenií dochází k narušení vizuálního zpracování, což se projevuje odlišným vnímáním těchto klamů. 

Iluze se šachovnicí

Úkol je jednoduchý, podívejte se na políčka A a B a určete jejich odstín.

iluze se šachovnicí

Autor: Wikimedia Commons, podle licence: CC BY-SA 4.0

Běžná odpověď bude znít, že políčko A je tmavě šedé, zatímco B světlé. Chyba lávky, ve skutečnosti mají obě stejný odstín, jakkoli nepravděpodobné se vám to může zdát. Těm, co by se o tom chtěli přesvědčit na vlastní oči, doporučujeme rozkliknout následující odkaz.

Jak je to ale možné? Mozek totiž při určování barvy nehodnotí každé políčko izolovaně, zohledňuje také okolní barvy, stíny a předpokládané osvětlení. U políčka B nacházejícího se ve stínu mozek předpokládá, že by mimo stín bylo světlejší a uzpůsobuje tomu své vnímání. Roli zároveň hrají okolní políčka. V obklopení tmavých se zdá pole světlejší, světlejších zase tmavší. 

Kanizsův trojúhelník

Pozorně si prohlédněte následující obrázek a zamyslete se nad tím, co vidíte.

Kaniszův trojúhelník

Autor: Wikimedia Commons, podle licence: CC BY-SA 3.0

Předpokládáme, že jste krom jiných neúplných tvarů a čar zaregistrovali uprostřed se čnící bílý rovnoramenný trojúhelník, přestože zde reálně nakreslen není. Toto zdání vytváří okolní přerušované čáry a kruhové výseče. 

Je to dáno tím, že mozek má sklon propojovat chybějící linie, aby se výsledný obraz jevil jako celistvý. Jedná se o příklad tzv. iluzorních obrysů. Stvořil ho Gaetano Kanizsa, italský vědec a malíř. Své dílo uveřejnil v 70. letech, čímž zvýšil zájem o psychologii vnímání. 

Rubinova váza

Troufneme si tvrdit, že na tento optický klam narazila už někdy drtivá většina lidí. Přesto by byla škoda ho z našeho výčtu vynechat. Tak co, vidíte na první dobrou dvě tváře z profilu, nebo vázu?

Rubinova váza

Autor: Shutterstock.com

Tento optický klam je znám pod označením Rubinova váza, stojí za ním totiž dánský psycholog Edgar Rubin, který ho vymyslel roku 1915. Dotyčný buď vidí dvě na sebe hledící tváře z profilu, nebo veprostřed se tyčící elegantní vázu. Vtip je v tom, že nikdy nelze spatřit obě varianty současně. 

Z toho je možné vyčíst, jak si mozek počíná při organizování vizuálních informací a rozlišování mezi tím, co vnímáme jako objekt v popředí a pozadí. Uvedená iluze hrála roli v gestaltové psychologii a i v současnosti se využívá ke zkoumání neurologických základů vnímání. Rychlé přepínání mezi různými interpretacemi přitom může u jedince svědčit o vyšší míře kreativity a flexibility myšlení.

Penroseův trojúhelník

Máme tu další obrázek, se kterým už jste se nejspíše již někdy setkali. Také vám na něm něco nesedí?

Penroseův trojúhelník

Autor: Wikimedia Commons, podle licence: Public Domain CC0

Celý trik je v tom, že ačkoli se jedná o dvojrozměrnou kresbu, mozek ji kvůli perspektivním vodítkům vnímá jako trojrozměrný objekt. Jednotlivé jeho části sice působí normálně, ale jako celek vzniká logický rozpor činící ho nemožným. 

Jde o grafický paradox porušující hned několik zákonů euklidovské geometrie. Prvně se vyskytl v díle švédského umělce Reutersvärda už ve 30. letech minulého století, až do 80. let se mu ale příliš pozornosti nevěnovalo. V roce 1958 k němu přitáhl pozornost Roger Penrose, který o něm sepsal článek, vydaný v britském časopise Journal of Psychology.

Vyzkoušejte také:

•    Test barvosleposti
•    IQ test
•    Test paměti
•    Test logického myšlení
•    Test postřehu
•    Test prostorové představivosti
•    Test reakce
•    Test zraku
•    Stroopův test
•    Test astigmatismu
•    Test kontrastní citlivosti
•    Test na ADHD
•    Test goniometrických klamů
•    Test logiky
•    Test multitaskingu
•    Test slepého místa
•    Test rozlišování barev
•    Test vizuální paměti

Zdroje: techsvet.cz,  magazin.aktualne.cz, zoom.iprima.cz

Kvíz týdne

Kvíz: Uhádnete, jaké nemoci se léčí těmito léky?
1/9 otázek