Co jsou to chlamydie?
Chlamydie jsou mikroskopické, parazitické organismy, které se svou velikostí podobají virům. Lékaři je ale klasifikují spíše jako bakterie, ačkoliv se od nich v mnoha ohledech liší. Jedná se totiž o nepohyblivé intracelulární patogeny parazitující na živých buňkách, ze kterých si berou veškerou energii, kterou potřebují, ale samy si ji nejsou schopné vyrobit.
Na živých buňkách, ve kterých žijí, jsou tedy chlamydie plně závislé. Co se týče struktury, jde o gramnegativní bakterie s nekompletní bakteriální stěnou, které rostou, množí se a jsou schopné makromolekulární přeměny. Nemají ovšem vlastní systém pro tvorbu ATP, takže veškerou energii pro růst a množení získávají z hostitelských buněk. Z toho důvodu se označují jako energetičtí parazité.
Životní cyklus chlamydií je poměrně dlouhý, komplikovaný a probíhá v buňce makroorganismu. Jejich antigenní výbava je pak pro člověka riziková, protože pokud je jeho imunitní systém oslabený, dochází vlivem přítomnosti těchto mikroorganismů k rozvoji patologických dějů. U pacienta se pak mohou objevit různá onemocnění včetně závažných zdravotních komplikací.
Chlamydie představují významné patogeny urogenitálního traktu, oka a dýchacího ústrojí. To znamená, že primárně infikují epitelové buňky uropoetického systému, dýchací soustavy a spojivek, ale kromě toho mohou napadat i endoteliální buňky, buňky hladkého svalu, monocyty, lymfocyty a makrofágy. Na místě pak typicky vzniká zánět s tendencí ke chronicitě.
V současné době lékaři považují některé chlamydiové infekce za poměrně závažný problém. Důvodem je zvýšený výskyt těchto patogenů, ale i četnost a různorodost zdravotních problémů, které mohou mít na svědomí. Podobné vlastnosti jednotlivých druhů mohou navíc ztížit diagnostiku obtíží a účinnost antibiotik bývá v některých případech omezená. [1, 2, 3, 4]
Jak se chlamydie přenáší?
Přemýšlíte, jak se mohou výše zmíněné patogeny mezi lidmi šířit? V tom případě mějte na paměti, že zde samozřejmě záleží na tom, o jaký konkrétní druh energetického parazita se jedná. Jedním ze způsobů, jak se člověk může nakazit bakterií Chlamydia trachomatis, je pohlavní styk (vaginální, anální i orální) bez bariérové ochrany. Rizikové je pak i časté střídání partnerů či nedodržování pravidel osobní hygieny.
Aby toho nebylo málo, člověk se může chlamydiovou infekcí (například patogenem Chlamydia pneumoniae) nakazit i nepřímo, tedy skrze kontaminované předměty. Nebezpečné jsou hlavně cizí ručníky nebo ložní prádlo, ale onemocnět můžete také v bazénu, v sauně nebo ve veřejných sprchách. Patogeny se navíc někdy přenáší také z nemocné matky na její dítě, a to při průchodu porodními cestami (Chlamydia trachomatis).
Kromě toho se ovšem chlamydie mohou šířit také vzdušnou cestou, tedy prostřednictvím kapénkové infekce, což je typické u plicních chlamydií. V tomto případě se bakterie přenáší podobně jako chřipka, například při kýchání, kašlání nebo smrkání. Pacient si ovšem může bakterie do organismu zanést i sám, a to hlavně ve chvíli, kdy si špinavýma rukama neustále mne a protírá oči. [5, 6, 7, 8, 9]
Druhy chlamydií
Chlamydie se řadí do samostatné čeledi známé jako Chlamydiaceae. Ta momentálně zahrnuje dva samostatné rody, konkrétně rod Chlamydia, kam se řadí hlavně druh zodpovědný za vznik urogenitálních a očních infekcí, a poté rod Chlamydophila. Zatímco některé bakterie pak představují výlučně lidské patogeny, jiné se řadí mezi zoonózy. Mezi nejznámější chlamydie patří:
- Chlamydia trachomatis – jde o nejrozšířenější sexuálně přenosné bakteriální patogeny na světě, které mají na svědomí rozvoj nepříjemných pohlavních chorob, urogenitálních zánětů a zrakových komplikací.
- Chlamydophila pneumoniae (Chlamydia pneumoniae) – tento druh napadá pacientovy dýchací cesty a způsobuje rozvoj akutních i chronických onemocnění respiračního traktu.
- Chlamydophila psittaci (Chlamydia psittaci) – jedná se o primárně zvířecí patogen, který ohrožuje hlavně ptáky a savce, ale za určitých podmínek se může přenášet také na člověka (způsobuje pak nemoc označovanou jako psitakóza).
- Chlamydophila pecorum (Chlamydia pecorum) – další typ chlamydie, který napadá zvířata (skot, ovce, kozy, ale také koaly). [10, 11, 12, 13]
Chlamydie na plicích
Chlamydophila pneumoniae, známá také jako Chlamydia pneumoniae, je intracelulární energetický parazit, s nímž se během života setká až 80 % populace. Typicky napadá dýchací cesty a způsobuje rozvoj nepříjemných respiračních onemocnění, přičemž patří mezi nejčastější příčiny komunitně získané pneumonie. Kromě toho ale může proniknout také do monocytů, makrofágů a dalších buněk.
Ačkoliv mnozí pacienti o existenci plicní chlamydie nikdy neslyšeli, ze všech druhů chlamydií je tato varianta v populaci nejrozšířenější. Navíc jde o výhradně lidský patogen, který může u člověka vyvolat řadu nepříjemných zdravotních komplikací. Během posledních let přitom počet akutních i chronických onemocnění způsobených chlamydiemi neustále stoupá.
Přestože může mít na svědomí řadu zdravotních komplikací, ve skutečnosti byla Chlamydophila pneumoniae (CPN) jedním z nejpozději poznaných mikrobů. Jako samostatný druh byla vyčleněna teprve v roce 1999, kdy vědci zjistili, že s ostatními typy sdílí méně než 10 % homologie DNA. Do té doby ji lékaři považovali za TWAR kmen Chlamydie trachomatis.
Následně se podařilo zjistit, že k primoinfekci dochází typicky mezi 5. a 18. rokem života. Zatímco u dětí do 5 let jsou pak infekce způsobené patogenem Chlamydia pneumoniae poměrně vzácné, u dospělých mohou způsobit řadu obtíží (sinusitidy, bronchitidy, pneumonie a podobně), přestože řada z nich si proti nim vytváří protilátky, a dochází také k bezpříznakovým reinfekcím. [14, 15, 16, 17, 18]
Přenos a inkubační doba chlamydie
Zdrojem nákazy je nemocný člověk, který prostřednictvím sekretů z respiračního traktu přenáší onemocnění na ostatní vnímavé jedince. Plicní chlamydie se tedy mezi lidmi šíří vzdušnou cestou (kapénkami), konkrétně při kašlání, smrkání, kýchání nebo dokonce i mluvení. Inkubační doba plicní chlamydie se pak pohybuje kolem 10–14 dnů, ale někde se uvádí i 3–4 týdny.
Parazitické mikroorganismy se přitom objevují ve dvou formách. Z člověka na člověka se přenáší elementární tělísko, které si v hostitelově organismu hledá buňku, ze které bude získávat energii. Jakmile se dostane do těla, mění se v retikulární tělísko, které může produkovat další infekční elementární tělíska. Napadené buňky pak podporují životní cyklus chlamydií a ztrácejí svou funkčnost. [19, 20]
Jak poznat plicní chlamydie
Pacienty obvykle zajímá hlavně to, jaké má Chlamydia pneumoniae příznaky. Bakterie v tomto případě napadají především respirační trakt, přičemž navenek obvykle působí jako běžné chřipkové onemocnění nebo infekce horních či dolních dýchacích cest. K počátečním projevům se pak řadí třeba rýma, škrábání v krku, pokašlávání nebo chrapot.
Chlamydia pneumoniae způsobuje u pacientů rozvoj různých obtíží. Pokud jde o horní dýchací cesty, patří sem například zánět nosohltanu, zánět vedlejších nosních dutin nebo akutní laryngitida. Kromě toho pak tato bakterie postihuje i dolní dýchací cesty. Je druhým nejčastějším původcem komunitně získaného zápalu plic (pneumonie) a může mít na svědomí i zánět průdušek.
Většina respiračních infekcí způsobených tímto typem chlamydií mívá lehký průběh nebo se o nich pacient vůbec nedozví, protože probíhají zcela asymptomaticky. Pokud se ovšem rozvinou, mohou se u nemocného manifestovat prostřednictvím následujících příznaků:
- celková únava,
- kašel a rýma,
- chrapot a kýchání,
- bolesti hlavy,
- bolest v krku,
- dušnost,
- zvýšená teplota,
- horečka,
- dýchací obtíže,
- nadměrné pocení,
- bolest na hrudi,
- hypoxie,
- zánět spojivek,
- zánět středního ucha.
Na průběh onemocnění mívá vliv hlavně individuální reaktivita pacienta, která je dána geneticky. Zatímco v určitých případech si člověk ani nevšimne, že se v jeho organismu odehrává něco neobvyklého, některé formy pneumonie bývají velice závažné. To platí hlavně pro osoby se sníženou obranyschopností organismu nebo pro starší pacienty.
Ačkoliv pak nákaza chlamydiemi často začíná jako respirační infekce, postupem času se mohou bakterie rozšířit také do dalších oblastí. Typicky pak napadají třeba nervovou tkáň, mozek (mikroglie), svaly, monocyty (krevní buňky), výstelky krevních cév nebo dokonce buňky imunitního systému (makrofágy). Na zasažených buňkách poté parazitují, kvůli čemuž nemohou plnit svou původní funkci.
Chlamydie jsou schopné v organismu hostitele přežívat klidně i několik let, což vede k reinfekcím. Neléčené chlamydiové infekce pak u pacientů vyvolávají řadu zdravotních komplikací. Kromě toho, že bakterie mohou postupem času zcela zničit plíce a způsobit jejich rozpad, také napadají další orgány. Mohou například poškodit srdce a vyvolat infekční endokarditidu či myokarditidu.
Kromě toho plicní chlamydie způsobují chronické záněty kloubů, astma, meningoencefalitidu i řadu dalších obtíží a mohou zhoršit projevy chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN) nebo cystické fibrózy. Již několik let se pak uvažuje o možném uplatnění CPN při vzniku roztroušené sklerózy, ischemické choroby srdeční či Alzheimerovy choroby. V nejhorších případech přitom může dojít i ke smrti pacienta. [21, 22, 23, 24, 25]
Diagnostika
K odhalení přítomnosti chlamydiových infekcí dnes slouží řada různých metod. Lékaře samozřejmě bude nejprve zajímat klinický obraz. Jeden konkrétní test na chlamydie sice neexistuje, ale provádí se mikrobiologická a imunologická vyšetření a dále pak vyšetření biomarkerů. Spektrum mikrobiologických metod pak zahrnuje techniky pro přímý i nepřímý průkaz chlamydií.
Přímá diagnostika spočívá v prozkoumání odebraného buněčného materiálu. Že se pacient skutečně potýká s chlamydiemi, se přitom pozná pomocí detekce specifických úseků DNA metodou PCR nebo prostřednictvím detekce specifických antigenů CPN (Chlamydia pneumoniae) a CTR (Chlamydia trachomatis) díky imunofluorescenčnímu testu (IF). Nepřímá diagnostika je pak založena na sérologickém stanovení protilátek, k čemuž se používá test ELISA či mikroimunofluorescenční test (MIF).
Zažili jste někdy plicní chlamydie?
Diagnostika respiračních infekcí se opírá hlavně o sérologická vyšetření (detekce rodově a druhově specifických testů). Konkrétní druh bakterií je možné určit pomocí specifických protilátek proti elementárním tělískům Chlamydie pneumoniae (IgM, IgG). Pro přímou detekci pomocí PCR či IF lékaři provádí nazofaryngeální výtěr, ale mohou pracovat také s hlenem, aspirátem nebo třeba pohrudničním výpotkem. Pro nepřímý průkaz chlamydií se odebírá nativní krev. [26, 27, 28, 29, 30]
Léčba chlamydií
Přemýšlíte, jak porazit chlamydie a zbavit se tohoto problému jednou provždy? Nejdůležitější je samozřejmě včas navštívit svého ošetřujícího lékaře a podstoupit všechna potřebná vyšetření. Ať už prokáže přítomnost chlamydie test z krve nebo jiná metoda, je nutné pak zvolit odpovídající léčbu a dodržovat veškerá opatření, která vám lékař doporučí.
Nejčastěji se v rámci léčby podávají antibiotika na chlamydie. Terapie v tomto případě musí odpovídat klinickému stavu pacienta a zároveň musí být specifická pro konkrétní druh bakterie, jehož přítomnost se u nemocného potvrdila. A jak přesně fungují na chlamydie antibiotika? Léky musí proniknout do zasažených buněk a v nich zabránit dalšímu množení patogenů, které by jinak začaly napadat i další zdravé buňky.
Prokáže-li se u pacienta dané onemocnění, typicky se volí pro plicní chlamydie léčba pomocí tetracyklinů, makrolidových antibiotik či chinolonů 2. nebo 3. generace. U dospělých je lékem první volby většinou azithromycin nebo doxycyklin, u dětí pak clarithromycin či azithromycin. Během dvou až tří týdnů by se pak mělo nemocnému částečně ulevit. V horších případech, kdy se objeví dechová tíseň, záchvaty kašle či spánková apnoe, musí být hospitalizován a namístě je i kyslíková terapie.
V poslední době se však ukazuje, že antibiotika někdy zdravotní stav pacienta nejsou schopná zlepšit, neurychlují jeho uzdravení a nemají správné účinky. Proto se pak doporučuje podávání symptomatických léků, konzumace dostatečného množství tekutin a klid na lůžku, přičemž léčba plicní chlamydie může zahrnovat i užívání volně dostupných prostředků, jako je Chlamydil a Chlamydil Extra. [31, 32, 33, 34, 35, 36]
Zdroje: wikiskripta.eu, szu.cz, chlamydie.info, infektologie.cz, medicinapropraxi.cz, lekarnickekapky.cz, internimedicina.cz, stefajir.cz
