Erektilní dysfunkce není jen záležitostí seniorů. Potrápit může i výrazně mladší pacienty

Jak funguje erekce?

Erekce je složitý fyziologický proces, který vyžaduje součinnost nervového, cévního a endokrinního systému, ale i pacientovy psychiky. Klíčovým momentem je v tomto případě relaxace hladkého svalstva topořivých těles, což následně vede k rozšíření tepen, plnění penisu krví a zamezení odtoku žilní krve. Vyvolat erekci pak může sexuální vzrušení nebo mechanická stimulace erotogenních zón. [1, 2, 3, 4]

Co je erektilní dysfunkce?

Tímto názvem lékaři označují situace, kdy muž není schopný dosáhnout erekce nebo ji udržet za účelem uspokojivého pohlavního styku. Jde dokonce o nejčastější sexuální poruchu, se kterou se dnes muži potýkají, přičemž podle výzkumů trápí erektilní dysfunkce zhruba 1 z 10 pacientů. Obvykle pak souvisí i s dalšími problémy, jako je snížené libido.

Příležitostné potíže s dosažením erekce zažívá velké procento mužů a nejedná se tedy o žádný nebezpečný zdravotní problém, který by měl člověka výrazně znepokojovat. Na vině přitom může být například nadměrná konzumace alkoholu, stres, extrémní únava nebo také nějaký problém v partnerském vztahu. Pokud ale potíže s erekcí přetrvávají, je nutné začít situaci řešit.

Dlouhodobé problémy s dosažením a udržením erekce, a to konkrétně zhruba při 50–70 % pokusů o sexuální styk, lidé někdy hovorově označují také pojmem impotence. Danou poruchu byste si nicméně neměli plést s mužskou neplodností (sterilitou) ani s neschopností naplno prožít orgasmus. Pacientům však brání v započetí nebo dokončení uspokojivého intimního styku.

Ačkoliv s přibývajícím věkem roste i počet případů erektilní dysfunkce a v případě mužů po padesátce je tento problém poměrně běžný, ne vždy je na vině právě stárnutí. Někteří muži zůstávají sexuálně aktivní až do svých 80 let, aniž by dané potíže nějak výrazněji pociťovali. Někdy se naopak objeví erektilní dysfunkce u mladých pacientů, což může být znakem jiného zdravotního problému. [5, 6, 7, 8]

Příznaky erektilní dysfunkce

Občasné potíže s dosažením erekce mohou postihnout každého muže, a to například vlivem stresu, pracovního vytížení nebo celkové únavy. Že se skutečně jedná o erektilní dysfunkci, kterou je nutné řešit s lékařem, pak značí dlouhodobé problémy, které mohou mít následující podobu:

• neschopnost dosáhnout erekce,
• neschopnost udržet erekci,
• nedostatečné ztopoření penisu,
• snížená sexuální touha.

Existují přitom dva různé typy těchto problémů. V prvním případě se u pacienta erekce dostaví během masturbace, v průběhu noci nebo ráno, ale snaha o uspokojivý intimní styk často končí selháním, což bývá typicky důsledkem psychologických problémů. Ve druhém případě erekce nepřichází ani při masturbaci nebo v noci, což často značí jiný zdravotní problém.

Erektilní dysfunkce navíc běžně souvisí i s dalšími sexuálními poruchami, jako je například předčasná ejakulace, opožděná ejakulace nebo anorgazmie (neschopnost dosáhnout orgasmu po dostatečné stimulaci). Není to nicméně pravidlem. Pokud u vás ovšem některý z výše popsaných příznaků přetrvává dlouhodobě, rozhodně tento problém konzultujte s ošetřujícím lékařem. [9, 10, 11, 12]

Příčiny erektilní dysfunkce

Mužská erekce je komplexní proces, který zahrnuje spolupráci mozku, krevních cév, svalů, nervů, hormonů, ale i psychiky. Erektilní dysfunkce tedy může být důsledkem narušené funkce kteréhokoliv z těchto fyziologických systémů, ale svou roli zde často hraje také stres a na vině bývá i kombinace fyzických a psychických problémů.

Podle toho, jaké má erektilní dysfunkce příčiny, lékaři často vyčleňují tři samostatné typy daného onemocnění, s nimiž se pacienti mohou setkat. Sem patří organické erektilní dysfunkce, kdy je na vině například jiné onemocnění, poranění nebo operace v pánevní oblasti, dále pak psychogenní erektilní dysfunkce a smíšené erektilní dysfunkce.

Ačkoliv lidé v minulosti považovali erektilní dysfunkci především za důsledek negativního působení některých psychologických faktorů, později se do popředí dostal zájem o organické příčiny této poruchy. V současné době představuje psychogenní erektilní dysfunkce zhruba 20 % případů, zatímco až 60 % nemocných se potýká s vaskulárními (cévními) problémy.

Jiné zdravotní obtíže

Za rozvoj erektilní dysfunkce bývají často zodpovědné další zdravotní problémy, které zahrnují třeba hormonální příčiny, neurologické příčiny, vaskulární faktory nebo různá chronická onemocnění. Konkrétně pak může tuto poruchu způsobit některý z následujících stavů:

• ateroskleróza,
• ischemická choroba srdeční,
• kardiovaskulární onemocnění,
• vysoký krevní tlak,
• zvýšený cholesterol (dyslipidémie),
• diabetes mellitus (cukrovka),
• diabetická neuropatie,
• nedostatek testosteronu,
• onemocnění štítné žlázy,
• hyperprolaktinemie,
• hyperhomocysteinemie,
• metabolický syndrom,
• roztroušená skleróza,
• chronické onemocnění ledvin,
• spánkové poruchy (spánková apnoe),
• Parkinsonova choroba,
• poranění v oblasti míchy,
• poranění penisu, prostaty, močového měchýře nebo pánve,
• operace v oblasti pánve (prostatektomie, operace konečníku),
• Peyronieho choroba (jizvení a fibrotizace v měkkých tkáních penisu),
• priapismus (dlouhotrvající, neustupující bolestivá erekce),
• ale i řada dalších chronických chorob.

Užívání některých léků

Erektilní dysfunkce může být jedním z vedlejších účinků užívání vybraných medikamentů, které jsou určené k léčbě jiných zdravotních obtíží. Působí totiž jako lék primárního onemocnění nebo poranění, ale zároveň mohou ovlivnit mužské hormony, nervovou soustavu nebo krevní oběh. Tuto situaci je pak nutné konzultovat s ošetřujícím lékařem. Na vině přitom mohou být některá z následujících léčiv:

• antihypertenziva (léky na vysoký krevní tlak),
• antiandrogeny (používané k léčbě rakoviny prostaty),
• antiarytmika (léky na nepravidelnou srdeční činnost),
• antidepresiva,
• antihistaminika,
• diuretika,
• léky na vředy,
• trankvilizéry či sedativa,
• léky potlačující chuť k jídlu,
• léky na Parkinsonovu chorobu,
• nesteroidní protizánětlivé léky,
• chemoterapeutika,
• hormonální léčba,
• léky na rakovinu prostaty,
• léky proti záchvatům.

Psychologické faktory

Zhruba pětina případů erektilní dysfunkce souvisí s psychickým stavem pacienta, přičemž maximum postižených lékaři registrují ve dvou věkových skupinách. Konkrétně jde o muže mezi 21. a 30. rokem života a poté o muže mezi 41. a 50. rokem života. Erektilní dysfunkce pak může mít negativní dopad na kvalitu pacientova života, ale i na život jeho partnerky či partnera.

Aby toho nebylo málo, psychologické faktory velice často komplikují také případy erektilní dysfunkce způsobené jinými zdravotními problémy, působením rizikových faktorů nebo konzumací léků a mohou dokonce vést k fixaci dané poruchy. Konkrétně pak mezi psychologické činitele, které mohou být důvodem rozvoje nebo prohloubení erektilní dysfunkce, patří například:

• deprese,
• úzkostlivé stavy,
• poruchy osobnosti,
• stres a vytížení v práci,
• hektický způsob života,
• nízké sebevědomí a pocity méněcennosti,
• nejistota a nedostatečné sexuální zkušenosti,
• problémy ve vztahu a ztráta sexuálního zájmu,
• obava z vyrušení při intimním styku a další situační faktory,
• strach ze selhání (poté, co muž v minulosti nedosáhl erekce),
• restriktivní sexuální výchova vlivem morálních či náboženských postojů,
• negativní zážitky z minulých intimních vztahů,
• zneužívání a další traumata z dětství,
• abúzus pornografie.

Další rizikové faktory

Kromě výše zmiňovaných onemocnění, léků a psychologických faktorů může svou roli při vzniku erektilní dysfunkce sehrát i celá řada dalších rizikových faktorů, z nichž mnohé výrazně souvisí s životním stylem konkrétního pacienta. Sem patří především:

• vyšší věk pacienta,
• kouření,
• nadměrná konzumace alkoholu,
• užívání ilegálních drog,
• nadváha a obezita,
• nedostatek fyzické aktivity. [13, 14, 15, 16, 17, 18]

Možné důsledky

Erektilní dysfunkce může mít výrazný negativní dopad na pacientův běžný život, ale i na život jeho partnera nebo partnerky. Intimní styk bývá vlivem této poruchy často neuspokojivý pro oba zúčastněné, což může vyústit také v pocity zoufalství a ponížení. Pacienti pak mívají nízké sebevědomí, trápí je úzkosti a objevit se mohou i vztahové problémy. Důvodem přitom není pouze neschopnost dosáhnout erekce, ale i potíže s otěhotněním, které z tohoto problému pramení. [19, 20, 21]

Kdy vyhledat lékaře?

Svého ošetřujícího lékaře nebo jiného odborníka (například urologa) by měl vyhledat každý muž, který začne pociťovat jakékoliv obavy ohledně svého sexuálního zdraví a výkonu. To samé pak platí také v případě, kdy pacient zaznamená opakované či dlouhodobé problémy s erekcí, ale i jiné sexuální potíže, jako je například předčasná či opožděná ejakulace, nebo další zdravotní problémy. [22, 23, 24]

Diagnostika

Ačkoliv si mnozí lidé myslí, že tyto obtíže trápí pouze seniory, objevit se může i erektilní dysfunkce v mladém věku. Jelikož jde o typický příklad multifaktoriální poruchy, její diagnostika vyžaduje ze strany lékařů komplexní přístup. Na vině totiž může být také jiné chronické onemocnění, jako je karcinom prostaty, ischemická choroba srdeční nebo třeba cukrovka, což je nutné potvrdit, nebo naopak vyloučit prostřednictvím řady různých vyšetření.

Základem je důkladná anamnéza, která se soustředí na pacientovy obtíže, intimní a partnerský život (někdy může být přítomná také partnerka nebo partner). K tomuto účelu slouží také některé dotazníky, konkrétně IIEF-5 (International Index of Erectile Function), EHS (Erectile Hardness Scale) a SHIM (Sexual Health Inventory of Men).

Lékař se přitom snaží odhalit také možné příčiny daného problému, takže klade důraz na přítomnost některých rizikových faktorů. Bude ho tedy zajímat hlavně pacientův životní styl, ale i užívané léky, příznaky jiných onemocnění, traumata, operace, které daný jedinec v minulosti podstoupil, nebo psychické problémy, s nimiž by mohla mít erektilní dysfunkce souvislost.

V rámci diagnostiky bývá dalším krokem při posuzování erektilní dysfunkce vyšetření fyzikální (s ohledem na urogenitální, endokrinní a neurologický systém), které je důležité pro odhalení příčin tohoto onemocnění. Typicky se provádí vyšetření mužských pohlavních orgánů, vyšetření konečníku prstem a odběr krve na vyšetření prostatického specifického antigenu (PSA).

Dále si pak lékař v případě potřeby může vyžádat laboratorní vyšetření krve, pomocí kterého může zhodnotit hladinu glukózy, krevních lipidů nebo hormonů. Kromě toho se někdy v individuálních případech provádí také další testy, například červený krevní obraz, bílý krevní obraz a vyšetření hormonů štítné žlázy. Někdy je pak vhodné přidat i kultivační mikrobiologické vyšetření.

Spíše výjimečně se pak využívají také další vyšetřovací metody, kam v první řadě patří intrakavernózní injekční testy, které slouží ke zhodnocení integrity vaskulárního systému penisu. Někdy se ale provádí i duplexní sonografie penisu (ultrazvuk tepen procházejících jeho tělem, což bývá doplněno měřením průtoku krve v cévách penisu), kavernosonografie či monitorování noční penilní tumescence. [25, 26, 27, 28]

Léčba erektilní dysfunkce

Příležitostné selhání erekce je běžné a pacienti by se tímto problémem neměli příliš znepokojovat. Terapii tento problém vyžaduje až ve chvíli, kdy daná porucha ovlivňuje život člověka dlouhodobě a opakovaně. O tom, jaká bude u erektilní dysfunkce léčba, přitom vždy rozhoduje lékař po domluvě s pacientem. Musí navíc myslet na to, že svou roli zde často hrají i psychologické faktory.

Léčba první volby dnes zahrnuje perorální farmakoterapii erektilní dysfunkce, dále pak psychosexuální terapii a využití podtlakových erekčních přístrojů. Léčbu druhé volby pak představují léky podávané invazivní metodou (intrakavernózní injekční aplikace vazoaktivních látek) a léčbou třetí volby bývají penilní implantáty, revaskularizační operace a hormonální terapie (případně alternativní metody).

Během diskuse o tom, jak se zbavit erektilní dysfunkce, by měl lékař s pacientem probrat také možné vedlejší účinky jednotlivých léčebných metod (tedy užívaných léků, mechanické terapie nebo třeba chirurgického zákroku). Je-li pak příčinou erektilní dysfunkce nějaké jiné onemocnění, je nutné zvolit vhodnou léčbu tohoto prvotního problému.

Úprava životního stylu

K rozvoji erektilní dysfunkce mohou významnou měrou přispět některé faktory pacientova životního stylu. Proto je v první řadě nutné zaměřit se na jejich odbourání. Pacient by měl například zcela skončit s kouřením a měl by se vyhýbat nadměrné konzumaci alkoholu (a samozřejmě i nelegálním drogám). Kromě toho se doporučuje i změna jídelníčku, zařazení pravidelného pohybu a případně snižování tělesné hmotnosti.

Léky na erektilní dysfunkci na předpis

V rámci farmakologické léčby pacienti nejčastěji užívají inhibitory fosfodiesterázy typu 5, které jsou známé také jako inhibitory PDE5. Konkrétně jde o avanafil, tadalafil, sildenafil a vardenafil. Tyto medikamenty mohou efektivně posílit a prodloužit erekci, která se rozvíjí přirozeně (dochází k uvolnění svalových buněk v topořivých tělesech i k dostatečnému prokrvení).

Ačkoliv jsou inhibitory PDE5 schopné zvýšit krevní přítok do topořivých těles a podpořit erekci, nezbytnou podmínkou je erotická stimulace a přiměřená úroveň vzrušení. Léky samotné erekci nevyvolají. Kromě toho je nutné zmínit také to, že existuje řada kontraindikací, které užívání inhibitorů PDE5 nedovolují. Tento typ léčby například není vhodný pro pacienty, kteří:

• užívají vybrané typy léků (především nitráty),
• trpí závažným kardiovaskulárním onemocněním,
• trpí závažným jaterním onemocněním,
• prodělali v nedávné době cévní mozkovou příhodu,
• prodělali v nedávné době infarkt,
• mají velice nízký krevní tlak,
• mají nekorigovaný vysoký krevní tlak,
• trpí nestabilními bolestmi na hrudi,
• trpí degenerativním onemocněním sítnice.

Ve výše zmíněných případech může lékař pacientovi předepsat jiný lék na erektilní dysfunkci, který bude považovat za vhodný. Jejich účinnost je ale většinou nižší než v případě inhibitorů PDE5. Také se občas nasazuje substituční léčba testosteronem.

Intrakavernózní injekce vazoaktivních látek

Další variantou léčby je v případě erektilní dysfunkce takzvaná autoinjekční terapie, kdy si pacient pomocí tenké jehly vstřikuje přímo do topořivého tělesa roztok účinné látky (typicky prostaglandin E1). Tuto aplikaci je nutné provést bezprostředně před pohlavním stykem, přičemž účinná látka u pacienta následně vyvolá erekci bez ohledu na to, zda je skutečně vzrušený, nebo není.

Intrakavernózní injekce vazoaktivních látek je metoda, kterou lékaři zvažují hlavně ve chvíli, kdy u pacienta nefungují léky na erektilní dysfunkci. Předpokladem nasazení tohoto způsobu léčby je nicméně určitá manuální zručnost a zaškolení ze strany lékaře. Pozor by si přitom pacient měl dát na správné dávkování, protože při překročení hrozí prolongovaná erekce.

Intrauretrální aplikace prostaglandinu

V tomto případě si pacient do močové trubice zavádí speciální aplikátor ve tvaru tyčinky. Ten obsahuje účinnou látku (prostaglandin), která svou velikostí a formou připomíná zrnko rýže. Nevýhodou této léčebné metody nicméně mohou být vedlejší účinky v podobě pálení nebo jiných nepříjemných pocitů v močové trubici, které se dostaví krátce po aplikaci prostaglandinu.

Vakuové pumpy

Jednou z možností, jak léčit erektilní dysfunkci, jsou také speciální podtlakové erektory neboli vakuové pumpy. V tomto případě si muž na penis nasadí plastový válec a pomocí sací pumpy pak vytvoří podtlak. Díky tomu do penisu nateče krev a dojde k erekci. Poté je nutné z vakuové pumpy na kořen penisu stáhnout plastový pružný kroužek, jenž blokuje odtok krve. Ten se po intimním styku opět odstraní.

Zde je nutné také zdůraznit, že by měl pacient používat pouze lékařem doporučené vakuové pumpy a na nehomologované přístroje by měl raději zapomenout. Obecně pak za nevýhody této léčebné metody považujeme třeba sníženou citlivost penisu, vznik petechií (drobných modřin) na penisu a příliš krátké trvání erekce.

Terapie rázovou vlnou

Kromě výše zmiňovaných terapeutických metod se v některých případech pacientům doporučuje také léčba erektilní dysfunkce rázovou vlnou (ESWT). Jde o relativně nový přístup, kdy mechanický stimul rázové vlny pozitivně působí na cévní buňky v erektilní tkáni, což příznivě ovlivňuje také průtok krve. Daná metoda se přitom provádí ambulantně.

Penilní implantáty

Pokud selžou veškeré ostatní metody léčby, pacient může podstoupit invazivní chirurgický zákrok, který by měl jeho obtíže pomoci vyřešit. Do topořivých těles penisu se v tomto případě zavádějí penilní implantáty. Ty polotuhé (ohýbatelné či deformovatelné) lze v určitý moment ohnout směrem vzhůru. Dnes se již ale skoro nepoužívají.

Druhou variantou jsou hydraulické penilní implantáty, které fungují tak, že lékaři do šourku implantují malou pumpu. Tu pak může pacient vlastnoručně ovládat. V případě potřeby tedy přečerpá tekutinu ze zásobníku pod břišní stěnou do dvou válců implantovaných v těle penisu, což vede k jeho ztuhnutí. Poté je možné tekutinu pomocí ventilu zase vypustit.

Psychoterapie

V některých případech může být erektilní dysfunkce způsobená psychologickými faktory, které se často přidružují i k poruchám způsobeným organickými příčinami. Pro pacienty trpící erektilní dysfunkcí bývá daná situace zároveň velice stresující a deprimující. Proto může pomoci také psychoterapie nebo sexuální terapie (ať už primární, nebo pouze doplňková).

Alternativní metody léčby

Podle některých pozitivně působí u erektilní dysfunkce cvičení, konkrétně třeba Kegelovy cviky (určené ke zpevnění pánevního dna), jóga nebo cvičení aerobní (běhání, plavání). Zatímco některé metody pomohou uklidnit mysl i tělo, jiné naopak podporují proudění krve a posilují vybrané svalové skupiny, což může mít pozitivní vliv právě u pacientů trpících erektilní dysfunkcí. [29, 30, 31, 32, 33, 34, 35]

Zdroje: mayoclinic.org, hopkinsmedicine.org, my.clevelandclinic.org, urologyhealth.org, healthline.com, cus.cz, nzip.cz, medicinapropraxi.cz, urologiepropraxi.cz, internimedicina.cz, fyzioklinika.cz, niddk.nih.gov