Co je viróza?
Co se dozvíte v článku
Viróza je onemocnění, které způsobují viry (drobné parazitické organismy menší než bakterie), jež napadají hostitelovy buňky za účelem růstu a množení se (vytváření svých kopií). Virové infekce často vyvolávají onemocnění dýchacích cest a zažívacího traktu, ale mohou infikovat i jiné části těla. Velmi mladí lidé, osoby nad 65 let nebo lidé s autoimunitním onemocněním jsou k virózám náchylnější.
Virovými infekcemi se může člověk nakazit kdykoli během roku, ale některé se častěji pojí se zimním obdobím nebo obdobím dovolených. Mezi takové patří třeba běžné nachlazení, chřipka nebo covid-19.
Občas lidé naráží na problém, jak poznat angínu od virózy. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že angína má především bakteriální původ, přičemž ji nejčastěji způsobuje bakterie zvaná Streptococcus pyogenes. Viry ji mohou sice také vyvolat, ale nemívá v takovém případě závažnější průběh. K čemu však spíše dochází, je, že si lidé mohou splést angínu s infekční mononukleózou, kterou přenáší Epstein-Barrové virus (odtud název EB viróza) náležející k herpetickým virům a jež se nejčastěji přenáší přímým kontaktem (slinami) či prostřednictvím kapének. [1, 2, 3, 4, 5]
Typy virových onemocnění
Viry lze rozdělit podle toho, jakou část těla napadají, jak se šíří nebo jaké příznaky jsou s nimi spojené. Některé viry dokonce mohou zapříčiňovat vícero onemocnění (např. herpes viry a adenoviry). Mezi virózy zahrnujeme:
- respirační infekce (nachlazení, chřipka, virový zápal plic, covid-19),
- infekce trávicího traktu (střevní viróza, hepatitida),
- virové hemoragické horečky (ebola, žlutá zimnice, horečka dengue),
- sexuálně přenosné infekce (HIV, HPV, herpes),
- exantematické infekce (plané neštovice, pásový opar, pátá nemoc, spalničky nebo zarděnky),
- neurologické infekce (virová encefalitida, virová meningitida, vzteklina nebo dětská obrna),
- vrozené infekce (virus zika, vrozená infekce cytomegalovirem). [6, 7, 8]
Příčiny vzniku virózy
Jak už bylo řečeno výše, virózu způsobují viry. Ty se mohou šířit různými způsoby, a to například kapénkami a částicemi, jež vydechuje nakažený člověk. Ty pak můžete vdechnout nebo se dostanou do kontaktu (kupříkladu skrze kontaminovanou vodu či potraviny) s vašimi ústy, nosem či očima a nemoc je na světě.
Do těla se ale mohou dostat i při pohlavním styku genitáliemi či konečníkem přes trhlinu v kůži. Další možností přenosu je poštípání osoby infikovaným hmyzem nebo zvířetem, v průběhu těhotenství z nastávající matky na dítě či při (dnes již vzácně) transfuzi kontaminované krve. Co se týče virózy v těhotenství konkrétněji, existují viry, které mohou skrze rodičku infikovat plod i placentu. Jedná se kupříkladu o virus zika, zarděnek a Cytomegalovirus. [9, 10, 11, 12]
Jaké jsou příznaky virózy?
Příznaky virové infekce se odvíjí od toho, jakým virem jste se nakazili a která část těla je postižena. Můžou být velmi mírné, některé ale i velmi vážné. Mezi nejčastější projevy, jak se imunitní systém snaží z těla odstranit nežádoucí hosty, patří:
- bolest v krku, bolest hlavy či svalů, horečka, sekrece z nosu, únava, kašel, kýchání (příznaky respiračního onemocnění, jako je nachlazení nebo chřipka),
- nevolnost či zvracení, průjem, horečka, zimnice, ztráta chuti k jídlu, křeče a bolest břicha (příznaky střevní virózy),
- vyrážky, vředy, svědění, otok, puchýře a bradavice (kožní příznaky),
- abnormální výtok z penisu nebo pochvy, bolestivé močení nebo pálení při močení, výskyt vřídků nebo bradavic na genitáliích či v ústech, vyrážka na kůži kolem genitálií (příznaky sexuálně přenosných infekcí),
- bolest hlavy, horečka, ztuhlost šíje, fotofobie (citlivost na světlo), nadměrná únava, letargie, ztráta chuti k jídlu, nevolnost a zvracení (příznaky neurologického onemocnění),
- kašel, horečka, průjem, bolest svalů či hlavy, nadměrné krvácení, snadná tvorba modřin (příznaky hemoragické horečky).
Je nutné dodat, že mnoho virů se neprojevuje navenek žádnými symptomy, váš imunitní systém si s nimi dokáže poradit sám. Zároveň většina virových onemocnění odezní po několika dnech sama bez nutnosti speciální léčby. [13, 14, 15]
Diagnóza
Pokud se u jedince objeví příznaky virového onemocnění, doporučuje se navštívit lékaře. Lékař pravděpodobně provede fyzikální vyšetření a leckdy určí diagnózu na základě pacientovy anamnézy a příznaků. Některá onemocnění totiž mají charakteristické příznaky, dle nichž lze nemoc jednoduchým vyšetřením diagnostikovat (např. spalničky, plané neštovice).
Dalším klíčovým faktorem ke stanovení diagnózy je období, v němž pacient onemocní. Některé typy viróz se totiž objevují pouze sezonně (typicky chřipka během chladných měsíců, ačkoli existuje také letní viróza) a lékaři tak k identifikaci napomůže přítomnost dalších podobných případů.
Ke zjištění typu organismu odpovědného za zdravotní potíže se může doktor rozhodnout pro krevní testy nebo odebrání vzorku na kultivaci, většinou krve, hlenu, moči, stolice či jiného materiálu odejmutého z infikované oblasti. Testy se zpravidla provádějí rychle, což platí zvlášť v případě, že se jedná o infekci ohrožující veřejné zdraví nebo projevující se závažnými příznaky. [16, 17, 18]
Léčba virózy
Antibiotika na virózu uplatňovat nelze, proti virům neúčinkují. Virové onemocnění však je možné léčit aplikováním antivirotik. Antivirotika se používají k léčbě chřipky, pásového oparu či planých neštovic (v některých případech). U mnoha virových onemocnění ovšem není žádná specifická léčba známa, terapie se proto zaměřuje na zmírnění příznaků, zatímco tělo se pokouší virózy zbavit samo.
Pacientovi se přitom obvykle radí, aby dostatečně odpočíval (umožnilo se imunitnímu systému s virem bojovat), zůstal hydratovaný a uzpůsobil nemoci stravu (teplé nápoje, kuřecí polévka při nachlazení). Co se týče nachlazení, měl by během něj nemocný zůstat v klidu, potlačovat horečku, případně užívat léky na vykašlávání, avšak nikoli proti kašli (zásadní je zbavit se hlenu).
V místnosti obývané nemocným se doporučuje zapnout zvlhčovač vzduchu nebo vlhkosti docílit přiloženým ručníkem na topení. Přesušenou sliznici je nutné neustále zvlhčovat, vhodně tomuto účelu slouží bylinkové čaje, minerální vody bez bublinek či ředěné džusy. Ač to někomu nemusí být příjemné, účinným a osvědčeným prostředkem je vyplachování si nosu vlažným slaným roztokem. Jak dlouho přitom viróza trvá, se nedá s určitostí říci, k nabrání sil však většinou postačí zhruba 4 až 5 dnů. [19, 20, 21, 22]
Prevence
Proti šíření virových onemocnění je možné se bránit několika způsoby:
- hygiena (časté a důkladné mytí rukou, vyhýbání se kontaktu s nakaženými osobami, nošení roušek, čištění povrchů, které by mohly být infikovány choroboplodnými zárodky),
- očkování (aktivní imunizace, vakcíny se podávají před vystavením se viru),
- dodržení bezpečných stravovacích návyků (správné skladování potravin, ohřívání masa při vhodné teplotě, mytí ovoce a zeleniny před konzumací),
- praktikovat bezpečný sex (použití kondomů),
- použití repelentů proti hmyzu, nošení kalhot a triček s dlouhými rukávy,
- výživná a vyvážená strava k udržení zdravého imunitního systému. [23, 24, 25, 26]
Potýkali jste se už někdy se střevní virózou?
Viróza u dětí
Děti mají větší tendenci se virózou nakazit. Pokud se zaměříme na nachlazení u dětí, předškolní děti se nachladí běžně až šestkrát ročně. U zdravých dětí není ale ani výjimkou, že v jednom roce prodělají až 12 virových onemocnění. Často se také stává, že dítě onemocní krátce poté, co se uzdraví z nějaké jiné choroby. Rodičům se pak proto může zdát, že je jejich dítě nemocné neustále. S přibývajícím věkem se však četnost prodělaných viróz snižuje.
Viróza se u dětí projevuje několikerými příznaky, jako je ucpaný nos nebo rýma, červené či slzící oči, bolest v krku, horečka, vyrážka, kašel nebo kýchání, zvracení, průjem nebo nechuť k jídlu.
V případě střevní virózy u dětí je nutné hlídat, jestli dítě pije dostatek tekutin. Z tohoto hlediska jsou nejnebezpečnější rotavirové infekce, které způsobují rychlé odvodnění organismu. Nejčastěji se jimi nakazí děti do 5 let věku. Pomoci předcházet dehydrataci mohou různé rehydratační roztoky dostupné běžně v lékárnách.
U malých dětí viry kromě jiného běžně způsobují krup, tedy zánět horních a dolních cest dýchacích, tzv. laryngotracheobronchitidu, nebo onemocnění dolních cest dýchacích zvané bronchiolitida. [27, 28, 29, 30]
Střevní viróza
Střevní viróza je průjmovým onemocněním virového původu. Většinou je její průběh lehký a během pár dnů se člověk zotaví, přičemž výjimkou není ani jednodenní střevní viróza. Na lehkou váhu by se však neměla brát u kojenců, starších osob či osob s oslabeným imunitním systémem, u nichž může být i smrtelná.
Střevní viróza se projevuje příznaky, jako jsou zvracení, zimnice, křeče a bolest žaludku či vodnatá stolice. Jelikož příznaky jsou podobné jiným onemocněním, lze ji zaměnit za bakteriální infekci, způsobenou například salmonelou či bakterií E. coli. Inkubační doba střevní virózy trvá 1 až 3 dny s tím, že nejvyšší nakažlivost je v prvních 4 dnech od vypuknutí nákazy a k přenosu infekce stačí i jen malá infekční dávka.
Zaručená léčba střevní virózy neexistuje, proto je nejlepším způsobem, jak zabránit infikování se této nemoci, dodržovat preventivní opatření. Zopakujme, že jde tedy hlavně o důkladné mytí si rukou, omývání ovoce a zeleniny před konzumací a udržování si odstupu od nakažených jedinců. Mezi postupy k zmírnění příznaků patří klid na lůžku, pití slazeného čaje po malých doušcích a při průjmu je vhodné pít iontové nápoje nebo si vzít aktivní uhlí. Žádoucí je také užívání probiotik.
Není nutné držet během střevní virózy nějakou speciální dietu, hlavní je průběžně doplňovat tekutiny. Doporučuje se však začít snadno stravitelnými potravinami, jako jsou krekry, toasty, banány, jablečná přesnídávka, rýže a kuřecí maso. Po navrácení chuti k jídlu je možné se vrátit k běžnému jídelníčku i v případě, že průjem zcela neodezněl. [31, 32, 33, 34, 35]
Zdroje: my.clevelandclinic.org, health.com, healthline.com, webmd.com, msdmanuals.com, medicalnewstoday.com, cpzp.cz, britannica.com, medlineplus.gov, rch.org.au, poliklinikaipp.cz, khsova.cz, nemocnice-vs.cz, mayoclinic.org, niddk.nih.gov, venerologie.cz, angina.eu