Poruchy spánku jsou v naší populaci stále častější. Na co si dávat pozor?

Stádia spánku

Spánek představuje rytmicky se vyskytující stav, pro který je typická snížená reaktivita na veškeré vnější podněty, snížená pohybová aktivita a snížená kognitivní činnost. Zároveň jde o aktivní děj přímo řízený strukturami mozkového kmene, v jehož průběhu dochází ke změnám, které je možné zjistit pomocí elektroencefalografie (EEG).

Přestože si mnozí myslí, že je spánek uniformním stavem, není to pravda. V průběhu spánku se totiž postupně střídají dvě stádia (NREM spánek a REM spánek), která dohromady tvoří takzvanou spánkovou architekturu. Přechody mezi nimi jsou plynulé a přímo na sebe navazují, stejně jako přechody mezi spánkem a bděním.

U mladých lidí noční spánek zahrnuje zhruba 4–6 alternujících cyklů NREM a REM spánku, které se postupně střídají v intervalech trvajících asi 90 minut. S přibývajícím věkem se však mění charakter spánku, hlubokých spánkových stádií ubývá a pacienti se naopak potýkají s tím, že se mnohem častěji na krátkou dobu probouzejí (snižuje se práh probuditelnosti). [1, 2, 3]

NREM spánek

Prvním ze dvou typů spánku, které rozlišujeme, je NREM či non-REM spánek (anglicky Non-Rapid Eye Movement). Tato fáze bez rychlého pohybu očí u zdravého, mladého člověka obvykle tvoří zhruba 70 % doby spánku. Snění je v tuto chvíli spíše výjimečné a intenzita případného prožitku mnohem slabší, ale ve srovnání s REM fází lidé při NREM spánku vykazují vyšší mimovolní pohyblivost.

Vzhledem k tomu, že během této spánkové fáze bývají utlumené veškeré vegetativní funkce organismu, se můžete setkat také s označením pomalý spánek, spánek s pomalými vlnami nebo třeba synchronní spánek (díky pomalé, synchronizované EEG aktivitě). Tato spánková fáze se pak dělí na čtyři samostatná stádia, která nastupují postupně s tím, jak se spánek prohlubuje. Jde o:

• stádium 1 (lehký spánek) – fáze usínání, kdy člověk přechází ze stavu bdělosti přes malátnost až k fyzické a psychické relaxaci ve spánku,
• stádium 2 (lehký spánek) – dochází ke ztrátě kontaktu s okolím, mizí pohyb očí za víčky, snižuje se svalové napětí a zpomaluje se mozková aktivita,
• stádium 3 (hluboký spánek) – kromě uvolnění kosterního svalstva jsou pro tuto fázi typické také první sny, které si ovšem člověk po probuzení nepamatuje,
• stádium 4 (nejhlubší NREM spánek) – klesá krevní tlak, zpomaluje se tep a dýchání, dochází k regeneraci energie i nervového systému a při náhlém probuzení může být člověk dezorientovaný (spánková setrvačnost).

REM spánek

Roku 1953 lékaři poprvé popsali také REM fázi spánku, která získala své označení podle toho, že u pacienta za zavřenými víčky dochází k rychlým pohybům očí (anglicky Rapid Eye Movement). Vzhledem k tomu, že záznam EEG v této fázi připomíná záznam v bdělém stavu, někdy se pak REM spánku říká také spánek paradoxní nebo třeba spánek aktivovaný.

Mezi typické znaky REM spánku, jenž zabírá asi 25 % spánkové doby, se řadí vysoký práh probuzení, nepravidelná srdeční frekvence a často také nepravidelný dech. V této fázi se zároveň objevují sny, dochází ke zpevňování paměťových stop, mozek bývá velice aktivní a je možné zaznamenat pohyby nohou, rukou nebo svalů na tvářích. Oči se pohybují asi 40–60krát za minutu.

Bdělost

V tomto případě se jedná o funkční stav organismu, kdy člověk přijímá, zpracovává a zachovává informace, vydává příkazy výkonným orgánům, reaguje na podněty a vnímá to, co se kolem něj děje. Pro bdění (vigilita) jsou tedy typické normální senzorické a motorické vztahy se zevním prostředím. Lidský organismus je dráždivý a neobjevuje se žádná snová aktivita. [4, 5, 6, 7]

Význam spánku

Ačkoliv mu někteří lidé nepřikládají dostatečný význam a nevěnují mu dostatek času, spánek představuje nedílnou součást lidského života, kterou není radno zanedbávat. Existuje přitom celá řada teorií, které se snaží vysvětlit, proč je vlastně spánek pro člověka tak nepostradatelný, ale která z nich je nejbližší pravdě, zatím není lékařům jasné.

Ve spánku člověk obvykle stráví zhruba jednu třetinu života. Napomáhá přitom hlavně regeneraci tkání a obnově energetických zdrojů organismu, ale zároveň je potřebný pro fungování psychických funkcí, jako je myšlení, paměť či rozhodování. Kromě toho se spekuluje, že spánek má výrazný vliv také na schopnost učení, umožňuje odvádění metabolitů nervových buněk, hraje roli při zrání nervového systému a má i mnoho dalších podstatných funkcí.

Potřeba spánku se samozřejmě v jednotlivých životních obdobích značně liší. Zatímco v případě novorozenců jde o 14–17 hodin, v předškolním věku se jedná zhruba o 10–13 hodin a pro dospělého člověka pak asi o 7–9 hodin (ačkoliv mnozí v posteli tráví pouze 6 hodin a jiní naopak více než 10 hodin denně). Ve stáří pak optimální délka spánku zůstává zhruba stejná jako v předchozím případě, ale jeho efektivita klesá a mění se doba, kdy lidé spí (přibývá spánku přes den).

Pokud člověk nemá dostatek spánku, dochází u něj ke snižování mentální výkonnosti a mohou se objevit také příznaky spánkové opilosti. Z dlouhodobého hlediska mu pak hrozí také rozvoj závažných zdravotních obtíží, kam se řadí třeba obezita, diabetes mellitus nebo různé kardiovaskulární problémy (například infarkt myokardu). [8, 9, 10, 11]

Poruchy spánku a jejich dělení

Podle lékařů jsou poruchy spánku v naší populaci velice časté a mohou postihovat jedince jakéhokoliv věku. Mnohdy však bývají pouze reakcí na stres, užívání některých léčiv či nesprávný životní styl a zároveň mohou představovat jeden z doprovodných příznaků jiných zdravotních obtíží. Než dojde k výběru léčebné metody, je proto nutné provést pečlivou diagnostiku na základě klinického obrazu.

V minulosti se poruchy spánku rozdělovaly do dvou kategorií, konkrétně na dyssomnie (primární, psychogenní poruchy) a parasomnie (abnormální epizodické události v průběhu spánku). Od této klasifikace však bylo později upuštěno ve prospěch nového dělení do osmi samostatných skupin spánkových poruch, které se označovalo jako ICSD-2.

Podle současné Mezinárodní klasifikace poruch spánku (International Classification of Sleep Disorders neboli ICSD-3), která vešla v platnost roku 2014, pak lékaři vyčleňují sedm samostatných kategorií (s mnoha podkategoriemi). Konkrétně sem patří:

• insomnie (nespavost),
• hypersomnie (nadměrná spavost),
• parasomnie (stavy vázané na spánek),
• poruchy dýchání ve spánku,
• abnormální pohyby související se spánkem,
• poruchy cirkadiánního rytmu,
• ostatní poruchy spánku. [12, 13, 14]

Insomnie

Pokud jde o spánkové poruchy, nejčastějším problémem, s nímž se pacienti na lékaře obracejí, je insomnie neboli nespavost. Tyto obtíže dnes trápí zhruba 10–20 % populace (některé statistiky ale uvádějí až 40 %). U dětí se pak prevalence pohybuje kolem 10–30 %, vždy ovšem závisí na věku pacienta. Nejčastěji přitom bývají postiženi kojenci a batolata.

Insomnie bývá obvykle definována jako stav, kdy je spánek pro člověka neosvěžující, nedostačující, přerušovaný či obtížně dosažitelný. Zároveň snižuje kvalitu denního fungování, zhoršuje psychický stav pacienta a může způsobit rozvoj dalších obtíží, jako jsou poruchy koncentrace a paměti, bolesti hlavy, únava, GIT potíže či poruchy nálady. Podle WHO za insomnii považujeme tyto problémy:

• ztížené usínání (trvající déle než 30 minut),
• opakované noční buzení (3× za noc nebo vícekrát),
• předčasné ranní probouzení a neschopnost znovu usnout,
• nekvalitní spánek více než 3× týdně po dobu delší než 1 měsíc.

V závislosti na délce trvání obtíží lékaři rozlišují nespavost přechodnou, akutní a chronickou. První z nich, tedy přechodná (tranzitorní) insomnie, trvá zpravidla několik nocí a bývá reakcí organismu na aktuální stresový podnět. Jakmile ovšem příčina zmizí (člověk vykoná zkoušku, ze které měl strach, přednese důležitou řeč nebo se konečně odhodlá k velkému životnímu kroku), zpravidla sama odezní.

S akutní (krátkodobou) insomnií se pacient potýká maximální po dobu 1 měsíce. Tento stav se někdy označuje také jako stress-related insomnia, jelikož typicky souvisí se stresovou událostí, která v pacientovi vyvolává úzkost. Obtíže je vhodné konzultovat s lékařem, který doporučí vhodné řešení. Pokud se pak vlivem dlouhodobého stresu akutní nespavost opakuje, hovoříme o intermitentní insomnii, která může přejít až do chronicity.

Posledním typem je chronická insomnie, která trvá déle než po dobu 1 měsíce (hranice mezi akutní a chronickou nespavostí však může být velice tenká). Někdy vzniká sama o sobě jako primární problém (například vlivem organického poškození), ale může být také důsledkem dlouhodobého stresu, špatné spánkové hygieny, deprese, úzkostných stavů, užívání některých léků nebo jiného onemocnění. Dále se pak vyčleňují specifické typy nespavosti, a to konkrétně:

• Psychofyziologická insomnie – jde o naučenou nespavost, která se rozvíjí v důsledku somatické tenze a naučených představ a pocitů, které ztěžují usínání (je-li usínání několikrát po sobě zdlouhavé, přichází myšlenka, že člověk znovu neusne nebo neusne bez léků, což zhoršuje subjektivní pocit nespavosti). Svou roli zde ovšem hrají i vlivy prostředí či zvýšený práh probuditelnosti. Léčba obvykle zahrnuje užívání antidepresiv a psychoterapii.
• Pseudoinsomnie (paradoxní insomnie) – jedná se o stav, kdy je pacient přesvědčený o tom, že nespí, ale při objektivním vyšetření lékaři potvrdí, že jeho spánek je zcela v normě. Pomoci může psychoterapie.
• Idiopatická insomnie – v tomto případě jde o insomnii, která se rozvíjí již v dětském věku, způsobuje potíže s usínáním a vede ke špatné strukturaci spánku. Pacienti si pak stěžují na nedostatek spánku, přičemž tyto obtíže často bývají spojené s dyslexií, poruchami koncentrace nebo dyskinezami. V léčbě dominují malé dávky antidepresiv či hypnotik.
• Insomnie, která souvisí s jinou chorobou – příčinou nespavosti mohou být různá chronická onemocnění, jako je Parkinsonova choroba, osteoartróza nebo třeba chronická obstrukční plicní nemoc.
• Insomnie spojená s psychopatologií – za rozvoj obtíží jsou zodpovědná různá psychiatrická onemocnění.
• Insomnie vyvolaná užíváním některých léků – jde například o betablokátory, steroidy, hypnotika nebo bronchodilatancia.
• Insomnie způsobená nevhodnou spánkovou hygienou – na vině může být nedostatek pohybu, pozdní večeření, nadměrná konzumace alkoholu, kouření či špatné podmínky pro spánek.

Léčba insomnie se samozřejmě odvíjí od vyvolávající příčiny. Pokud je známá, v ideálním případě by měl pacient pracovat na jejím odstranění (hluk, rušivé faktory, bolest). Kromě toho by si měl vést spánkový deník a zaměřit se na dodržování pravidel spánkové hygieny. Dále pak může pomoci psychoterapie (například kognitivně-behaviorální terapie) a užívání léků, kam patří antidepresiva, hypnotika či anxiolytika. Zde je však nutné dávat pozor na to, aby nevznikla závislost. [15, 16, 17, 18, 19]

Hypersomnie

Druhou kategorii spánkových poruch tvoří hypersomnie, což je široká skupina zdravotních obtíží, pro které je typická zvýšená denní spavost (excessive daytime sleepiness). Pacienti nejsou schopní udržet bdělý stav a pozornost, přestože jejich noční spánek bývá prodloužený. Denní ataky usínání navíc bývají poměrně dlouhé, ale pacienti po probuzení bývají stále unavení.

V závislosti na tom, co hypersomnii způsobilo, lékaři rozlišují dva typy obtíží. Primární hypersomnie představuje definovaná neurologická onemocnění spánku, zatímco sekundární hypersomnie bývá příznakem jiné choroby, jako je například cukrovka, deprese, epilepsie či encefalitida. Mezi nejčastější obtíže se pak řadí narkolepsie, idiopatická hypersomnie či periodická hypersomnie.

Idiopatická hypersomnie

Charaktersitickým znakem idiopatické hypersomnie je prodloužený noční spánek, výrazná denní spavost a obtížné probouzení. Ospalost se přitom objevuje při klidných činnostech, jako je sledování televize, četba, vykonávání některých domácích prací nebo jízda dopravním prostředkem. Spánek většinou kolísá mezi 12–14 hodinami, ale může to být i více, a není příliš osvěžující.

Kromě toho se mohou objevit i příznaky spánkové opilosti, kdy pacienti mají problém po probuzení vykonávat náročnější mentální a pohybové aktivity. Během dne se pak projeví hlavně únava, celková ospalost, bolesti hlavy nebo třeba poruchy paměti. Jako řešení se osvědčily studené ranní sprchy, dodržování správné spánkové hygieny nebo dočasná změna prostředí. Pomoci však mohou také stimulancia.

Narkolepsie

Mezi nejznámější typy hypersomnie patří narkolepsie, pro kterou je typická zvýšená denní spavost v kombinaci s imperativními epizodami usnutí během dne a nekvalitním nočním spánkem. Objevuje se hlavně v momentě, kdy je pacient v klidu a vykonává stereotypní či monotónní činnosti. Nemocný přitom usíná náhle (bez předchozí ospalosti) a po chvíli se probouzí odpočinutý a svěží.

Denní ataky spánku se objevují většinou zhruba v 4hodinových cyklech, ale celková doba spánku se neprodlužuje. Noční spánek je totiž neuspokojivý, neklidný a pacient se často budí. Kromě toho pak může být narkolepsie spojená také s kataplexií (akutní pokles svalového napětí s možností pádu), spánkovou obrnou a hypnagogickými halucinacemi.

Podle výzkumů je za rozvoj obtíží zodpovědný nedostatek hypocretinu (orexinu), což je mediátor, který se vyskytuje v oblasti laterálního hipokampu. Terapie obvykle zahrnuje úpravu denních aktivit a zařazení krátkého odpočinku v době, kdy je na pacienta vyvíjen největší spánkový tlak. Z farmakologického hlediska se využívá modafinil, ale také nootropika, stimulancia, tricyklická antidepresiva či amfetaminy.

Periodická hypersomnie

Dalším typem hypersomnie je Kleine-Levinův syndrom, který je známý také jako periodická (rekurentní) hypersomnie nebo Sleeping Beauty syndrome (Syndrom Šípkové Růženky). Jedná se o periodicky se opakující záchvaty spavosti, které mohou trvat klidně i desítky hodin. Pacient přitom bývá neprobuditelný a jediné, co záchvaty přeruší, jsou krátké pauzy na jídlo nebo na toaletu.

Nemoc typicky propuká v adolescentním věku a její ataky často bývají spojené také s dalšími zdravotními problémy, kam se řadí hlavně hyperfagie, poruchy chování (agresivita, hypersexualita) či poruchy příjmu potravy (bulimie, anorexie). Mezi epizodami nadměrné denní spavosti pak pacienti vykazují normální bdělost a jejich kognitivní funkce, chování i nálada bývají také v normě. [20, 21, 22, 23]

Parasomnie

Další porucha spánku, která je v populaci poměrně hodně zastoupená, je parasomnie. Ve skutečnosti se jedná o skupinu stavů, které doprovázejí spánek nebo jsou na něj nějakým způsobem vázané. Objevují se obvykle v jeho průběhu, při usínání nebo při probouzení a bývají spojené s motorickými, afektivními, vegetativními a kognitivními projevy.

Parasomnie mohou být organické i psychogenní (náměsíčnost, noční můry a noční děsy), přičemž poruchy spánku u dětí často souvisí s jejich vývojem, zatímco v dospělosti se rozvíjí obvykle vlivem emočních faktorů. V některých případech mohou vést k vážným úrazům, narušují normální spánek pacienta a mohou působit obtíže i člověku, který s danou osobou sdílí stejný pokoj.

Nejčastější parasomnie:

• Náměsíčnictví (somnambulismus) – jedná se o epizody automatického chování a jednání, kdy pacient během spánku vstane z postele, prochází se nebo vykonává nějakou činnost. Nachází se na hranici bdělosti a hlubokého spánku (disociované probuzení z NREM spánku), dá se probudit jen s obtížemi a ráno si obvykle nic nepamatuje. Tato porucha, která se častěji objevuje u dětí, vyžaduje zavedení bezpečnostních opatření, aby se předešlo úrazům.
• Noční děsy či děsy ve spánku (pavor nocturnus) – spánková porucha postihující převážně malé děti, která zahrnuje krátké extrémně děsivé sny spojené s panikou, křikem a vegetativními příznaky (pocení, zrychlený dech, bušení srdce). Pacient je často neklidný, zmatený či iritovaný, může se posadit nebo dokonce vstát a utíkat pryč. Snahy o probuzení vedou k ještě větší panice a pacient si ráno nic nepamatuje.
• Noční můry – v tomto případě se jedná o hrůzostrašné sny, které se objevují hlavně ve druhé polovině spánku a mohou pacienta probudit. Ten si pak ráno dané sny obvykle pamatuje.
• Noční pomočování (enuresis nokturna) – tento problém postihuje hlavně malé děti v průběhu první třetiny spánku a pravděpodobně je způsoben nezralostí CNS. Často se pak jedná o reakci na stresovou situaci, ale na vině může být i jiné onemocnění.
• Spánková obrna (spánková paralýza) – přechodný stav, kdy pacient není schopný pohnout končetinami a připadá si ochrnutý, zatímco se nachází ve stavu mezi spánkem a bdělostí (většinou si uvědomuje své okolí a dokáže přemýšlet), což může trvat i několik minut. Objevit se mohou také halucinace, tlak na hrudi, dušnost a panický strach.
• Hypnagogické halucinace – jde o zrakové pseudohalucinace, které se objevují při usínání a nejčastěji trápí malé pacienty.
• Hypnagogické záškuby – náhlé, spontánní záškuby svalů končetin, trupu nebo hlavy, které se objevují v momentě, kdy pacient usíná. Jde o neškodné mimovolní pohyby, s nimiž se v životě setká 60–70 % populace (častější jsou při stresu a vyšší emocionální zátěži či po tělesné námaze).
• Skřípání zuby (bruxismus) – jde o stav, kdy pacient v noci zatíná zuby a pohybuje jimi proti sobě, což může vést k rozvoji dalších obtíží (abraze zubů, hypertrofie žvýkacích svalů).
• Spánková opilost – zmatenost po probuzení nebo při náhlém probuzení z NREM spánku, která se dostavuje většinou bez nečekaných pohybů, neklidu nebo agresivity. Postižený je však dezorientovaný a není schopný dostatečně reagovat na okolní podněty, což si později nepamatuje.
• Jactatio capitis – v tomto případě se jedná o skupinu rytmických pohybů, které postihují svaly hlavy, šíje a trupu, k nimž dochází v klidu při usínání, což je typické hlavně pro kojence a batolata (někdy daný stav provází i broukání nebo mumlání).
• Mluvení ze spánku (somnilogie) – spánková porucha vázaná hlavně na NREM spánek (méně často na REM spánek), kterou může vyprovokovat stres nebo horečnatý stav. Objevuje se většinou spontánně, ale někdy ji navodí situace, kdy spícího člověka někdo osloví.

Všechny typy parasomnií nějakým způsobem ovlivňují život pacienta. Mohou mít například negativní vliv na jeho pracovní výkon i mimopracovní aktivity a zároveň mohou vést k rozvoji dalších obtíží. Zatímco některé při dlouhodobém trvání mají na svědomí zdravotní komplikace (bruxismus), jiné mohou být i životu nebezpečné (náměsíčnictví). Proto je nutné poruchy správně diagnostikovat a léčit. [24, 25, 26, 27]

Poruchy dýchání vázané na spánek

Mezi poměrně časté problémy se řadí také choroby s poruchou ventilace ve spánku, které mohou být v některých případech velice závažné, a pacienti by je proto nikdy neměli podceňovat. Patří sem především:

• syndrom spánkové apnoe,
• ronchopatie (pravidelné, každodenní chrápání),
• syndrom zvýšeného odporu v horních dýchacích cestách,
• poruchy spánku při chronické obstrukční plicní nemoci,
• syndrom překryvu astmatu a CHOPN (astma-overlap syndrome),
• dechové poruchy spánku u novorozenců,
• poruchy spánku při restriktivních plicních chorobách,
• poruchy spánku při neuromuskulárních chorobách.

Nejčastější z poruch dýchání vázaných na spánek je syndrom spánkové apnoe (typicky obstrukční či smíšená, někdy centrální), který momentálně trápí až 10 % populace (především mužů středního a vyššího věku). U pacientů trpících tímto onemocněním dochází k inspiračnímu chrápání s apnoickými pauzami, které trvají nejméně 10 sekund a způsobují nedostatečné okysličení organismu.

Nemoc má negativní vliv na kvalitu pacientova spánku, protože když člověk přestane dýchat, mozek vyšle signál, že je nutné organismus probudit. Pacient proto často nemůže vůbec přejít do fáze hlubokého spánku. Kromě toho se daná porucha pojí také s podrážděností, velkou ospalostí během dne a ranními bolestmi hlavy.

Diagnostikou spánkové apnoe se zabývají speciální spánková centra, přičemž vyšetření spočívá ve sledování pacientova dechu a tělesných funkcí během noci. Léčba pak obvykle zahrnuje úpravu životního stylu, redukci váhy a omezení kouření, ale může vyžadovat také využití speciálních přístrojů, které pacientovi pomáhají dýchat. Vhodným řešením pak někdy bývá také operace. [28, 29, 30, 31]

Abnormální pohyby související se spánkem

Klidný spánek mohou narušit také abnormální pohyby, které zhoršují jeho kvalitu, zkracují jeho délku a mohou mít stejně negativní vliv jako insomnie. Mezi poruchy tohoto typu se řadí především syndrom neklidných nohou, ale také periodické pohyby dolními končetinami ve spánku nebo třeba bruxismus (skřípání zuby).

Pro periodické pohyby končetinami ve spánku jsou typické rytmické, stereotypní, mimovolní pohyby nohou, které se opakují zhruba v intervalu 20–40 sekund. Pacienta probouzejí ze spánku, čímž způsobují fragmentaci spánku, pocit nevyspání a ospalost v průběhu následujícího dne. Tento problém se navíc pojí také s narkolepsií nebo se syndromem neklidných nohou.

Právě syndrom neklidných nohou (restless leg syndrome) patří mezi nejčastější abnormální pohyby vázané na spánek. Jedná se přitom o nepříjemné, často dokonce bolestivé pocity v dolních končetinách, které se objevují před usnutím nebo v průběhu noci, když je pacient v klidu. Následně nutí člověka k tomu, aby nohama neustále pohyboval a těchto pocitů se tak zbavil.

Syndrom neklidných nohou se objevuje především u starších pacientů, v těhotenství, při anémiích nebo u neuropatií a nefropatií (primární forma je genericky podmíněná, sekundární doprovází jiné obtíže). Brání normálnímu spánku a způsobuje ospalost během dne. Pomoci může, stejně jako u periodických pohybů končetinami ve spánku, změna životního stylu nebo farmakologická léčba. [32, 33, 34, 35]

Poruchy cirkadiánního rytmu

Široce zastoupenou skupinou spánkových obtíží jsou poruchy cirkadiánní rytmicity, jejichž přítomnost si většina pacientů neuvědomuje. Jednou za čas se s nimi setká téměř každý člověk, ale u některých se objevují ve větší míře. Důvodem je nedodržování pravidel spánkové hygieny a špatně zvolené prostředí pro spánek (příliš mnoho hluku a světla, nevhodná matrace, puštěná televize a podobně).

Poruchy cirkadiánního rytmu představují odchylky v načasování a délce spánku, k nimž dochází kvůli desynchronizaci vlastní biologické rytmicity se spánkovým cyklem vynucovaným vnějším prostředím. Mezi nejčastější problémy se přitom řadí:

• předsunutá fáze spánku – člověk chodí spát už pozdě odpoledne nebo velice brzo večer, takže vstává v brzkých ranních hodinách,
• zpožděná fáze spánku – člověk chodí spát až pozdě v noci nebo nad ránem, takže vstává pozdě dopoledne nebo odpoledne (tento problém je častý v pubertě a u mladých dospělých),
• nepravidelný 24hodinový rytmus – člověk má zcela nepravidelný spánkový rytmus v průběhu celého dne,
• stabilní rytmus odlišný od běžného 24hodinového rytmu – cirkadiánní rytmus člověka je trvale desynchronizovaný a spánkový cyklus je tedy posunutý (opakovaně dochází ke zpožděnému usínání), což se stává například u nevidomých, kteří nevnímají rozdíl mezi dnem a nocí (světlo/tma),
• Jet Lag (pásmová nemoc) – přechodná porucha synchronizace se světelným rytmem, k níž dochází, když pacient během krátké doby překoná několik časových pásem,
• směnný provoz – pokud se tomuto způsobu práce člověk nemůže vyhnout, lékaři doporučují, aby cykly nebyly delší než 2 dny (den, odpoledne, noc a volno)
• sekundární etiologie – na vině je užívání některých léků, drogová závislost, nadměrná konzumace alkoholu nebo jiné neurologické onemocnění.

U výše zmíněných poruch bývá preferovaný čas uléhání a probouzení se odchýlený o více než 2 hodiny (na rozdíl od jakési společenské normy). Mezi typické příznaky se řadí nespavost v době, kdy by měl člověk typicky usínat, časté probouzení ze spánku a obtížné vstávání, které doprovází projevy spánkové opilosti. Kromě toho bývá přes den pacient unavený, ospalý a podrážděný a mohou se u něj objevit poruchy paměti či koncentrace. [36, 37, 38]

Diagnostika poruch spánku

Pokud vás trápí dlouhodobé problémy s usínáním, často se v noci probouzíte, zaznamenáte problémy s dýcháním nebo se po ulehnutí do postele potýkáte s nepříjemnými pocity v dolních končetinách, je načase vyhledat lékaře. Toho pak bude zpočátku zajímat především vaše anamnéza a bude se ptát nejen na charakter a intenzitu obtíží, ale také na další onemocnění nebo váš životní styl.

Následovat pravděpodobně bude fyzikální vyšetření a řada dalších testů, které slouží k odhalení jednotlivých spánkových poruch. Asi nejznámější je polysomnografie, kdy se lékaři soustředí na záznam EEG, EMG, EKG, elektrookulogram, dýchací pohyby hrudníku a břicha, airflow či saturaci krve kyslíkem, a to za účelem rozlišení NREM spánku, REM spánku a bdělosti.

Polysomnografie probíhá ve specializovaných laboratořích během noci po dobu 6–8 hodin. Grafickým znázorněním průběhu spánkových stádií je přitom hypnogram, který zároveň ukazuje jejich kvalitu a kvantitu. Kromě toho se pak provádí také test mnohočetné latence usnutí (MSLT), který hodnotí rychlost a počet usnutí a slouží k objektivní kvantifikaci denní spavosti.

Zvýšenou denní spavost a další obtíže pak hodnotí také některé dotazníky. Sem patří například Epworthská škála spavosti, spánkový kalendář (deník) nebo Pittsburgh Sleep Quality Index. Zároveň umožňují lékařům srovnávat mezi spánkovými parametry, monitorovat úspěšnost léčby a dlouhodobě sbírat potřebné údaje.

Pojme-li lékař podezření na některou z ventilačních poruch ve spánku, jako je výrazné chrápání nebo syndrom spánkové apnoe, jako screeningová metodika se využívá monitorování základních parametrů. Sem patří dechová aktivita před nosem a ústy, pohyb hrudníku, saturace krve, poloha pacienta a četnost či intenzita chrápání. Vhodná je ale i polysomnografie. [39, 40, 41, 42]

Spánková hygiena

Diagnostikuje-li vám lékař některou ze spánkových poruch, konkrétní léčebné metody by měl volit na základě několika faktorů, kam se kromě typu onemocnění řadí také příčina obtíží, jejich intenzita a celkový zdravotní stav pacienta. Zatímco někdy pomůže změna životního stylu a dodržování lékařských doporučení, jindy to mohou být léky a v dalších případech zase operace.

Aby toho nebylo málo, jedinci, kteří mají problémy s usínáním, nekvalitním spánkem a opakovaným nebo časným buzením, by se měli zaměřit na dodržování pravidel spánkové hygieny (pokud je vyloučeno onemocnění, u něhož je primárně nutné léčit jeho příčinu). Konkrétně jde o tato doporučení:

• Choďte spát pravidelně a pravidelně také vstávejte.
• Snažte se neusínat v průběhu dne.
• Před spaním se vyhýbejte těžkým jídlům a nepřejídejte se.
• Když se chystáte do postele, vyhněte se konzumaci alkoholu a kofeinu.
• Před ulehnutím ani při nočním probuzení v žádném případě nekuřte.
• Během dne se věnujte přiměřené pohybové aktivitě (ne těsně před spaním).
• Do postele se odebírejte přiměřeně fyzicky a psychicky unavení.
• Postel používejte pouze ke spánku nebo k sexuálním aktivitám (ne ke sledování televize, čtení, řešení problémů nebo pro noční svačinky).
• Neusnete-li po dobu 30 minut, vstaňte, věnujte se monotónní aktivitě a jděte si lehnout teprve ve chvíli, kdy se budete cítit unavení.
• Zkuste si během dne vyhradit chvilku na plánování, aby pak tyto myšlenky nerušily vaše usínání a spánek.
• Spěte ve vyvětrané místnosti, kde se teplota bude pohybovat v rozmezí od 17 do 21 °C.
• Snažte se neuléhat ve stresu či rozrušení (ihned po sledování hororu, hádce nebo náročné četbě).
• Pokuste se pro svůj spánek zajistit klidné prostředí bez rušivých elementů (minimalizujte hluk a světlo).
• Samostatně či s pomocí psychologa zkuste potlačit negativní myšlenky, které narušují váš spánek a usínání. [43, 44, 45]

• 
• 
• 

Dalších 6 fotografií

Zdroje: internimedicina.cz, solen.cz, psychiatriepropraxi.cz, praktickelekarenstvi.cz, wikiskripta.eu, ncbi.nlm.nih.gov, my.clevelandclinic.org, sleepfoundation.org, pediatriepropraxi.cz